výzkum

Studie zveřejněná v časopise PLOS Medicine sledovala 95 559 účastníků britského zdravotního projektu po dobu téměř devíti let. Data z náramkových měřičů ukázala, že vyšší podíl REM spánku, fáze typické živými sny, souvisel s nižším rizikem 83 onemocnění včetně srdečního selhání, fibrilace síní či Alzheimerovy nemoci. Více hlubokého spánku bylo spojeno s nižším rizikem dalších sedmi nemocí, například diabetu 2. typu a Parkinsonovy choroby. Nejvýhodněji vycházel pravidelný spánek v délce šesti až osmi hodin; spánek kratší než pět hodin byl spojen s vyšším rizikem 37 nemocí. Výzkum prokazuje souvislosti, nikoli přímou příčinu a následek.

Dlouhodobá studie s opakovanými skeny více než tisícovky účastnic naznačuje, že během přechodu do menopauzy se může dočasně zastavit obvyklé věkem podmíněné zmenšování objemu mozkové kůry a šedé hmoty. Jde o odlišný vzorec než v pubertě a těhotenství, kdy se úbytek šedé hmoty naopak zrychluje v souvislosti s přestavbou mozku. Změny byly patrné i po zohlednění věku, hormonální léčby a počtu dětí. Autoři upozorňují, že studie neprokazuje příčinu a neměřila hladiny hormonů, takže souvislost s jejich poklesem zůstává hypotézou. Výsledky ukazují na dosud málo prozkoumanou plasticitu mozku během menopauzy.

Australští vědci zjistili, že růstové vrstvy ulit suchozemských hlemýžďů mohou zachycovat stopy extrémních srážek a cyklonů. Ulita se vytváří postupně z uhličitanu vápenatého a její chemické složení i rychlost růstu odrážejí podmínky, v nichž živočich žil. U hlemýždě Figuladra bayensis badatelé spojili období rychlého růstu s vydatnými dešti po cyklonech Marcia v roce 2015 a Debbie v roce 2017. Radiokarbonové stopy navíc umožnily určit stáří jednotlivých vrstev a délku života hlemýždě na zhruba 4,5 roku. Nálezy ulit v sedimentárních vrstvách by podle autorů mohly pomoci rekonstruovat extrémní počasí i z období před moderním meteorologickým měřením.

Vědci upravili nepatogenní kmen bakterie E. coli Nissle 1917 tak, aby se hromadil v nádorech a přímo v nich vytvářel chemoterapeutikum 5-FU z podané látky 5-FC. Bakterie zároveň nesly látky podporující imunitní odpověď a blokující protein PD-L1, jímž se nádory brání imunitnímu útoku. V pokusu na myších úplně zmizely tři ze sedmi nádorů tlustého střeva, tedy 43 procent. U neléčených nádorů na druhé straně těla se navíc zpomalil růst, což naznačuje systémovou imunitní reakci. Výsledky jsou předběžné: šlo o malou studii na myších s uměle navozenými nádory a léčba byla podávána přímo do nádoru.

Týdenní výběr IEEE Spectrum představuje novinky z robotiky, od neobvyklého čtyřrotoru sestaveného ze dvou birotorů po studentskou soutěž lunárních vozítek Lunabotics. Zaujme robot WorMa z NYU, který mění rozložení vody v těle, aby lépe stoupal po svazích, překonával schody a plaval. Ukázky se věnují také bezpečnosti humanoidů, teleprezenčnímu robotu Kubi 2.0, podvodnímu čtyřnohému robotu a japonskému polohumanoidnímu systému Ugo Nova. MIT předvedl automatizovanou optickou laboratoř, v níž robotické rameno samo sestavuje, provádí a rozebírá experimenty. Součástí přehledu je i projekt RoboRoyale, který využívá robotiku a umělou inteligenci ke sledování a podpoře včelstev.

Studie v časopise Nature Aging označila protein fibronektin za možný důvod narušování hematoencefalické bariéry u modelů Alzheimerovy choroby spojených s genetickou variantou APOE4. Nadbytek fibronektinu, který vytvářejí hlavně astrocyty, se hromadí kolem mozkových cév a oslabuje jejich těsné spoje. V pokusech s lidskými buňkami, trojrozměrnými cévními modely, myšmi a zebřičkami snížení fibronektinu omezilo úniky z bariéry. Výzkum naznačuje novou léčebnou cestu zaměřenou na ochranu cév v mozku, nikoli jen na amyloid beta a tau. Jde však o předklinické výsledky; zatím není prokázáno, že zásah zlepší paměť či poznávací schopnosti lidí.

Japonská studie s 20 mladými dospělými naznačuje, že už pětiminutové vnímání vůně čerstvě uvařené kávy může snížit pocity únavy, napětí, úzkosti, zmatenosti a skleslosti. Vědci zároveň zaznamenali mírnou změnu EEG ukazatele spojovaného s relaxací, zatímco tep ani variabilita srdeční frekvence se významně nezměnily. Zlepšení nálady u jednotlivců přitom nesouviselo přímo se změnami mozkové aktivity. Výsledky je nutné brát opatrně, protože výzkum neměl kontrolní skupinu a zahrnoval jen malý vzorek studentů. Účinek může souviset i s očekáváním, vzpomínkami a naučenými asociacemi spojenými s vůní kávy.

Studie sledovala 5 674 dospělých v USA téměř sedm let a zaznamenala 373 úmrtí. Lidé s větším průměrem břicha a současně nízkou silou stisku ruky v poměru k velikosti těla měli o 97 % vyšší riziko úmrtí než lidé bez těchto znaků. Samotný větší průměr břicha v této analýze významnou souvislost nevykázal, zatímco nízká relativní síla stisku ano. Kombinace ukazatelů může podle autorů lépe zachytit viscerální tuk i svalovou slabost než BMI samotné. Výsledky zatím neznamenají zavedení nového rutinního testu, podporují však hodnocení zdraví pomocí více ukazatelů.

Vědci ze Stanfordovy univerzity transplantovali lidskou mozkovou kůru do geneticky upravených myší, jimž se většina vlastní kůry a hipokampu nevyvinula. Lidská tkáň během tří měsíců vyplnila přes 90 procent objemu mozkové kůry, vytvořila cévy, elektrickou aktivitu a spojení s nervovou soustavou myší včetně drah do míchy. Štěpy zůstaly vývojově nezralé, přesto obsahovaly vzácné typy neuronů, které se v laboratorních organoidech obtížně vytvářejí. Myši s transplantáty uspěly v testu pracovní paměti lépe než neupravené myši bez kůry, vědci však nevyvozují, že za chování přímo odpovídají lidské neurony. Model by mohl pomoci zkoumat epilepsii, frontotemporální demenci či neurovývojové poruchy, zároveň otevírá etické otázky kolem rozsáhlého začleňování lidské nervové tkáně do zvířat.

V hloubkách jihovýchodního Pacifiku vědci dvakrát pozorovali drobné korýše Mesopleustes abyssorum pevně přichycené na nohách obřích mořských pavouků rodu Colossendeis. Opakovaný výskyt na dvou místech vzdálených 225 kilometrů naznačuje, že nejde jen o náhodný kontakt. Korýši by tak mohli využívat takzvanou forézii, tedy přepravu na jiném živočichovi, která jim pomáhá překonávat velké vzdálenosti navzdory slabé schopnosti plavat. Pozorování také ukázala páry dospělých jedinců a samici s vajíčky, takže mořští pavouci mohou sloužit i jako pohyblivé místo pro setkávání a rozmnožování. Vědci však zdůrazňují, že dvě zaznamenaná setkání zatím hypotézu definitivně nepotvrzují.