klima

Technologie přímého zachytávání oxidu uhličitého ze vzduchu se začínají odklánět od energeticky náročného ohřevu párou k elektrickým postupům. Firmy zkoušejí odporový ohřev sorbentů, mikrovlny i elektrochemické procesy, které mohou cíleněji uvolňovat zachycený CO2 a v některých případech se obejdou bez tepla. Sustaera uvádí, že její laboratorní zařízení s odporovým ohřevem dosáhlo více než trojnásobné účinnosti oproti páře, zatímco AirCapture testuje mikrovlnný systém v pilotním měřítku. Vývoj však komplikuje nutnost zajistit odolné a rovnoměrně vodivé sorbenty, nedostatek srovnávacích dat i vysoké náklady. Celý obor navíc čelí nejistému financování, slabému trhu s uhlíkovými kredity a politickým překážkám.

Nová studie naznačuje, že pět největších hromadných vymírání v posledních 539 milionech let provázely prudké přechody mezi odlišnými klimatickými režimy a kolísání chemie oceánů. Vědci sledovali izotopy kyslíku a uhlíku a vytvořili index zranitelnosti biosféry, který kombinuje míru vzniku a zániku druhů s celkovou biodiverzitou. Nejvyšší zranitelnost se objevovala zejména při přechodu mezi dlouhými klimatickými obdobími, kdy se život stával citlivějším i na další katastrofy, například dopad planetky. Teplejší éry obecně souvisely s vyšší základní zranitelností biosféry. Autoři zdůrazňují, že jde o historickou analýzu, nikoli předpověď současného vývoje; kenozoikum podle nich vykazuje relativně nízkou přirozenou zranitelnost, přesto mohou lidské vlivy a geofyzikální otřesy zásadně ovlivnit život na Zemi.

Antarktida během průmyslové éry nahromadila značné množství rtuti přenášené atmosférou z emisí spojených hlavně se spalováním fosilních paliv a těžbou. Nová studie ze sedimentů u Antarktického poloostrova ukazuje, že zde přibývá rtuť zhruba dvojnásobným tempem oproti světovému průměru kontinentálních šelfů a od poloviny 19. století se tempo akumulace zvýšilo o 160 procent. Tání ledu a eroze nyní znovu mobilizují dříve uvězněnou rtuť a mění kontinent v druhotný zdroj znečištění. Uvolňování rtuti z pevniny poháněné táním vzrostlo o 550 procent, zatímco výměna mezi oceánem a ovzduším o 350 procent. Rtuť se může v mořském prostředí měnit na toxický methylrtuťový sloučeninu, která se hromadí v potravním řetězci. Vývoz rtuti z poloostrova do otevřeného oceánu se zvýšil o 400 procent, což může ohrozit širší ekosystémy i rybolov.

Vědci vytvořili mapu takzvaných vzdušných řek, tedy dlouhodobých proudů atmosférické vlhkosti, které zásobují Jižní Ameriku srážkami. Studie určila hlavní zdrojové oblasti vlhkosti, trasy jejího přesunu i místa, kde její přínos prudce slábne. Rozlišila čtyři typy oblastí od vstupu oceánské vlhkosti po vzdálené, sušší regiony závislé na místním výparu. Výsledky mohou pomoci s plánováním vodního hospodářství v době oteplování a sucha. Autoři zdůrazňují význam ochrany a obnovy lesů, protože odlesňování v návětrných oblastech může citelně snížit srážky i odtok vody.

Rostlina Tidestromia oblongifolia z kalifornského Údolí smrti dokáže při extrémním vedru udržet listy výrazně chladnější než okolní vzduch. V pokusech některé listy dosahovaly teploty o více než 10 °C, výjimečně až o 13 °C nižší, což rostlinám pomáhalo přežít teploty kolem 60 °C. Ochlazování zajišťuje zejména odpařování vody přes otevřené průduchy v listech, podobně jako pocení u lidí. Studie zatím neprošla odborným recenzním řízením a pracovala s mladými rostlinami v podmínkách s dostatkem vody. Poznatky by mohly přispět k vývoji plodin odolnějších vůči stále častějším vlnám veder.

Tisíce uživatelek sociálních sítí v červnu popisovaly zpožděnou, vynechanou nebo opakovanou menstruaci. Odborníci upozorňují, že internetová hlášení sama o sobě nedokazují skutečný populační trend, protože algoritmy mohou dojem rozšířeného jevu zesilovat. Mezi možné vlivy patří stres, včetně zátěže spojené s mimořádnými vedry, avšak přímý důkaz pro souvislost konkrétní červnové vlny potíží s horkem zatím chybí. Dlouhodobé působení znečištění, hormonálně aktivních látek a klimatických extrémů může podle vznikajících poznatků narušovat hormonální regulaci cyklu. Aplikace pro sledování menstruace by mohly pomoci ověřit, zda šlo o reálnou změnu, pomocí pečlivé statistické analýzy.

Mapa Společného výzkumného střediska Evropské komise upozorňuje, že mezi 29. červencem a 2. srpnem může v západní a střední Evropě výrazně vzrůst riziko požárů. Velmi extrémní podmínky se očekávají zejména ve Francii, podél Alp až do severní Itálie, na Britských ostrovech a v Irsku. Extrémní nebezpečí se má týkat také širšího Pyrenejského poloostrova, Balkánu a částí severní Afriky. Kouř z rozsáhlých požárů zhoršuje kvalitu ovzduší i daleko od zdroje; jemné částice PM2,5 mohou pronikat do krevního oběhu a zvyšovat rizika pro plíce a srdce. Britští a španělští ministři označili letošní požáry za projev klimatické změny a bezpečnostní hrozbu pro Evropu.

Evropu zasáhla obrovská vlna veder, při níž Francie zaznamenala nejteplejší den od počátku měření. Teploty dosáhly rekordních hodnot, což vedlo k uzavření škol a turistických atrakcí. Ulice byly téměř prázdné, a obyvatelé i turisté se dusili ve spalujícím horku. Některé země, jako Španělsko a Itálie, vyhlásily nejvyšší stupně výstrah kvůli zdraví ohrožujícím teplotám. Meteorologové poukazují na to, že takové extrémní vlny vedra budou v důsledku klimatických změn stále častější a intenzivnější. Po celé Evropě se vlna veder zhoršuje, což vyvolalo obavy z budoucí letní sezóny.

Více než 17 milionů lidí podél atlantického a pobřeží Mexického zálivu v USA je vystaveno vysokému riziku povodní, jak ukazuje rozsáhlá studie univerzity v Alabamě. Studie zkoumala různé faktory, včetně geografických rizik a zranitelnosti obyvatel, aby odhadla riziko povodní od Texasu po Maine. New York City a New Orleans jsou města s nejvyšší mírou ohrožení. Klimatické změny způsobené člověkem zvyšují četnost a intenzitu povodní v těchto oblastech. Výzkum upozorňuje zejména na sociálně zranitelné skupiny obyvatel a navrhuje, aby se místní úředníci zaměřili nejen na stavbu bariér, ale i na přírodní infrastrukturu.

Antarktický cirkumpolární proud (ACC), nejsilnější prouď na Zemi, nezačal proudit náhle. Nové simulace ukazují, že pro jeho vznik bylo nezbytné, aby se Austrálie posunula na sever a aby v oblasti Tasmanova průlivu vanuly silné západní větry. Tento proud sehrává zásadní roli ve stabilizaci zemského klimatu. Nedávný výzkum však varuje před tím, že současné oteplování tento proud posouvá jižněji, což by mohlo vést ke ztrátě ledu v Antarktidě a oslabení biodiverzity v oceánech. Studie byla publikována v Proceedings of the National Academy of Sciences.