mraky

Vědci z Institutu Maxe Plancka zkoumali nízké kupovité mraky u Barbadosu pomocí heliového balónového draka CloudKite. Přístroj s optickými systémy vytvořil trojrozměrné mapy velikosti a rozmístění kapek ve vysokém rozlišení. Ukázalo se, že kapky se neshlukují rovnoměrně, ale v malých, velmi lokalizovaných oblastech o velikosti zhruba metru či méně. V těchto místech jsou od sebe vzdálené přibližně milimetr, což výrazně zvyšuje pravděpodobnost srážek a spojování kapek do dešťových kapek. Výzkum může zlepšit popis vzniku srážek v klimatických modelech i přesnost předpovědí počasí.

Vědci zjistili, že mraky nad Antarktidou postrádají dostatečné množství částic potřebných k tvorbě ledových krystalů. Tyto částice, známé jako ledotvorné částice, jsou v regionu vzácné, což může být způsobeno nedostatkem biologických zdrojů. Mraky v jižní polokouli tak mohou odrážet více slunečního světla, což ovlivňuje regionální klima. Oteplování může zvýšit koncentraci těchto částic, což by mohlo narušit jejich obranný účinek proti klimatickým změnám. Výzkum nabízí nový pohled na roli antarktických mraků v globálním oteplování.