spánek

Předběžná analýza zdravotních záznamů více než 130 tisíc dospělých s nespavostí spojuje více než roční předepisování melatoninu s vyšším rizikem srdečního selhání a úmrtí během následujících pěti let. U dlouhodobých uživatelů bylo riziko srdečního selhání o 89 procent vyšší a častější byly i hospitalizace pro toto onemocnění. Výzkum však neprokazuje, že příčinou potíží je přímo melatonin, a jeho zásadním omezením je využití záznamů o předpisech místo údajů o skutečném užívání. Studie dosud neprošla recenzním řízením, přesto saúdský lékový regulátor po vyhodnocení dostupných hlášení označil souvislost za možnou. Odborníci zdůrazňují potřebu kvalitních dlouhodobých klinických studií; krátkodobé užívání je obecně považováno za bezpečné.

Americká studie ukazuje, že umělá inteligence dokáže z jediného svodu nočního EKG odhadovat desetileté riziko fibrilace síní, mrtvice, srdečního selhání i úmrtí. Model byl vycvičen na datech téměř 16 tisíc lidí a následně ověřen na dalších dvou rozsáhlých souborech pacientů. Nejvíce informativní mohou být změny srdeční frekvence a elektrického vedení v lehkém spánku, kdy se rychle mění činnost autonomního nervového systému. Po započtení běžných rizikových faktorů systém zlepšil stávající predikce zejména u srdečního selhání. Metoda by v budoucnu mohla rozšířit vyšetření ve spánkových laboratořích a pomoci zachytit ohrožené pacienty ještě před projevy nemoci.

Výzkum Univerzity v Sydney na datech od 11 380 účastníků identifikoval možný cirkadiánní podtyp deprese, spojený s narušenými biologickými hodinami. Přibližně čtvrtina pacientů splnila kritéria zahrnující sezónní proměny potíží, večerní chronotyp, opožděný střed spánku, sociální jet lag a výraznou ranní únavu. Tito lidé častěji uváděli dřívější nástup deprese, závažnější příznaky včetně mánie, psychóz či sebevražednosti a přibírání na váze během epizod. Běžná antidepresiva jim podle studie častěji nepomáhala nebo vyvolávala více nežádoucích účinků. Autoři navrhují dříve zvažovat postupy zaměřené na cirkadiánní rytmus, například světelnou terapii či melatonin, vždy po konzultaci s lékařem.

Studie antropologů z Torontské univerzity naznačuje, že noční aktivita lidí a jejich psů je vzájemně propojená, i když pes nespí přímo v posteli. U většiny sledovaných dvojic pohyb člověka častěji předcházel následnému pohybu psa než opačně. Výzkum zahrnoval 25 účastníků a 38 dvojic se psy plemen husky a malamut, proto jeho závěry nelze bez dalšího vztáhnout na všechny psy. Sdílení postele se psem se v tomto malém souboru neprojevilo souvislostí s délkou ani efektivitou spánku. Řada majitelů přesto uváděla, že se vedle psa cítí bezpečněji, což může vyvažovat případné rušení během noci.

Analýza dlouhodobých dat od více než 1 200 dospělých v USA naznačuje, že užívání konopí souvisí s horšími objektivně měřenými ukazateli spánku. Lidé s delší zkušeností s konopím častěji trávili méně času skutečným spánkem, měli roztříštěnější spánek a déle v noci bděli. Nedávní uživatelé sice spali v průměru asi o 20 minut déle, jejich spánek však byl méně efektivní a více přerušovaný. Sami účastníci přitom zpravidla nevnímali, že by spali hůře. Studie je observační, takže nedokazuje přímou příčinu; autoři upozorňují i na chybějící údaje o síle a načasování užití konopí.

Kanadská analýza doporučuje při případném zrušení střídání času zavést natrvalo standardní, tedy zimní čas. Důvodem je dřívější ranní světlo, které pomáhá sladit biologické hodiny, spánek a denní režim se školou či prací. Trvalý letní čas by v zimě posunul východ slunce o hodinu později a mohl by prohlubovat nedostatek spánku, sociální jet lag i potíže s náladou. Zvlášť citliví mohou být dospívající a mladí dospělí, jejichž vnitřní hodiny mají přirozeně pozdější rytmus. Autoři upozorňují, že dlouhodobé dopady nejsou zcela jisté, protože značná část důkazů je observační.

Přehledová studie upozorňuje na paradox: lidé s narkolepsií mívají výrazně narušený spánek, přesto se u nich často neprojevují známky předčasného stárnutí mozku obvyklé při dlouhodobém spánkovém deficitu. Vědci se soustředili zejména na narkolepsii 1. typu, při níž chybí neuropeptid hypokretin neboli orexin. Tento systém ovlivňuje bdělost, zánětlivé děje, metabolismus i biologické hodiny a může souviset také s tvorbou beta-amyloidu spojovaného s Alzheimerovou chorobou. Výsledky ze zvířecích modelů naznačují, že omezené působení orexinu by mohlo snižovat amyloidovou zátěž. Autoři však neříkají, že narkolepsie chrání před demencí; spíše jde o podnět k výzkumu vlivu uspořádání spánku a bdění na stárnutí mozku.

Finská studie sledovala 5 679 dospělých po dobu 12 let a zjistila, že lidé s večerním chronotypem měli před zohledněním dalších vlivů zhruba o 70 % vyšší míru přiznání invalidního důchodu než ranní typy. Výsledek se objevil u mužů i žen, ale po započtení zdravotního stavu, spánkových potíží, pohybu, kouření, alkoholu a pracovního režimu už nebyl statisticky průkazný. Večerní typy na začátku výzkumu častěji uváděly horší zdraví, problémy se spánkem a nižší fyzickou aktivitu. Autoři zdůrazňují, že observační studie neprokazuje příčinu a závěry nelze automaticky vztáhnout na jednotlivce ani na jiné země. Roli může hrát nesoulad mezi přirozeným rytmem nočních typů a běžnou ranní pracovní dobou.

Analýza 69 dřívějších studií zahrnující téměř 4,5 milionu lidí naznačuje, že s nejnižším rizikem demence souvisí sedm až osm hodin spánku za noc. Spánek kratší než sedm hodin byl spojen s o 18 procent vyšším rizikem, zatímco více než osm hodin s nárůstem o 28 procent. Vyšší riziko také souviselo s více než osmi hodinami sezení denně a s pohybem kratším než 150 minut týdně. Autoři zdůrazňují, že jde o statistické souvislosti, nikoli důkaz přímé příčiny; delší spánek může být například i časným projevem probíhajícího onemocnění. Pravidelný pohyb, omezení sedavého času a přiměřený spánek mohou podle nich podporovat zdraví mozku.

Randomizovaná studie mezi téměř stovkou lidí starších 60 let s nespavostí naznačuje, že kognitivně behaviorální terapie nespavosti může zpomalovat tempo biologického stárnutí. Výzkumníci sledovali epigenetický ukazatel DunedinPACE, který z krevních změn odhaduje rychlost stárnutí a souvisí s rizikem nemocí i úmrtností. U účastníků s terapií se tento ukazatel vyvíjel příznivěji než u skupiny, která dostala jen obecné informace o zdravém spánku. Autoři upozorňují, že výsledky jsou předběžné a týkají se starších dospělých, přesto podporují význam léčby nespavosti pro celkové zdraví. Terapie obvykle trvá několik sezení a může mít dlouhodobější účinek než léky na spaní bez jejich nežádoucích účinků.