klimatická změna

V Breidově zálivu ve východní Antarktidě se v srpnu 2024 otevřela rozsáhlá plocha volné vody obklopená mořským ledem, označovaná jako polynya. Dosáhla až 89 121 kilometrů čtverečních, tedy téměř rozlohy Portugalska, a v tomto období roku šlo o mimořádný jev. Studie indických vědců jej spojuje se silnými atmosférickými řekami, oteplením vzduchu, teplým sněžením a mořskými vlnami veder. Vítr zároveň vytahoval k hladině teplejší podpovrchovou vodu, což dále brzdilo zamrzání. Autoři očekávají, že s oteplováním klimatu mohou podobné události přibývat, což by ohrozilo stabilitu ledu i antarktické ekosystémy.

Tání arktického permafrostu v pohoří Brooks Range na Aljašce uvolňuje z dříve zmrzlých hornin kovy a okyseluje vodní toky. Výzkum z let 2022 až 2024 zaznamenal v některých řekách železo, zinek, kadmium, nikl a další prvky v koncentracích srovnatelných či vyšších než u důlních odpadních vod. V řece Salmon dosáhly koncentrace kovů až 70násobku běžných hodnot, a to i zhruba 100 kilometrů po proudu od zdroje. Jev zřejmě souvisí s mimořádně teplým létem roku 2019 a následnou sněhovou zimou, která bránila opětovnému promrznutí půdy. Vědci varují před riziky pro vodní ekosystémy, ryby i komunity závislé na místních řekách.

Nová modelová studie ukazuje, že oteplování zpomaluje vertikální promíchávání vody v Pacifiku, zejména v hloubce zhruba 200 až 1 000 metrů. V subtropickém severním Pacifiku pak do této vrstvy proniká méně čerstvé vody z povrchu, takže voda „stárne“ a ztrácí kyslík. V tropickém Pacifiku naopak slabší přísun starší vody z hlubin vede k relativnímu „omlazení“ vody. Rozdílný vývoj souvisí také s oteplováním Jižního oceánu kolem Antarktidy. Největší změny podmínek pro mořské organismy mohou podle autorů nastat v severním Pacifiku.

Výzkum kanadských vědců ukazuje, že arktické řeky mohou během sezonního tání narušovat sediment výrazně rychleji, než se dosud předpokládalo. Laboratorní pokusy zaznamenaly erozi zhruba desetkrát vyšší než u nezamrzlého podloží. Když roztaje jen povrchová vrstva půdy, pod ní zůstává zmrzlý permafrost, který brání vodě vsakovat se do hloubky. Voda se proto rozlévá do stran, vytváří nové kanály a odnáší více půdy a písku. Poznatky mohou zlepšit předpovědi proměn arktické krajiny v důsledku oteplování a úbytku ledu.

Populace hlavonožců, zejména olihní, v posledních desetiletích rostou, příčiny tohoto vývoje však nejsou jednoznačné. Nová modelová studie naznačuje, že úbytek vrcholových predátorů může olihním nepřímo prospívat díky většímu množství drobných ryb, ale nemohou nahradit ztracenou biomasu predátorských ryb. Vyšší teplota vody v modelu naopak snižovala biomasu olihní, protože jim zvyšuje energetické nároky. Jejich úspěch může souviset hlavně s rychlým růstem, krátkým životem a schopností osidlovat narušené ekosystémy. Autoři zároveň upozorňují, že při nedostatku potravy může oteplování jejich růst populace nakonec omezit; studie zatím neprošla odborným recenzním řízením.

Nová studie naznačuje, že oteplování může v tropech změnit načasování i sílu rozsáhlých organizovaných bouřkových systémů. V simulaci vysokého oteplení přicházely tyto bouře o 10 až 15 dní později a následně přinášely o 38 až 45 procent intenzivnější srážky. Vědci spojují změnu s pomalejší sezonní reakcí atmosférické cirkulace a s hromaděním energie, které může podpořit prudší bouře. Pozdější a koncentrovanější déšť by mohl výrazně ovlivnit zemědělství, zásoby vody i riziko ničivých povodní. Autoři zdůrazňují, že použitý scénář není předpovědí nejpravděpodobnějšího vývoje, ale varovným testem citlivosti klimatu na silné oteplení.

Studie vinařských odborníků porovnala reakci odrůd Pinot noir a Chardonnay na nedostatek vody ve vinicích v několika evropských zemích i v Argentině. Chardonnay podle výsledků reaguje na rostoucí vodní stres plynule a může se lépe přizpůsobit podmínkám oteplení o 2 °C. U Pinot noir vědci zaznamenali kritický bod: při silném suchu se výrazně mění látky utvářející chuťový profil a charakter vína. Mírně sušší roky mohou některým červeným vínům prospět, extrémní sucho však snižuje úrodu, zmenšuje bobule a zhoršuje dozrávání. Změna pěstovaných odrůd je v tradičních vinařských oblastech obtížná, protože místní pravidla i pověst vín jsou těsně spjaty s konkrétními odrůdami.

Nová studie spojila největší hromadné vymírání na konci permu s kombinací vysokých teplot a úbytku kyslíku v oceánech. Tehdejší oteplení vyvolaly rozsáhlé sopečné emise skleníkových plynů a zvlášť těžce postihlo pomalu žijící mořské živočichy, například ramenonožce a lilijice. Vědci porovnali odolnost 38 druhů a zjistili, že prvohorní fauna byla při růstu teplot citlivější na omezení dostupnosti kyslíku než dnešní skupiny, jako jsou měkkýši, ryby či ostnokožci. Autoři upozorňují, že nejhorší scénáře současného oteplování mohou dosáhnout rozsahu podobného permu, avšak dnešní emise lze na rozdíl od tehdejší sopečné činnosti omezit.

Výzkum ukazuje, že Atlantská meridionální cirkulace (AMOC), klíčový oceánský proud, se zpomaluje vlivem klimatických změn způsobených člověkem. Tento jev může mít rozsáhlé klimatické dopady, zejména posílení bouří na západním pobřeží USA, včetně Kalifornie. Fenomén atmosférických řek, které přinášejí srážky a zároveň zvyšují riziko povodní, se také může stát častějším a intenzivnějším. Studie zdůrazňuje, jak jsou tyto klimatické procesy celosvětově propojeny, a vyzdvihuje význam porozumění těmto změnám pro lepší připravenost na budoucí extrémy počasí.

Velká část Spojených států je pod vlivem extrémního horka, známého jako 'teplotní dóm', což vyvolává obavy mezi vědci. Horka tohoto druhu jsou považována za nejnebezpečnější přírodní katastrofu v zemi. Vědci varují, že současná příprava není dostatečná a vlády nejednají dost rychle, což zvyšuje tlak na zdravotnické systémy. Mezi lety 1999 a 2023 zaznamenaly Spojené státy více než 21 tisíc úmrtí způsobených nadměrným horkem. Problém dále umocňuje nedostatečné vnímání rizika mezi veřejností, zejména v chladnějších oblastech, kde lidé nejsou zvyklí na rostoucí teploty.