klimatická změna

Zpráva OSN upozorňuje, že svět čelí 'globálnímu vodnímu bankrotu', kdy se zásoby vody v řekách, jezerech a podzemních rezervoárech vyčerpávají rychleji, než je příroda schopna je obnovit. Desetiletí nadměrného využívání, znečištění, ničení životního prostředí a klimatických tlaků vedla k nevratnému poškození vodních systémů. Termín 'vodní bankrot' vystihuje situaci, kdy dlouhodobé využívání vody překonává její obnovu a vážně poškozuje přírodu. Významné vodní zdroje, jako jsou velká jezera a hlavní řeky, se zmenšují a stále častěji nedosahují moře. Tato varování jsou výzvou k přehodnocení politiky a uznání krize před dalšími nevratnými škodami.

Tučňáci přizpůsobují své rozmnožovací období změnám klimatu, což může ovlivnit jejich přežití. Studie ukazuje, že některé druhy, jako například tučňák gentoo, posunuly své hnízdění až o 13 dní dříve. Tento posun je důsledkem rychlého oteplování kolonií, které je čtyřikrát rychlejší než průměrný růst teploty na Antarktidě. Zatímco gentoo se přizpůsobují a rozšiřují svá území, specialisté jako tučňák Adélie a tučňák kroužkovaný zaznamenávají úbytek populace. Tento fenomén zdůrazňuje širší dopady klimatické změny na živočichy na celém světě.

V roce 2003 zasáhla mořská vlna veder oblast kolem Grónska a její následky jsou patrné dodnes. Výzkumníci zjistili, že tato vlna vedla k výrazným ekologickým změnám v severoatlantických ekosystémech. Teplejší voda způsobila ústup ledových druhů a příchod druhů přizpůsobených vyšším teplotám. Změny narušily rovnováhu ekosystémů, což vedlo ke snížení populací některých druhů, jako jsou narvalové a kapelíni, zatímco jiné druhy, jako tresky, z toho těžily. Studie poukazuje na vazbu mezi lidskou činností a zvyšující se frekvencí podobných jevů, které mohou mít dlouhodobé důsledky pro mořské prostředí.

Korálové útesy, klíčové pro biodiverzitu oceánů, jsou ohroženy zvýšením teplot. Početné tepelné vlny v letech 2023-24 způsobily masivní bělení korálů ve více než 83 zemích. V roce 2026 přichází nové El Niño, které může přinést další kolaps těchto ekosystémů. Některé útesy již prošly bodem zlomu, což znamená, že změny jsou nevratné a útesy se nemusí obnovit. Existují však korály, které jsou přirozeně odolnější vůči teplu, a hluboké útesy mohou sloužit jako útočiště.

Přestože vodík je považován za ekologickou alternativu fosilních paliv, nová studie naznačuje, že může přispívat k oteplování planety. Výzkum publikovaný v časopise Nature ukazuje, že emise vodíku pomáhají metanu přetrvávat v atmosféře déle, což zvyšuje jeho vliv na globální oteplování. V letech 1990 až 2020 se podíl vodíkových emisí zvýšil, což vedlo k nepatrnému nárůstu teploty. Produkce vodíku z fosilních paliv vede také k vyšším emisím oxidu uhličitého. Cílem je přejít na výrobu "zeleného" vodíku pomocí obnovitelných zdrojů energie, avšak tento proces je nákladný.

Arktické oceány se oteplují nejvíce za posledních 125 000 let, což ohrožuje přežití ledních medvědů. Studie ukazuje, že změny v klimatu přispívají ke genetickým změnám u těchto medvědů, což by jim mohlo pomoci přizpůsobit se teplejším podmínkám. Genetické rozdíly byly zjištěny mezi populacemi v jižním a severním Grónsku, kde jižní populace čelí dynamičtějším a teplejším podmínkám. Tyto podmínky vedly k přesunům v jejich genomu, což naznačuje, že si medvědi mohou vyvíjet schopnosti pro přežití v nových prostředích. Tato zjištění mohou pomoci pochopit, jak se některé populace mohou přizpůsobit klimatické změně.

Arktida zažila nejteplejší rok od začátku měření, oznámila americká vědecká agentura. Teploty byly o 1,60 stupně Celsia vyšší než průměr mezi lety 1991–2020. Tento nárůst ovlivňuje tání ledovců i mořského ledu, což má dopad na celosvětové počasí. Letošní období mělo rekordně teplý podzim a druhou nejteplejší zimu v historii. Rozsah mořského ledu dosáhl nového minima, narušuje polární ekosystémy a přispívá ke globálnímu vzestupu hladiny moří. Rychlé oteplování Arktidy je důsledkem lidské činnosti a spalování fosilních paliv.

Studie varuje, že během následujících let zmizí tisíce ledovců ročně, pokud se nezastaví globální oteplování. Akce vlád mohou ovlivnit, zda ztratíme ročně 2 000 nebo 4 000 ledovců do poloviny století. Očekává se, že do roku 2100 zanikne až 91 % světových ledovců při nejhorším scénáři oteplení. Studie zdůrazňuje důležitost ambiciózní klimatické politiky a upozorňuje na vážné lokální dopady, které jejich zmizení může mít. Nejvíce ledovců zmizí kolem roku 2041 při oteplení o 1,5 °C, jak se zavázaly země Pařížskou dohodou.

V důsledku klimatických změn a intenzivního rybolovu klesly populace afrického tučňáka o 95 % během osmi let. Od roku 2004 do 2011 klesly zásoby potravin tučňáků, především sardinek, na 25 % své původní populace. Nedostatek potravy způsobil masové hladovění na klíčových hnízdištích tučňáků, což vedlo ke smrti přibližně 62 000 dospělých jedinců. Situace se nelepší a druh je nyní kriticky ohrožený s možností vyhynutí během následující dekády. Opatření na ochranu rybolovu mohou přispět ke zlepšení situace, ale bez řešení širších environmentálních změn je obnova populace obtížná.

V roce 2023 extrémní sucho způsobilo ohřev některých jezer v Amazonii na teploty vyšší než 41 °C, což vedlo k úhynu více než 200 delfínů a tisíců dalších vodních živočichů. Tato mimořádná událost je spojována s klimatickou změnou, konkrétně s oteplováním světových oceánů a silným jevem El Niño. Hydrolog Ayan Fleischmann spolu s kolegy zjistil, že kromě vysokých teplot přispěla k situaci také nízká hloubka vody, slabý vítr a intenzivní sluneční záření. Tento incident poukazuje na vážné ohrožení biodiverzity a místních komunit, kterou nelze řešit pouze na regionální úrovni. Vědci varují před častějším výskytem těchto podmínek, což potvrzuje potřebu globálního snížení fosilních paliv.