věda

Izraelští vědci vyvinuli kompozitní materiál BioPykrete, který je podle laboratorních testů desetkrát pevnější než obyčejný led a před prasknutím pohltí až sedmdesátkrát více energie. Led zpevnili nanokrystaly celulózy z rostlin a upraveným proteinem, jenž obě složky propojuje. Materiál se při zatížení nemá náhle roztříštit, ale postupně se deformovat. Výzkumníci v něm vidí možný nízkouhlíkový a biologicky rozložitelný stavební materiál pro odlehlé chladné oblasti, například Arktidu a Antarktidu. Dosavadní výsledky jsou však jen malým laboratorním ověřením a bude nutné prověřit dlouhodobou odolnost materiálu v proměnlivých podmínkách.

Vědci zjistili, že tělo olihní pokrývají smyslové buňky s jemnými vlasovitými výběžky, které zachycují pohyb vody. Struktury připomínají vlasové buňky ve vnitřním uchu člověka, jež převádějí vibrace na nervové signály. U olihní jsou tyto buňky rozmístěny v rozmanitých liniích a polích po povrchu těla a jejich různá délka patrně umožňuje rozlišovat specifické podněty, například pohyb kořisti či proudění. Výzkum na druhu Doryteuthis pealeii by mohl přispět také k lepšímu poznání mechanismů lidského sluchu a poškození vedoucího ke ztrátě sluchu.

Dva nezávislé výzkumné týmy určily genetickou změnu, která stojí za oranžovou srstí koček a dlouho odolávala vysvětlení. Jde o chybějící úsek DNA před genem Arhgap36 na chromozomu X, jenž zvyšuje aktivitu tohoto genu v pigmentových buňkách. Změna posouvá tvorbu pigmentu od tmavého eumelaninu k červenožlutému feomelaninu. Vazba na chromozom X vysvětluje, proč jsou oranžoví kocouři častější, zatímco samice mívají želvovinové či tříbarevné skvrny v důsledku náhodné inaktivace jednoho z chromozomů X. Studie nenašly důkaz, že by tato mutace souvisela se zdravím nebo inteligencí koček.

Tým z Národní univerzity v Singapuru vyvinul atomové hodiny založené na luteciu, které mají nejnižší dosud uváděnou nejistotu měření času. Odchylka je menší než jedna desetimilardamilardtina sekundy, což je zhruba čtyřnásobné zlepšení oproti předchozím rekordům. Zařízení by při nepřetržitém chodu ztratilo či získalo méně než sekundu za 300 miliard let. Lutecium je mimořádně odolné vůči vlivům teploty, magnetismu a pohybu, které mohou přesnost hodin narušovat. Dvoje nezávisle sestavené hodiny se při 200 hodinách porovnávání prakticky nelišily. Vědci chtějí systém zmenšit pro terénní využití, například při měření gravitačních změn nebo sledování magmatu pod zemí.

Analýza 120 metrů dlouhého sedimentového jádra ukázala, že utahské Velké solné jezero se během posledních 240 000 let dvakrát výrazně zvětšilo a ztratilo většinu slanosti. Před 30 000 až 16 000 lety existovalo jako jezero Bonneville, které bylo zřejmě skutečně sladkovodní a zabíralo až desetinásobek dnešní rozlohy. Starší jezero Little Valley, před 140 000 až 135 000 lety, bylo rozsáhlé, ale patrně zůstalo mírně slané. Záznamy zároveň ukazují, že při oteplování se jezera v regionu geologicky rychle zmenšovala a jejich slanost rostla. Vědci upozorňují, že současné oteplování zvyšuje odpařování a spolu s lidským odběrem vody prohlubuje zranitelnost jezera.

Australští vědci v zaslepeném testu porovnali čerstvé a 24 hodin chlazené, následně ohřáté porce lasagní, butter chicken, dhálu a jablečného crumble. Účastníci dokázali u některých jídel rozpoznat rozdíl, ale pouze butter chicken jednoznačně častěji upřednostnili ve verzi z předchozího dne; získal ji téměř 64 % srovnání. U dhálu a crumble se sice změna projevila, preference však zůstaly vyrovnané, zatímco u lasagní se spolehlivý rozdíl ani preference neprokázaly. Autoři předpokládají, že u kořeněné omáčky se přes noc mohou lépe rozvinout či promísit chutě a vůně, případně omáčka zakryje méně příjemné změny při skladování. Výzkum je zatím předběžný a neprošel recenzním řízením, proto jej nelze vztahovat na všechny zbytky jídel.

Vědci z Max Planckova institutu zkoumali tvrzení, že viditelné světlo dokáže urychlit odpařování vody i bez zahřívání, takzvaným fotomolekulárním efektem. U rovného rozhraní mezi čistou vodou a vzduchem nezjistili změnu rychlosti odpařování ani struktury vodíkových vazeb při modrém, zeleném a červeném světle. Stejný výsledek přinesly i krátké impulzy světla s intenzitou převyšující sluneční záření o více než deset řádů. Autoři studie v PNAS soudí, že dřívější pozorované efekty mohly souviset s hydrogely, porézními materiály, zahříváním, rozptylem světla či geometrií vzorků. Výsledky omezují představu, že samotné viditelné světlo vytváří nový způsob odpařování kapalné vody.

Vědci analyzovali 300 nejsilnějších slunečních erupcí zaznamenaných v letech 2010 až 2016 a porovnali jejich energii s velikostí magneticky aktivních oblastí na Slunci. Zjištěný vztah pak použili na historická pozorování slunečních skvrn. Mimořádná skvrna z roku 1947, široká zhruba čtyřicetkrát více než Země a pokrývající 0,6 procenta viditelného slunečního disku, by teoreticky mohla vyvolat erupci na spodní hranici takzvaných supererupcí. Studie neodhadla pravděpodobnost ani četnost takové události, ale podporuje možnost, že extrémní částicové bouře zachycené v letokruzích mohou s podobnými erupcemi souviset. Přímé zdravotní dopady by byly omezené, vážně by však mohly být ohroženy technologie a infrastruktura.

Vědci vytvořili a spálili modelové papyrové svitky, aby ověřili způsob čtení zuhelnatělých textů z římského Herculanea bez jejich rozvinutí. Ukázalo se, že písmo s příměsí olova při rentgenové tomografii výrazněji kontrastuje s ohořelým papyrem. Trojrozměrné snímky a upravený algoritmus pro virtuální rozbalování dokázaly rekonstruovat obsah zkušebních svitků. Přenosný přístroj by navíc mohl rychle vytipovat originální svitky obsahující olovo. Metoda může usnadnit zpřístupnění jediné dochované neporušené knihovny z antiky, jejíž svitky zavalil popel při erupci Vesuvu.

Mezinárodní tým vědců popsal nový druh drobné jihoamerické kočky Leopardus tilcayo, první nově uznaný žijící druh divoké kočky od roku 1923. Zvíře, přezdívané Tigrino, žije v bolivijském oblačném lese Yungas a měří asi 46 centimetrů bez ocasu při hmotnosti kolem 1,4 kilogramu. Výzkum založený na analýze genomů 38 koček rodu Leopardus zároveň rozlišil pět samostatných druhů takzvaných tygřích koček a nově vymezil i peruánský poddruh. Vědci zatím nevědí, kolik jedinců nového druhu přežívá ve volné přírodě, a upozorňují na nutnost ochrany přizpůsobené jednotlivým druhům a jejich prostředí.