psi

Studie rakouských vědců zkoumala 64 majitelů psů při stresových úlohách sledovaných pomocí EKG a EEG. Krátká možnost hladit a dotýkat se psa po prvním testu nezrychlila bezprostřední zotavení ze stresu. Lidé, kteří se svým psem fyzicky interagovali, však při následném stresovém testu vykazovali slabší fyziologické známky stresu. Dotek se psem tak podle autorů může organismus předem částečně chránit před další zátěží, i když si účastníci tento účinek subjektivně neuvědomovali.

Studie antropologů z Torontské univerzity naznačuje, že noční aktivita lidí a jejich psů je vzájemně propojená, i když pes nespí přímo v posteli. U většiny sledovaných dvojic pohyb člověka častěji předcházel následnému pohybu psa než opačně. Výzkum zahrnoval 25 účastníků a 38 dvojic se psy plemen husky a malamut, proto jeho závěry nelze bez dalšího vztáhnout na všechny psy. Sdílení postele se psem se v tomto malém souboru neprojevilo souvislostí s délkou ani efektivitou spánku. Řada majitelů přesto uváděla, že se vedle psa cítí bezpečněji, což může vyvažovat případné rušení během noci.

Studie italských vědců naznačuje, že psi mohou podobně jako lidé spojovat smyšlená slova „bouba“ a „kiki“ s určitými tvary. V pokusech se 70 domácími psy zvířata častěji sledovala kulatý obrazec při zvuku „bouba“ a ostrý obrazec při zvuku „kiki“. Výzkumníci sledovali směr pohledu psů pomocí kamer a počítačové analýzy. Kontrolní část pokusu, při níž majitelé neslyšeli přehrávaná slova, měla omezit vliv neúmyslných lidských signálů. Autoři upozorňují, že k potvrzení tohoto jevu je zapotřebí dalšího výzkumu, výsledky však mohou pomoci lépe pochopit citlivost psů na lidskou komunikaci.

Maďarský výzkum ukázal, že psi umějí v nepřerušovaném proudu nesmyslných slabik rozpoznávat opakující se vzorce, které vymezují slova. Při měření mozkové aktivity reagovali výrazněji na pravidelnosti tvořené souhláskami než na vzorce založené na samohláskách. Podobnou přednost souhláskám dosud vědci pozorovali především u lidí. Studie neprokazuje, že psi rozuměli významu umělých slov, ale naznačuje, že zkušenost s lidskou řečí může rozvíjet některé mechanismy jejího zpracování. Psi přitom zřejmě zpracovávají řeč hlavně po slabikách, zatímco lidé dokážou jasněji sledovat i jednotlivé hlásky.

Genetická studie ukázala, že čivavy sdílejí několik úseků DNA s divokými kojoty. Nové výpočetní nástroje analyzovaly původ jednotlivých částí genomu a potvrdily také předkolumbovské severoamerické kořeny čivav a mexických naháčů xoloitzcuintli. U čivav se nepodařilo určit přesné období ani okolnosti křížení s kojoty, podle dřívějších poznatků však mohlo nastat ještě před příchodem Kryštofa Kolumba do Ameriky. Malý vzrůst plemene vědci spíše spojují s cíleným šlechtěním lidmi než s kojotími předky.

Studie italské Univerzity v Parmě naznačuje, že psi citlivě vnímají i nenápadné pohyby očí svých lidí. Při sledování videí mrkajících osob mrkali častěji, výrazný efekt se však objevil hlavně u jejich vlastních majitelů, nikoli u cizích lidí. Výzkum se opíral o 35 psů a ukázal také vyšší četnost mrkání při pohledu na majitelky, tento rozdíl ale autoři považují za předběžný. Psi přitom nemrkali spolehlivě ve stejný okamžik jako člověk, takže nejde o prokázanou přímou synchronizaci. Vědci zatím nevědí, zda jde o napodobování, projev pozornosti, nebo širší sociální proces.

Tradiční přepočet jednoho psího roku na sedm lidských let nevystihuje skutečné biologické stárnutí psů. Studie z roku 2020 porovnala změny metylace DNA u 104 labradorských retrívrů s údaji od 320 lidí a vytvořila epigenetický model věku. Podle vzorce lidský věk = 16 × ln(věk psa) + 31 odpovídá roční pes zhruba 31letému člověku, dvouletý 42letému a dvanáctiletý 71letému. Psi stárnou biologicky velmi rychle hlavně v raném věku, poté se tempo zpomaluje. Závěry se zatím týkají pouze labradorů, takže u jiných plemen mohou být přepočty odlišné. Výzkum také naznačuje, že stárnutí savců souvisí s vývojovými procesy a psi mohou pomoci studovat stárnutí lidí.

Finská observační studie sledovala 368 dětí během prvního roku života a zkoumala prach z jejich domácností. Bakterie a houby spojované se psy vysvětlovaly až čtvrtinu statistické souvislosti mezi chovem psa a nižším výskytem respiračních infekcí u kojenců. Výsledky však neprokazují, že pes nebo jeho mikrobi přímo chrání před nemocemi. Časné infekce dýchacích cest mohou zvyšovat riziko pozdějšího astmatu, proto vědci považují zjištění za podnět k dalšímu výzkumu. Jiné švédské údaje zároveň ukazují, že u dětí s již vzniklým astmatem a alergií může trvalý kontakt se psy mírně zvyšovat riziko zhoršení potíží.

Demence může ovlivnit nejen lidi, ale i psy, a postihuje až 60 % psů starších 11 let. Nová studie zkoumá, že zkrácení délky kroku předních nohou může indikovat tuto poruchu. Výzkum zahrnoval 88 starých psů a ukázal, že kognitivní úpadek má větší vliv na délku kroku než stárnutí samotné. Tyto změny v chůzi nemusí být způsobeny pouze demencí, ale i jinými faktory jako bolestí. Změny ve vzoru chůze psů by mohly pomoci včasnému odhalení problémů a být užitečné pro sledování stárnutí psů.

Psi mají mnohem menší mozky než vlci a nový výzkum naznačuje, že ke zmenšení začalo docházet před 5 000 lety. Tato změna souvisí s přechodem lidí na usedlý zemědělský život. Studii vedli vědci z Francie, kteří měřili objem lebečních dutin prehistorických a současných psů a vlků. Změny velikosti mozku mohou odrážet počáteční výběr psů pro určité vlastnosti, které lidé považovali za užitečné. Zmenšení mozku mohlo ovlivnit chování psů, což by bylo výhodné pro ochranu lidských osad před hrozbami.