oceán

V listopadu 2020 zachytila bóje u ostrova Vancouver vlnu vysokou 17,6 metru, která byla téměř třikrát vyšší než okolní vlny. Podle vědců šlo vzhledem k jejímu poměru k běžnému stavu moře o nejextrémnější přímo zaznamenanou bludnou vlnu. Takové jevy mohou ohrozit lodě, ropné plošiny, větrné elektrárny i pobřežní oblasti, přestože tento případ nezpůsobil škody ani oběti. Novější analýzy naznačují, že současné modely podceňují vzácné mimořádně vysoké vlny; možné varovné signály by do budoucna mohly zlepšit předpovědi. Riziko se soustřeďuje zejména v zimě u západního pobřeží USA a v severním Atlantiku.

Vědci u pobřeží Beninu potvrdili existenci živých mezofotických korálových ekosystémů v hloubce kolem 54 metrů. Útvary zaznamenané už v 60. letech byly tehdy kvůli omezeným metodám označeny za mrtvé, nyní je sonar, podvodní kamery a dálkově ovládaný přístroj odhalily jako bohaté korálové zahrady. Na zhruba sedmikilometrovém území našli převážně měkké osmičetné korály, dva typy černých korálů a osm druhů ryb. Průzkum zatím pokryl pouze jednu ze dvou nalezených lokalit a určení mnoha druhů zůstává předběžné. Objev upozorňuje na nedostatečně prozkoumanou mořskou biodiverzitu západní Afriky i potřebu chránit hlubší útesy před rybolovem a změnou klimatu.

V Kalifornském zálivu kosatky používají neobvyklou loveckou metodu proti obřím měsíčníkům. Kosatky s koordinací svých pohybů tlučou do těl měsíčníků a rozbíjejí je na kousky. I když útoky nejsou smrtelné, tělo měsíčníka je již předem bez vnitřních orgánů. Studie zkoumá, jak kosatky využívají této strategie k rozdělení tvrdé kolagenové kůže. Hypotézy naznačují, že tento způsob lovu může také pomoci mladým kosatkám v rozvoji fyzických a sociálních dovedností.

Vanguard, nový podmořský habitat, se nachází u Tennessee Reef v rámci Florida Keys. Posádka, tvořená čtyřmi „akvanauty“, bude zkoumat podmínky na mořském dně a zpracovávat vzorky bez změny tlaku. DEEP plánuje rozšířit projekt pro širokou škálu aplikací, včetně vědeckého výzkumu a turismu. Habitat podporuje nepřetržité měření mořských podmínek a je vybaven moderními technologiemi pro pohodlný dlouhodobý pobyt. Tento projekt je přípravou na ambicióznější habitat Sentinel, který má být dokončen do roku 2027.

V hlubinách Atlantského oceánu, v oblasti zvané Doldrums Megatransform and Fracture Zone, vědci pomocí podvodních vozidel poprvé natočili rybu druhu Winteria telescopa. Tato ryba žije v hlubinách od několika set do tisíců metrů a její oči jsou unikátně přizpůsobeny k životu ve tmě. Kromě toho objevili dva hydrotermální pole s neobvyklým rozkladem minerálů, známé jako serpentinace. Tyto oblasti, kde se vyskytuje bohatý život bez přístupu ke světlu, mohou nabízet vodítka k hledání života i na jiných planetách. Expedice upozorňuje na neprobádané ekosystémy a nové vědecké objevy pod mořskou hladinou.

Vědci poprvé zaznamenali proces vzniku nové oceánské kůry na středooceánském hřbetu mezi Austrálií a Antarktidou. V dubnu 2024 se během sledování podařilo zachytit rychlé šíření magmatu a následné zemětřesení, což způsobilo kolaps mořského dna. Tento proces, který trval pouhé dva týdny, zapříčinil horizontální posuny o několik metrů. Událost představuje nový důkaz, že rozšiřování mořského dna není plynulé, ale probíhá v náhlých kvantových skocích. Tím se podařilo objasnit rozdíly v dříve zaznamenaných seismických aktivitách a rozšířit poznatky o dynamice pohybů oceánského dna.

Ztracené město je unikátní hydrotermální pole nacházející se pod hladinou Atlantského oceánu. Bylo objeveno v roce 2000 a je považováno za nejdéle existující ventilující prostředí v oceánu. V tomto neobvyklém ekosystému žijí mikrobiální komunity, které se živí uhlohydráty vytvářenými chemickými reakcemi. V roce 2024 došlo k významnému získání vzorku horniny, což by mohlo poskytnout důležité informace o vzniku života na Zemi. Vzhledem ke své jedinečnost by mělo být Ztracené město chráněno a možná zapsáno na seznam světového dědictví.

Mezinárodní tým vědců odhalil 31 nových druhů z oceánských hlubin poblíž Brazílie. Tyto objevy zahrnují záhadné tvory jako duchovní červy a žebrovky, které obývají temné oceánské vody. Expedice využila pokročilé technologie, které umožnily podrobně popsat tyto organismy bez jejich poškození. Díky metodám jako 3D zobrazování a analýza genů byly tyto druhy detekovány rychleji než tradiční postupy. Nové technologie pomáhají vědcům zkoumat hlubokomořský život přímo v jeho přirozeném prostředí.

V hlubinách Indického oceánu, v Diamantina Fracture Zone, byla objevena rozsáhlá nekropole téměř 500 velryb. Některé kosti jsou staré až 5,3 milionu let, což z místa činí největší a nejstarší naleziště fosílií velryb. Tým vedený Xiaotong Pengem tvrdí, že tato zjištění mění naše chápání ekosystémů na mořském dně a pomohou sledovat evoluci kytovců. Místo představuje unikátní evoluční záznam, k jehož zachování přispěly husté kosti zobatkových velryb. Život na mořském dně zde tvoří mikrobi a různí mořští živočichové, kteří kolonizují padlé kostry velryb.

V hlubinách jihozápadního Atlantiku u pobřeží Argentiny byl objeven rozlehlý korálový útes Bathelia candida, téměř velikosti Vatikánu. Tento nově nalezený ekosystém přetéká životem a nabízí útočiště pro různé mořské tvory jako kraby, hvězdice a chobotnice. Vědci zkoumající oblast s pomocí dálkově ovládaného vozidla byli překvapeni vysokou biodiverzitou. Zvláštní prostředí s chladnými podmořskými vývěry metanu přispívá k unikátní chemotrofní aktivitě, kde život není závislý na fotosyntéze. Výzkum přinesl také nalezení prvního hlubokomořského waleho pádu v argentinských vodách a zaznamenání vzácné obří medúzy Stygiomedusa gigantea.