výzkum

Nová genetická studie naznačuje, že aktivace dráhy receptoru GLP-1, na kterou cílí léky jako Ozempic a Wegovy, může u mužů souviset s mírně vyšším rizikem androgenetické alopecie. V databázi více než 205 tisíc lidí vědci zjistili přibližně o 7 procent vyšší výskyt genetických variant podporujících aktivitu receptoru GLP-1 u mužů s dědičným typem plešatění. Výzkum nesledoval přímo uživatele těchto léků, takže neprokazuje jejich přímý účinek ani příčinnou souvislost. Autoři označují klinický význam zjištění za nejistý a upozorňují, že případné riziko je malé. Budoucí výzkum by mohl pomoci určit, zda má smysl před léčbou hodnotit náchylnost k vypadávání vlasů nebo kombinovat terapii s preventivní péčí o vlasy.

Síťová metaanalýza 163 klinických studií s 15 757 lidmi zkoumala 137 doplňků stravy a rostlinných přípravků používaných při depresi. Po vyřazení méně spolehlivých výsledků zůstaly jako možné kandidáty omega-3 kyselina EPA, vitamin D3 a některé extrakty třezalky. U vitaminu D3 i třezalky však vycházely závěry jen z několika malých studií. Autoři upozorňují, že největší uváděné přínosy se často objevovaly v méně kvalitním výzkumu a působily nerealisticky vysoké. Důkazy o bezpečnosti, zejména při dlouhodobém užívání a riziku sebevražednosti, jsou rovněž neúplné. Závěrem studie je potřeba větších a přísnějších klinických zkoušek; současná jistota důkazů je nízká až velmi nízká.

Posmrtná studie šesti lidí ve věku 14 až 30 let zjistila u pěti z nich DNA parazitů rodu Babesia, bakterie Bartonella henselae, nebo obou původců. Všichni před smrtí trpěli dlouhodobými zdravotními a neuropsychiatrickými potížemi a měli sebevražedné myšlenky či projevy. Autoři však zdůrazňují, že nález genetického materiálu neprokazuje, že infekce způsobily psychické obtíže ani úmrtí. Studie neměla srovnávací skupinu, vzorky se lišily a předchozí léčba mohla ovlivnit výsledky. Vědci pokládají za potřebný rozsáhlejší výzkum možných vazeb mezi přetrvávajícími infekcemi, zánětem a neurologickými či psychiatrickými příznaky.

Fyzici poprvé přímo experimentálně ověřili, že na kvantové objekty působí Einsteinův princip ekvivalence. Pomocí nového kvantového Galileova interferometru rozdělili Boseho–Einsteinův kondenzát atomů rubidia na dvě trajektorie: jedna byla magneticky udržována na místě, druhá volně padala. Naměřený fázový posun po opětovném spojení obou stavů odpovídal předpovědím gravitace. Výsledek nesjednocuje kvantovou mechaniku s obecnou relativitou ani nedokazuje kvantovou povahu gravitace, otevírá však cestu k přesnějším testům včetně hledání gravitonů.

Malá britská klinická studie se 40 lidmi s prehypertenzí nebo hypertenzí 1. stupně zjistila, že užívání mátového oleje po dobu 20 dní souviselo s poklesem systolického tlaku v průměru o 8,48 mmHg oproti placebu. Účastníci dostávali dvakrát denně 50 mikrolitrů čistého oleje rozmíchaného ve vodě. Ve skupině s mátovým olejem klesl také diastolický tlak průměrně o 4,57 mmHg a klidová tepová frekvence byla nižší. Možným vysvětlením je působení mentholu, který by mohl napomáhat uvolnění cév. Autoři však upozorňují, že jde o krátký a malý výzkum, jehož závěry musí potvrdit rozsáhlejší dlouhodobé studie; lidé by neměli nahrazovat léčbu ani zkoušet obdobné dávkování bez konzultace s lékařem.

Analýza více než 25 000 posmrtných vzorků ze 40 typů tkání ukazuje, že stárnutí organismu neprobíhá rovnoměrně. Řada orgánů vykazuje dvě období zrychlených strukturálních změn, zpravidla ve 30. a 50. letech života. Tepny stárnou nejrychleji už ve třicítce, zatímco děloha a vagina se výrazněji mění hlavně v období menopauzy. Vaječníky podle autorů mohou hormonálními signály ovlivňovat tempo stárnutí i v dalších orgánech, včetně trávicí soustavy. Studie spojuje rychlejší změny tkání se zánětem a poklesem energetické produkce buněk, zároveň ale upozorňuje, že posmrtná data a změny tkání samy o sobě nemusí vždy znamenat funkční úpadek.

Výzkum vedený Harvardovou lékařskou školou naznačuje souvislost mezi chronickou bolestí a zvýšenou imunitní aktivitou v kostní dřeni lebky. Skeny PET/MRI u 125 lidí s dlouhodobou bolestí zad nebo kolene ukázaly vyšší hladiny proteinu TSPO v rozsáhlých oblastech lebky než u zdravé kontrolní skupiny. Silnější signál souvisel s vyšší intenzitou bolesti, jejím dopadem na běžný život a v některých analýzách také s úzkostí či depresí. Předběžný rozbor posmrtné tkáně navíc odhalil více buněk a větší podíl buněk s TSPO u dárce s historií chronické bolesti. Studie však byla pozorovací, takže zatím neprokazuje, zda aktivita kostní dřeně bolest vyvolává, nebo je jejím důsledkem.

Podzemní experiment LUX-ZEPLIN zachytil v červnu 2023 dvojici záblesků, která odpovídá možnému střetu částice temné hmoty s jádrem xenonu. Signál se zatím obtížně vysvětluje známými zdroji pozadí, jako jsou neutrony, neutrina či gama záření, a nejlépe jej popisuje hypotetická slabě interagující masivní částice WIMP o hmotnosti přes 200 GeV. Vědci však objev nevyhlašují, protože jde pouze o jediný případ a statistická významnost dosahuje 2,6 sigma. K potvrzení by byla potřeba hranice 5 sigma a více podobných detekcí. Studie dosud neprošla recenzním řízením, byla ale zaslána do časopisu Physical Review Letters.

Studie REACT sledovala téměř 17 tisíc dospělých ve Španělsku a Dánsku bez známého kardiovaskulárního onemocnění pomocí ultrazvuku a CT. Známky tiché aterosklerózy mělo více než 57 procent účastníků ve věku 18 až 70 let s kompletním vyšetřením. Ve třiceti letech byla přítomna u 34,6 procenta mužů a 21,3 procenta žen, zatímco ve věku 60 až 70 let neměla zjistitelný plak už jen malá část účastníků. Muži onemocnění rozvíjeli přibližně o pět až deset let dříve, u žen pak výskyt ve středním věku stoupal rychleji. Běžné desetileté odhady rizika často neoznačily lidi s již patrnou aterosklerózou za vysoce rizikové. Autoři však zatím nedoporučují plošné zobrazovací vyšetření; další výzkum má ověřit, zda takto cílená prevence zlepší zdravotní výsledky.

Vědci z korejských univerzit KAIST a Yonsei předvedli internetové ovládání bezdrátového mozkového implantátu RAPIDO mezi Chicagem a jihokorejským Tedžonem vzdálenými přes 10 500 kilometrů. Signál dorazil v průměru za 109 milisekund a zařízení dokáže samostatně dávkovat látky i vysílat světlo do mozku volně se pohybujících potkanů. Při pokusech implantát opakovaně podával kokain do oblasti spojené s odměnou, což měnilo pohyb zvířat i několik týdnů po zavedení. V odděleném optogenetickém testu světelná stimulace zabránila vzniku preference místa spojovaného s kokainem. Technologie je zatím výzkumnou platformou pro zvířecí experimenty, nikoli léčbou závislosti ani klinickým řešením pro lidi.