evoluce

Žirafy jsou známé svými dlouhými krky, ale jejich dlouhé nohy hrají klíčovou roli v přežití. Dlouhé nohy zvyšují efektivitu krevního oběhu, což snižuje energetické náklady na pumpování krve k hlavě. Výzkum ukazuje, že předkové žiraf měli dlouhé nohy dříve než krky. To pomáhá šetřit až 5 % energie, což je významné pro přežití na savaně. Tato evoluční adaptace umožňuje žirafám lépe čelit konkurenci a suším období ve srovnání s menšími savci.

Vědci zjistili, že tepna ve střední části lidského předloktí, která obvykle mizí během vývoje v dětství, zůstává u stále většího počtu dospělých. Studie ukazuje, že tato tepna je nyní třikrát častější než před více než stoletím. Výzkumníci naznačují, že tento vývoj může být podporován přírodní selekcí a mohl by být způsoben genetickými mutacemi nebo zdravotními problémy matek během těhotenství. Přestože přítomnost tepny může přispívat k lepšímu prokrvení, může také zvyšovat riziko vzniku syndromu karpálního tunelu. Pokud trend vydrží, většina lidí by mohla mít tuto tepnu do roku 2100, což by znamenalo výrazný posun v lidské anatomii.

Nalezené fosilie ruky vyhynulého lidského příbuzného Paranthropus boisei ohromily vědce svou směsicí lidských a gorilích znaků. Fosilie, objevené v Keni a staré 1,5 milionu let, představují první jasné důkazy kostí ruky tohoto druhu. Paranthropus boisei, známý také jako Louskáčkový člověk, se vyznačoval mohutnými čelistmi a zuby, což naznačuje konzumaci tvrdé vegetace. Nové nálezy ukazují, že se tento druh pohyboval efektivně po dvou nohách, a to v otevřených habitátech východní Afriky. Anatomie nohou a rukou naznačuje, že bipedální chůze byla sdílenou vlastností Paranthropa i Homo, ale každý z nich se vyvinul jinak. Tento objev mění dosavadní pohled na evoluční úspěch těchto druhů.

Vědci zkoumali efektivitu hadích útoků pomocí pokročilé videotechniky, která zachycuje útoky hadů v bezprecedentním detailu. Studie zahrnující 36 druhů jedovatých hadů odhalila různé strategie útoku, které se vyvinuly u různých čeledí hadů, včetně zmijí, elapidů a kolubridů. Zmije například útočí vysokou rychlostí přes 4,5 metru za sekundu, zatímco elapidi opakovaně kousají svou kořist. Kolubridní hadi používají zadní zuby k roztržení a aplikaci jedu. Každý druh využívá vlastní účinnou metodu, jak překonat svoji kořist, což přispělo k jejich evolučnímu úspěchu.

Nová studie ukazuje, že naši předci byli vystaveni olovu po téměř dva miliony let. Analýza fosilních zubů odhalila, že expozice olovu mohla mít více negativní dopady na neandertálce. Testy na laboratorních 'mini-mozcích' ukázaly, že novější lidský gen mohl poskytnout ochranu proti neurologickým účinkům olova. Tento genetický rozdíl mohl přispět k lepší schopnosti přežití a komunikace u moderních lidí. Studie naznačuje, že naše evoluční historie s olovem je složitější, než se dosud předpokládalo.

Výzkumný tým odhalil, že ženské savce žijí déle než muži díky evolučním rozdílům v chromozomech. Analyzovali data ze zoologických zahrad pro více než 1 176 druhů savců a ptáků. U 72 % savců v jejich studii žily samice o 12 % déle než samci, zatímco u ptáků měli samci tendenci žít déle. V přírodním prostředí byl tento rozdíl ještě výraznější. Výsledky naznačují roli pohlavních chromozomů, ale také vliv prostředí a genetických faktorů. Výzkum naznačuje, že očekávaná délka života je výsledkem komplexní interakce chování zvířat a genetiky.

Nová studie zpochybňuje teorii, že jemné rýhy na zubech neandrtálců byly způsobeny používáním nástrojů jako párátek. Výzkum ukázal, že podobné rýhy se vyskytují u divokých primátů a nejsou výsledkem používání párátek. Navíc žádný z více než 500 zkoumaných jedinců primátů nevykazoval tzv. abfrakční léze, což naznačuje, že se jedná o moderní problém spojený s lidskými zvyklostmi. Studie rozšiřuje naše chápání evoluce zubů a podtrhuje rozdíly mezi lidskou a primátí dentální anatomií. Závěry mohou přinést nové pohledy na vývoj zubních chorob a jejich prevenci.

Vědci z MIT potvrdili, že první zvířata na Zemi byly pravděpodobně houby, a to na základě chemických stop z neoproterozoika, před více než 541 miliony let. Tyto stopy naznačují existenci prastarých hub prostřednictvím specifických sterolů nalezených ve skalních útvarech, což naznačuje jejich biologický původ. Studie vyvrací alternativní hypotézy o původu těchto chemických indicií z jiných než biologických procesů. Výzkum simuloval fosilizaci sterolů v laboratorním prostředí a nalezl shodu s prastarými fosilními zbytky. Tento objev přináší nové porozumění evoluci a původu prvních zvířat na naší planetě.

Turkana lidé v severozápadní Keni se adaptovali na život v jednom z nejsušších míst na světě díky stravě bohaté na mléko, maso a krev z velbloudů a koz. Výzkum odhalil unikátní geny, které jim umožňují zůstat zdraví navzdory omezenému přístupu k rostlinné stravě. Genomická studie identifikovala osm oblastí odlišností DNA, včetně genu STC1, který pomáhá zadržovat vodu v ledvinách. Tyto genetické adaptace mohou být nevýhodné ve městském prostředí a způsobovat zdravotní problémy. Studie usiluje o podporu zdraví Turkana lidí v měnících se podmínkách.

Vědci v Německu a Rakousku objevili různé způsoby, jak houby produkují psilocybin. Studie ukazuje, že se tato látka vyvinula nezávisle alespoň dvakrát. Dva druhy hub, Inocybe a Psilocybe, mají odlišné genetické cesty k tvorbě psilocybinu, což otevírá otázky o důvodu této evoluce. Hypotézy zahrnují obranu proti predátorům, avšak důvody nejsou dosud jasné. Psilocybin má psychoaktivní účinky, ale také potenciál v léčbě depresí a traumat. Objev nových cest může přispět k syntéze psilocybinu pro lékařské účely.