ledovce

Vědci pomocí dálkově ovládaného podvodního robota prozkoumali nebezpečně nepřístupné čelo ledovce Naajat Sermiat v jižním Grónsku. Kamera zachytila množství krilu, ryb, červů, korýšů, medúz i larev krabů, které žijí na rozhraní ledu a moře. Pozornost badatelů upoutaly proudy usazenin padající z ledovce jako vodopády; kril k nim aktivně směřoval, což může naznačovat zdroj potravy v tající vodě. Výzkum má pomoci objasnit fungování ekosystémů závislých na mořských ledovcích. Jejich budoucnost ohrožuje rychlý ústup ledovců způsobený oteplováním klimatu.

Nová studie ukazuje, že skalní ledovce v Utahu obsahují přibližně miliardu tun ledu, který je skrytý pod vrstvami suti a balvanů. Výzkumníci zkoumali ledovec u hory Timpanogos pomocí gravimetru a trojrozměrného modelování, protože běžný radar v kamenitém prostředí selhává. Zjistili, že zkoumaný útvar tvoří asi z 83 procent led a obsahuje kolem 1,4 milionu tun ledu. Na základě těchto údajů vytvořili postup pro odhad zásob ledu i u dalších skalních ledovců. Takové zásoby vody mohou být důležité pro hydrologii, ale při oteplování se mohou nestabilní skalní ledovce stát také rizikem pro infrastrukturu v údolích.

Kanadští výzkumníci vyvinuli dron Ice Dart, který dokáže přistát a ukotvit se na strmém, kluzkém ledu pomocí drobných výsuvných hrotů. Při zkouškách na jihovýchodě Islandu úspěšně dosedal na svahy se sklonem až 58 stupňů, rychlostí do tří metrů za sekundu a ve větru o rychlosti 30 km/h. Přistání místo visení výrazně snižuje spotřebu energie, takže stroj může ledovce sledovat po dny až měsíce. Čtyřnohý dron využívá odpružení pohlcující náraz a hroty, které se zanoří do ledu až při stlačení podvozku. Tým chce systém doplnit o autonomní volbu místa přistání a nouzový vzlet pro případ převrácení či rozpadu ledové hory.

Grónské ledovce uvolňují kvůli klimatické změně čtyřikrát více ledovců než před 25 lety, což ovlivňuje jak námořní dopravu, tak mořské ekosystémy. Studie vědců z Technické univerzity Dánska ukazuje, že tání ledovců přináší kameny a sedimenty na mořské dno, čímž vytváří nové prostředí pro mořský život. Ve Framově průlivu mezi severovýchodním Grónskem a Svalbardem se od roku 2000 zčtyřnásobil výskyt ledovců. Tento jev představuje i riziko pro nově otevírané lodní trasy v Arktidě.

Nedávný výzkum starověkých antarktických ledovcových jader naznačuje, že v minulosti mohly mít oceánské teploty větší vliv na změny klimatu než skleníkové plyny. Vzorky ledu z Allan Hills, regionu s jedněmi z nejstarších ledů na světě, ukázaly, že oceánské teploty hrály klíčovou roli při změnách klimatu během uplynulých tří milionů let. Výzkumné týmy zjistily, že zatímco atmosférické úrovně oxidu uhličitého a metanu zůstávaly stabilní, oceány se výrazně ochladily už před 2,7 miliony lety. Tato zjištění naznačují, že k pochopení klimatických změn potřebujeme více informací o historických oceánských tocích a teplotách.

V grónském ledovci byly pomocí radarových snímků objeveny neobvyklé struktury připomínající termální konvekci, běžnou u roztavené horniny pod zemskou kůrou. Glaciologové z Norska využili počítačové modelování, které naznačilo, že tyto struktury mohou vznikat díky ohřívání ledu odspodu. Výzkum ukázal, že teplo z radioaktivního rozkladu elementů a zbytkové teplo ze vzniku Země může změkčit led, což umožní vznik těchto pluma struktúr. Tento objev nabízí nový pohled na fyzické procesy probíhající uvnitř ledovců a může pomoci lépe porozumět budoucím změnám grónského ledovce a jeho vlivu na stoupající hladiny moří.

Některé ledovce na světě, i když je jich málo, zažívají náhlé zrychlení, známé jako ledovcová expanze. Tento jev může trvat měsíce nebo roky a způsobuje přeměnu krajiny. Vědci zjistili, že expanze může zrychlit z pomalého pohybu na desítky metrů denně a je často vyvolaná změnami pod ledovcem, jako je hromadění tavné vody. Takové ledovce představují nebezpečí pro obydlí, hospodářství a infrastrukturu, protože mohou vyvolat záplavy a vytvořit nebezpečné ledovcové jezera. Kvůli klimatické změně se frekvence těchto jevů mění, což zvyšuje jejich nepředvídatelnost.

Ledovec A-23A, který se odtrhl z antarktické ledové plošiny v roce 1986, se rychle taje a mění barvu na zářivě modrou. Tento starý ledovec, patřící k nejdéle sledovaným, se nyní blíží svému zániku. Proces tání je urychlen přítomností taveniny na jeho povrchu, což vede k jeho destrukci. Ačkoliv byl v lednu 2025 největším ledovcem s plochou 3 640 km², do září se zmenšil na 1 700 km² a do ledna 2026 na pouhých 1 182 km². Odborníci sledují, jak voda uvolňuje trhliny a urychluje zánik ledovce, jehož konec je už nevyhnutelný. A-23A se nyní posouvá směrem do oblasti přezdívané hřbitov ledovců, kde postupně zmizí. Chris Shuman, vědec, vyzdvihuje význam satelitů, které umožnily detailní sledování této významné události.

Studie varuje, že během následujících let zmizí tisíce ledovců ročně, pokud se nezastaví globální oteplování. Akce vlád mohou ovlivnit, zda ztratíme ročně 2 000 nebo 4 000 ledovců do poloviny století. Očekává se, že do roku 2100 zanikne až 91 % světových ledovců při nejhorším scénáři oteplení. Studie zdůrazňuje důležitost ambiciózní klimatické politiky a upozorňuje na vážné lokální dopady, které jejich zmizení může mít. Nejvíce ledovců zmizí kolem roku 2041 při oteplení o 1,5 °C, jak se zavázaly země Pařížskou dohodou.

Vědci objevili nejstarší přímé vzorky ledové kry a vzduchu v Antarktidě, pocházející z doby před 6 miliony lety. Tyto vzorky, nalezené pod Alanovými kopci, poskytují cenné informace o klimatické historii Země. Oblast je známá svou modrou ledovou strukturou, která uchovává starodávné kapsle vzduchu. Při analýze vzorků bylo zjištěno, že Antarktida byla tehdy o 12 stupňů Celsia teplejší než dnes. Vědci plánují další výzkumy pro lepší pochopení tehdejšího obsahu skleníkových plynů v atmosféře.