objev

Vědci z NASA a Arizonské univerzity našli stopy tryptofanu, klíčového aminokyseliny pro tvorbu serotoninu, v materiálu z asteroidu Bennu. Jde o první detekci této molekuly v extraterestriálním vzorku, což podpořilo teorii, že životodárné prvky mohly být na Zemi přineseny z vesmíru. Zjistili, že tryptofan, který je pro lidské tělo esenciální a získává se z potravin, se ve vesmírném prostředí může tvořit přirozeně, aniž by byl biologického původu. Tento objev posouvá chápání prebiotické chemie a způsobu, jakým složky života mohly vznikat v raném slunečním systému. Detekce tryptofanu zároveň naznačuje, že k dalšímu průzkumu jsou nutné detailnější analýzy z různých planetárních těles.

Biologové oznámili objev nového organismu Solarion arienae, který může představovat samostatnou větev na stromu života. Tento mikroskopický eukaryot byl dlouho ukryt mezi mořskými ciliáty. Objev odhalil, že Solarion arienae má mitochondrie s unikátními genetickými znaky, které potvrzují teorii endosymbiózy. Tato teorie předpokládá, že mitochondrie byly kdysi samostatnými organismy než se spojily s jinými buňkami. Nová zjištění přinášejí hlubší vhled do evoluční historie eukaryot. Výzkum byl publikován v časopise Nature.

V čínské provincii Guangdong byl objeven kráter Jinlin, který je největším známým kráterem z nejnovější doby. Kráter má průměr 820 až 900 metrů a hloubku 90 metrů, což je větší než dříve největší kráter Macha v Rusku. Přes náročné podmínky, které urychlují erozi, zůstal kráter zachován díky silným vrstvám zvětralé žuly. Výzkum odhalil, že kráter je výsledkem dopadu meteoritu v období holocénu, tedy přibližně před 11 700 lety. Objev může změnit názory na četnost a rozsah nedávných dopadů vesmírných těles na Zemi.

V jeskyni na hranici mezi Řeckem a Albánií byla objevena obří pavučina, která pokrývá více než 100 metrů čtverečních. V této „megavlákni“ žije přes 100 000 pavouků, konkrétně druhy Tegenaria domestica a Prinerigone vagans. Jedná se o první zaznamenaný případ skutečné koloniální tvorby pavučin u těchto druhů. Pavouci vykazují unikátní chování a genetické odlišnosti, což naznačuje adaptaci na izolované prostředí jeskyně. Jeskyně je bohatá na síru a podporuje ekosystém založený na sírových mikroorganismech, což pavoukům umožňuje přežívat bez přímého kontaktu s vnějším světem.