výzkum

Google DeepMind zpřístupnil AlphaGenome Atlas, databázi předpočítaných odhadů dopadu všech devíti miliard možných jednopísmenných změn referenčního lidského genomu. Nástroj vychází z modelu AlphaGenome a pomáhá předvídat, jak varianty ovlivní aktivitu genů a regulační procesy, včetně nekódujících oblastí DNA. Vědci mohou výsledky vyhledávat bez programování a náročného vlastního výpočtu; atlas nabízí i souhrnné skóre významnosti varianty. Datový soubor má zhruba jeden petabajt a jeho vznik vyžadoval výrazné zrychlení výpočtů pomocí optimalizací a odstranění duplicitních operací. Autoři očekávají, že databáze urychlí výběr variant pro laboratorní ověřování v biologii, výzkumu nemocí a vývoji léčiv. Predikce však nenahrazují experimenty, zejména u nemocí ovlivňovaných více mutacemi či vzdálenými regulačními úseky DNA.

Studie vzorků od 695 dárců orgánů naznačuje, že u lidí zemřelých při astmatickém záchvatu byly změny imunity patrné nejen v plicích, ale také v mízních uzlinách spojených s plícemi a střevy. Všichni sledovaní pacienti se smrtelným astmatem měli zvýšené hodnoty protilátky IgE a výrazné známky zánětu 2. typu, který podporuje otok a tvorbu hlenu. V uzlinách se dříve hromadily paměťové imunitní buňky, zatímco v plicních uzlinách bylo méně regulačních T buněk tlumících přehnanou obranu organismu. Výzkum však prokazuje jen souvislosti, nikoli příčinu: nezkoumal střevní bakterie, stravu ani trávicí obtíže a nenabízí zatím nový test či léčbu.

Výzkum Kalifornské univerzity v Riverside na myších naznačuje, že strava s vysokým podílem sójového oleje může podporovat přibírání a metabolické změny. Klíčovou roli podle autorů hraje jaterní protein HNF4α, který ovlivňuje zpracování tuků a vznik molekul zvaných oxylipiny. Geneticky upravené myši s jinou variantou tohoto proteinu při stejné stravě nepřibíraly, zatímco běžné myši ano. Studie nenaznačuje, že by samotná kyselina linolová nebo olej byly jedinou příčinou; podstatná má být jejich přeměna v těle spolu s vysokotučnou dietou. Závěry zatím vycházejí ze zvířecího modelu a autoři neplánují bezprostřední klinické zkoušky na lidech.

Tým vedený vědci z firmy Quantinuum předvedl test, v němž kvantový počítač překonal matematicky stanovenou maximální úspěšnost jakékoli klasické strategie. Úloha využívá kvantovou superpozici k převodu množiny možných odpovědí na její doplněk, zatímco klasický stroj má k dispozici jen jediný vzorek. Experiment na uvězněných iontech zahrnul až 55 qubitů a při délce řetězců 37 bitů stále vykazoval exponenciálně rostoucí náskok nad klasickým limitem. Výsledek je snadno ověřitelným důkazem schopností kvantového hardwaru, byť oba simulované komunikační účastníky zatím zastupoval tentýž stroj.

Studie Stanfordovy univerzity ukázala, že stárnutí orgánů u myší může souviset se zhoršeným odstraňováním zestárlých neutrofilů, tedy bílých krvinek. Klíčovou roli hrají tkáňové makrofágy, které s věkem hůře čistí tyto buňky a tím podporují chronický zánět. Omezení signalizace receptoru EP2 pomocí léků či genetické úpravy obnovilo část jejich funkcí. Starší myši pak vykazovaly příznivější zánětlivé ukazatele, lepší paměť, svalovou kondici i srdeční funkci. Podobné vzorce byly nalezeny v dříve publikovaných datech z lidských jater a srdce, výsledky však zatím nepředstavují ověřenou léčbu pro lidi. Selektivní lék blokující EP2 dosud není schválen.

Studie na myších popsala nervový okruh, kterým signály z nosní dutiny ovlivňují mozkové oblasti spojené s úzkostí. Vzdušné proudění zachycené čichovými neurony putovalo přes čichový bulbus a perirhinální kůru až do amygdaly. Pomalejší stimulace nosního dýchání snižovala projevy úzkosti, zatímco rychlejší je mohla zesilovat. Dvou týdenní režim pomalého proudění vzduchu nosem u myší obnovil nervovou aktivitu a zmírnil úzkostné chování. Autoři upozorňují, že výsledky nelze bez dalšího výzkumu přenést na lidi, protože experiment zahrnoval pouze samce myší.

Analýza genetických a epigenetických dat naznačuje, že syndrom chronické únavy, long covid, posttraumatická stresová porucha, revmatoidní artritida a roztroušená skleróza mohou zasahovat do stejných biologických sítí. Přestože se u nemocí přímo nepřekrývá mnoho genů, jejich rizikové faktory se sbíhají kolem regulačních genů ovlivňujících imunitu, zánět, hormonální signalizaci a tvorbu energie v mitochondriích. Výzkum označil za možný společný prvek dlouhodobou aktivaci imunity následovanou vyčerpáním imunitních buněk. Závěry zatím vyžadují další laboratorní i klinické ověření, ale mohly by podpořit vývoj objektivních krevních testů a nových léčebných postupů.

Studie na myších naznačuje, že houba Mucor racemosus žijící ve střevním prostředí může tlumit některé následky ozáření. Zvířata, která ji dostala, vykazovala menší úbytek hmotnosti, zánět i oxidační stres a méně poškozené střevní tkáně. Účinek souvisel mimo jiné s aminokyselinami podporujícími opravu DNA a s látkou ovlivňující střevní bakterie a tvorbu methioninu. Fermentovaný sýr s touto houbou u ozářených myší zlepšil střevní bariéru a snížil zánětlivé ukazatele. Zjištění je zatím předklinické a případné použití u lidí vyžaduje další výzkum, zvláště kvůli možnému riziku pro osoby s oslabenou imunitou.

Rozsáhlá genetická studie porovnala pacienty s cukrovkou 1. typu podle dvou rizikových genetických profilů, HLA-DR3 a HLA-DR4. Analýza více než 9 000 pacientů a 14 000 kontrol ukázala rozdíly, které podporují možnost, že jde o odlišné podtypy nemoci. U profilu DR3 se výrazněji uplatňují žírné buňky spojované se zánětem a alergiemi, zatímco u DR4 hrají větší roli T-lymfocyty ničící beta buňky slinivky. Poznatky by v budoucnu mohly pomoci zpřesnit odhad rizika, klinické studie i cílenou léčbu podle genetického pozadí pacienta. Autoři zdůrazňují, že závěry je ještě nutné ověřit dalším výzkumem.

Dvě klinické studie třetí fáze naznačují, že upadacitinib, lék používaný proti zánětu a artritidě, může pomáhat lidem s těžkou ložiskovou alopecií. Po 24 týdnech dosáhlo alespoň 80% pokrytí vlasové pokožky zhruba 45 % pacientů při dávce 15 mg a přibližně 54 až 55 % při dávce 30 mg, zatímco u placeba to byly jen 1,5 až 3,4 %. Úplný návrat vlasů na hlavě zaznamenalo podle dávky a studie 13 až 22,5 % léčených účastníků. Výsledky se začaly od placeba odlišovat už po osmi týdnech a pacienti uváděli také lepší kvalitu života. Studie zahrnuly 1 399 lidí ve věku 12 až 64 let, dlouhodobá bezpečnost a srovnání s jinými léčbami však ještě vyžadují další výzkum.