klima

Země není dokonalá koule: rotace ji vyboulila u rovníku a zploštila u pólů. Analýza dat ze satelitních navigačních stanic z let 1997 až 2015 ukazuje, že pevný zemský povrch se u pólů zvedá stále rychleji, zatímco v oblasti rovníku více klesá. Skalnatá část planety se tím celkově stává méně zploštělou. Její gravitační tvar, geoid, se však naopak více zplošťuje, protože tající led z Grónska a Antarktidy přesouvá vodu a hmotu z pólů k nižším zeměpisným šířkám. Zdánlivý rozpor tak vyplývá z rozdílu mezi deformací pevné Země a změnami rozložení její hmoty.

Nová studie popisuje Atlantickou meridionální cirkulaci (AMOC) nikoli jen jako systém přesouvající teplo, ale jako mechanismus regulující, kolik tepla oceán odevzdá atmosféře a následně vesmíru. Při silné cirkulaci hluboké proudění v severním Atlantiku podporuje únik tepla z oceánu, zatímco při oslabení se teplo může hromadit v nitru oceánů. Modely založené na podmínkách dob ledových tím vysvětlují rozdílně rychlé klimatické změny zaznamenané v grónských a antarktických ledovcových vrtech. Autoři upozorňují, že současné oteplování AMOC oslabuje a tento proces by mohl zesílit zadržování tepla v oceánech i globální oteplování. Přímé srovnání s dobami ledovými je však omezené, protože tehdejší zpětné vazby výrazně ovlivňoval mořský led.

Nová studie modelující tisíce možných budoucích vývojů varuje, že nejchudší lidé v některých částech Afriky by mohli do roku 2050 dávat za jídlo téměř polovinu svých příjmů. Nejvyšší potravinovou zátěž předpověď přisuzuje zejména západní, východní a jižní Africe a také Indii. Růst cen mohou ovlivnit nízké příjmy, tlak na půdu kvůli dekarbonizaci, využívání biopaliv i zalesňování. Studie zároveň upozorňuje, že regionální průměry zakrývají výrazné rozdíly mezi chudými a bohatými domácnostmi. Vedle potravin hrozí v řadě oblastí také vyšší náklady na energii a zhoršování nedostatku vody.

Studie zveřejněná v JAMA Network Open zkoumala, zda klimatické informace u jídel ovlivní objednávky v simulovaném fastfoodovém menu. Více než 10 tisíc dospělých Američanů si vybíralo z nabídky, u níž část účastníků viděla různé typy označení uhlíkové stopy. Bez klimatických údajů zvolilo pokrm s vysokým dopadem 53 procent lidí, zatímco u nejúčinnějších štítků podíl klesl přibližně na 45 až 46 procent. Nejlépe fungovalo jednoduché označení vysokého klimatického dopadu a klimatická známka doplněná stupnicí. Výzkum nezjistil výrazné zhoršení nutriční kvality objednávek, výsledky však pocházejí z online experimentu, nikoli z reálné restaurace.

Nová studie odhaduje, že suché oblasti by v letech 2071–2100 mohly zabírat 39,31 až 40,28 procenta zemské souše bez Antarktidy. Ve srovnání s obdobím 1994–2023 by to znamenalo rozšíření až o 2,37 milionu kilometrů čtverečních. Autoři upozorňují, že postup sucha může zhoršovat nedostatek vody, degradaci ekosystémů i desertifikaci. Model zohlednil vliv vyšší koncentrace oxidu uhličitého na omezení výparu vody rostlinami, což vedlo k nižším odhadům než některé dřívější práce. Nejvýraznější změny se podle projekcí čekají v Austrálii, následované Brazílií a částmi Afriky.

Nová studie ukazuje, že skalní ledovce v Utahu obsahují přibližně miliardu tun ledu, který je skrytý pod vrstvami suti a balvanů. Výzkumníci zkoumali ledovec u hory Timpanogos pomocí gravimetru a trojrozměrného modelování, protože běžný radar v kamenitém prostředí selhává. Zjistili, že zkoumaný útvar tvoří asi z 83 procent led a obsahuje kolem 1,4 milionu tun ledu. Na základě těchto údajů vytvořili postup pro odhad zásob ledu i u dalších skalních ledovců. Takové zásoby vody mohou být důležité pro hydrologii, ale při oteplování se mohou nestabilní skalní ledovce stát také rizikem pro infrastrukturu v údolích.

Vědci vybavili šest narvalů satelitními senzory, aby získali měření z těžko dostupných fjordů východního Grónska. Data z jejich hlubokých ponorů ukázala, že teplá a slaná voda z Atlantiku proniká asi 300 kilometrů od pobřeží až k ledovcům. Model založený na nových i historických měřeních naznačuje, že vrstva atlantské vody sílí, zatímco chladnější polární vrstva u hladiny se ztenčuje. Teplá voda může urychlovat ústup ledovců, a zjištění proto může zpřesnit klimatické modely i odhady budoucího tání grónského ledového štítu.

Studie v časopise Nature Communications uvádí, že se v posledních desetiletích výrazně změnil vztah mezi atmosférickou cirkulací nad Pacifikem a teplotami tropického Indického oceánu. Zatímco dříve se oba systémy většinou vyvíjely souběžně, moderní korelace se podle vědců dokonce obrátila. Hlavní příčinou má být oteplování Indického oceánu spojené s lidskými emisemi skleníkových plynů, které převažuje nad přirozeným vlivem Pacifiku. Rekonstrukce založená na korálech, letokruzích a krápnících sahající do 17. století ukázala podobné, avšak dočasné narušení po silných sopečných erupcích kolem roku 1815. Změna může zkomplikovat sezónní až víceleté předpovědi srážek a klimatu v Africe, Asii i Austrálii a ovlivnit plánování vodních zdrojů.

Gaia hypotéza, kterou v 70. letech rozvíjeli chemik James Lovelock a mikrobioložka Lynn Margulisová, chápe organismy, atmosféru, oceány i horniny jako provázaný systém. Jeho zpětné vazby mohou dlouhodobě vytvářet podmínky příznivé pro život, aniž by planeta měla vědomí či společný plán. Model Daisyworld ukázal, že podobná regulace může vznikat i z běžné konkurence organismů. Hypotéza však neznamená, že Země ochrání lidstvo před následky oteplování a ničení ekosystémů. Klimatické zvraty, například tání ledu, rozmrzání permafrostu či úbytek lesů, mohou změny dále zesílit a ohrozit lidskou civilizaci, přestože život jako celek přežije.

Vědci z Institutu Maxe Plancka zkoumali nízké kupovité mraky u Barbadosu pomocí heliového balónového draka CloudKite. Přístroj s optickými systémy vytvořil trojrozměrné mapy velikosti a rozmístění kapek ve vysokém rozlišení. Ukázalo se, že kapky se neshlukují rovnoměrně, ale v malých, velmi lokalizovaných oblastech o velikosti zhruba metru či méně. V těchto místech jsou od sebe vzdálené přibližně milimetr, což výrazně zvyšuje pravděpodobnost srážek a spojování kapek do dešťových kapek. Výzkum může zlepšit popis vzniku srážek v klimatických modelech i přesnost předpovědí počasí.