výzkum

Vědci z univerzit v Sheffieldu a Yorku poprvé přímo zobrazili dvě dvojšroubovice DNA, jejichž hlavní a vedlejší žlábky se vzájemně zarovnávají podobně jako zuby zipu. Pozorování pomocí mikroskopie atomárních sil potvrzuje model navržený před více než dvaceti lety. Simulace ukázaly, že záporně nabité molekuly mohou spojovat dvojmocné kladné ionty, například niklu, hořčíku či vápníku. Stabilitu těchto vazeb ovlivňuje také konkrétní sekvence DNA, která může vytvářet místa náchylná k párování. Výsledky mohou přispět k objasnění balení DNA a genetické rekombinace, jejich význam v živých buňkách však zatím nebyl prokázán.

Demografická studie označila sardinskou horskou obec Bolotana za možné nové centrum výjimečné dlouhověkosti. Ženy ve věku 70 let zde podle dat z let 2021–2025 mohly očekávat dalších 20,85 roku života a jejich odhadovaná šance dožít se sta let činila 13,83 procenta. To je výrazně více než v okolní provincii, na Sardinii i v celé Itálii; muži také vycházejí nadprůměrně, avšak méně výrazně. Autoři upozorňují, že kvůli malé populaci obce jsou výsledky citlivé na zvolené období a starší data ukazovala podstatně nižší odhad. Příčiny zatím nejsou jasné, zkoumat se mají genetické vlivy, strava, pohyb, soudržnost komunity, rodinná podpora i místní prostředí.

V genomu viru molluscum contagiosum, který způsobuje kožní léze, vědci objevili dvě sekvence odvozené od lidského genu BC200. Nejde o celý funkční gen ani o důkaz, že virus získal vlastnosti mozkových buněk, ale o fragmenty mobilního genetického prvku. BC200 vytváří RNA hojně zastoupenou v neuronech, zároveň se však v nízké míře projevuje i v kůži. Analýza naznačuje, že se tyto fragmenty do virového genomu dostaly při dvou samostatných přenosech, pravděpodobně s pomocí jiného „skákajícího genu“ LINE-1. Studie také ukazuje, že BC200 si během evoluce primátů zachoval schopnost přesouvat se na nová místa v DNA, přestože získal buněčnou funkci. Úloha těchto sekvencí ve viru a případný přínos pro jeho fungování zatím nejsou známy.

Malá studie s 25 lidmi ve věku 45 až 70 let s nadváhou či obezitou ukázala, že třicetiminutová koupel ve vodě o teplotě 40 °C výrazně podpořila prokrvení drobných cév v kůži. Ve srovnání s půlhodinou středně intenzivní jízdy na rotopedu vedla také k většímu poklesu systolického i diastolického krevního tlaku. Horká voda rozšiřuje cévy a zvyšuje průtok krve, přičemž účinek souvisí i s větším tepelným zatížením organismu. Autoři neoznačují koupel za náhradu cvičení, ale za možný doplněk či alternativu pro lidi, kteří se nemohou pravidelně hýbat.

Úmrtí pracovnice Irkutského protimorového výzkumného ústavu vedlo ke spekulacím o laboratorní nehodě s bakterií způsobující mor. Ruské úřady uvedly, že žena zemřela na zápal plic neznámého původu, a odmítly souvislost s patogeny z pracoviště; mezi jejími kontakty nebyl zaznamenán mor. Odborníci zdůrazňují, že prasklá zkumavka ve vysoce zabezpečené laboratoři sama o sobě nemusí znamenat nákazu, protože ochranu tvoří několik vrstev bariér a postupů. Rozhodující by bylo potvrdit původce nemoci a geneticky jej porovnat s kmeny uchovávanými v laboratoři. Sledování zhruba 200 kontaktů je preventivní opatření, nikoli důkaz šíření nákazy.

Nové hodnocení dosavadních studií upozorňuje na závažné metodické nedostatky výzkumu kolagenových doplňků pro zdraví a vzhled pleti. Autoři po přezkoumání dvou metaanalýz našli mimo jiné chybně vyložené statistické výsledky; po opravě dat se neprokázala souvislost mezi dávkou kolagenu a lepší hydratací či elasticitou kůže. Mnoho sledovaných studií financoval průmysl nebo se na nich podíleli autoři s obchodními vazbami, přičemž pokusy bývaly malé a výrazně se lišily dávkováním, délkou i složením přípravků. Často navíc obsahovaly další účinné látky, takže nelze připsat případný efekt samotnému kolagenu. Vědci proto považují propagaci kolagenu jako ověřeného prostředku proti stárnutí za předčasnou a žádají kvalitnější nezávislé klinické studie.

Výzkum floridských vědců ukázal, že žraloci černocípí dokážou reagovat na nízkofrekvenční zvuky ze vzdálenosti až 74 metrů. Vnímají i zvuky ve vzdáleném akustickém poli, kde se šíří hlavně tlakové vlny a pohyb částic vody je velmi jemný. Při pokusech u jihovýchodního pobřeží Floridy reagovali na testovací zvuky v 71 až 87 procentech případů, zatímco kontrolní zvuk ignorovali. Jejich prudké odvrácení od zdroje naznačuje, že umějí určit, odkud zvuk přichází. Vědci předpokládají, že žraloci bez plynového měchýře zachycují pohyb částic vody jiným dosud neobjasněným mechanismem.

Nová studie naznačuje, že úbytek vody v Mrtvém moři sám přispívá k oteplování jezera. S rostoucí slaností slábne ochlazování odpařováním, takže zbývající voda se může více zahřívat a podporovat další odpar. Mezi lety 1979 a 2019 klesla hladina asi o 34 metrů, zatímco hlubší voda se oteplila o 2,8 °C. Model přisuzuje významnou část tohoto oteplení poklesu hladiny, vedle růstu teploty vzduchu. Při pokračujícím trendu by hladina mohla do roku 2100 klesnout zhruba o 85 metrů a voda se oteplit o 5 až 8 °C. Zjištění může pomoci vysvětlit vznik rozsáhlých ložisek soli v dávných mořích i bez mimořádně horkého a suchého klimatu.

Výzkumníci z University College London popsali síť mikroskopických kanálků podél cév a nervů, která by mohla pomáhat odvádět z mozku amyloid beta a bílkovinu tau. U myší se fluorescenčně označené bílkoviny těmito strukturami přesouvaly směrem k povrchu mozku a podobné útvary vědci nalezli i ve vzorcích lidské tkáně odebrané při operacích. Kanálky široké zhruba dva mikrometry pravděpodobně vytvářejí buňky příbuzné strukturám zajišťujícím transport tekutin v mízních uzlinách. Studie naznačuje možný článek mezi dříve předpokládanými cestami odvodu látek podél tepen a žil. Výsledky jsou zatím zveřejněny jako preprint bez odborného recenzního řízení a funkce této sítě u živých lidí ani její význam pro léčbu Alzheimerovy nemoci nejsou potvrzeny.

Studie sledující 17 zkušených nádechových potápěčů během sedmiměsíčního tréninku naznačuje rozsáhlé změny ve funkčním propojení jejich mozku. Posílila se komunikace mezi sítěmi souvisejícími s pozorností, kognitivní kontrolou, smyslovým zpracováním a pohybem. Hipokampus, oblast citlivá na nedostatek kyslíku a důležitá pro paměť, vykazoval silnější spojení s mozečkem a slabší vazby na senzomotorické oblasti. Tyto změny souvisely s lepším výkonem v testech epizodické paměti. Výsledky mohou ukazovat na adaptační neuroplasticitu při opakované kontrolované hypoxii, výzkum je však předběžný, dosud nerecenzovaný a omezený malým výhradně mužským vzorkem.