psychologie

Výzkumník Clive Roland Boddy tvrdí, že Jeronimus Cornelisz, vůdce vzpoury po ztroskotání lodi Batavia v roce 1629, odpovídá moderním znakům korporátní psychopatie. Cornelisz po odjezdu velitelů převzal moc nad trosečníky, dosazoval loajální spolupracovníky, zastrašoval odpůrce a soustředil zásoby pod svou kontrolu. Jeho skupina podle historických záznamů zavraždila přibližně sto přeživších; docházelo také ke znásilňování a sexuálnímu zotročování žen. Autor studie vidí v jeho jednání obdobu postupů toxických manažerů, jako jsou manipulace, likvidace opozice a vytváření atmosféry strachu. Cornelisz byl nakonec dopaden, odsouzen za vraždy, znásilnění a vzpouru a popraven.

Japonská studie ukázala, že mluvení nahlas soustavně rozšiřuje zornice, zatímco tichá vnitřní řeč vyvolává proměnlivější reakce. Výzkumníci sledovali 80 vysokoškoláků při různě náročných počítacích úkolech. Při jednoduchém počítání v duchu se zornice dokonce zužovaly, u složitějšího úkolu se rozšířily, avšak méně než při hlasitém projevu. Výsledky naznačují, že vokalizace zvyšuje míru mozkového nabuzení kvůli artikulaci, dýchání, pohybové kontrole i zpětné sluchové vazbě.

Výzkumníci z Virginské univerzity analyzovali 1 678 zdokumentovaných případů, v nichž děti uváděly vzpomínky odpovídající životu konkrétní zemřelé osoby. U 1 319 případů s dostupnými časovými údaji činila střední doba mezi úmrtím a narozením dítěte 16 měsíců. Pokud dotyčný zemřel náhle, například při nehodě, násilně či po akutní zdravotní příhodě, byla tato doba kratší: u zcela nečekaných úmrtí dosáhla mediánu 12 měsíců oproti 21 měsícům u očekávaných úmrtí. Souvislost přetrvala i po zohlednění kulturních, náboženských a sociálních faktorů, její statistická síla však byla malá. Autoři neoznačují výsledky za důkaz reinkarnace; jde o pozorovaný vzorec bez jasného běžného vysvětlení.

Nová studie zkoumala, jak se v osobních textech projevují tři rysy spojované s psychopatií: odvážnost, bezohlednost a disinhibice. Lidé s vyšší mírou odvážnosti používali méně výrazů souvisejících s úzkostí a strachem. Vyšší bezohlednost se při popisu životních zlomů pojila s menším množstvím slov vyjadřujících negativní emoce. Nejsilnější vliv měla disinhibice: účastníci s tímto rysem méně zmiňovali pozitivní výsledky, častěji volili negativní jazyk a v některých vyprávěních více odkazovali na užívání návykových látek. Autoři zdůrazňují, že jazyk nemá sloužit k diagnostice, ale může pomoci pochopit různé projevy těchto osobnostních rysů i mimo kriminální prostředí.

Metaanalýza 154 studií s více než 10 tisíci účastníky nenašla důkazy, že ventilování hněvu pomáhá jej zmírnit; v některých případech jej naopak zvyšuje. Autoři upozorňují, že fyzicky náročné aktivity jako běh, box či ničení věcí zvyšují tělesné rozrušení, které může vztek udržovat. Lepší výsledky měly techniky snižující aktivaci organismu, například pomalá jóga, všímavost, hluboké brániční dýchání, postupné uvolňování svalů nebo krátká pauza. Pohyb může být prospěšný zdraví, ale pro bezprostřední zvládnutí zlosti se jeví jako vhodnější zklidnění než snaha „vypustit páru“.

Předběžná studie vědců z Yaleovy univerzity naznačuje, že misofonie, tedy silná negativní reakce na běžné zvuky jako žvýkání či popotahování, se může častěji vyskytovat v rodinách. Z 101 zkoumaných lidí s misofonií mělo 39 procent příbuzného prvního stupně se stejnými potížemi a 48 procent alespoň jednoho postiženého příbuzného. V rodinách se zároveň častěji objevovaly úzkosti, deprese, ADHD a obsedantně-kompulzivní porucha. Autoři upozorňují, že roli mohou hrát společné genetické i vlivy prostředí, přičemž nejde o důkaz jediného genu ani o jistotu dědičnosti. Studie zatím neprošla recenzním řízením a neměla kontrolní skupinu, výzkumníci proto připravují podrobnější analýzy DNA.

Vědci popsali případ šestnáctiletého chlapce označeného KCL, který si s mimořádnou přesností vybavuje vlastní prožitky, včetně velmi raného dětství. Testy potvrdily, že jeho schopnost autobiografické paměti převyšuje výkon očekávaný u více než 99,9 % běžné populace. Vzpomínky se mu často samovolně vybavují po drobných podnětech, jako jsou vůně, hudba či věty. Pozornost, pracovní paměť i exekutivní funkce má přitom v normě, což podporuje závěr, že nejde o obecně nadprůměrné poznávací schopnosti. Studie naznačuje, že podstatou tohoto vzácného jevu je zejména snadnější a citlivější přístup k osobním vzpomínkám.

Vzácný Rapunzelův syndrom vzniká, když se v žaludku a střevě nahromadí nestravitelné vlasy a vytvoří takzvaný trichobezoár. Lékaři popsali případ šestnáctileté dívky, u níž útvar sahal ze žaludku do dvanáctníku a zcela zablokoval trávicí trakt, takže jej museli chirurgicky odstranit. Dívka neměla patrné lysiny ani známou psychiatrickou diagnózu, později však uvedla, že si asi dva roky občas vytrhávala a polykala vlasy. Autoři upozorňují, že při nevolnosti, zvracení či bolestech břicha u dospívajících je třeba tuto možnost zvážit i bez zjevných známek poruchy vytrhávání vlasů.

Studie psychologů z Torontské univerzity naznačuje, že pro celkovou životní spokojenost je klíčový pocit autonomie, tedy že člověk o svém životě a jednání rozhoduje sám. Výzkum mezi více než 1 200 dospělými v Kanadě a Británii porovnával vztahy, vnímanou schopnost zvládat věci a svobodnou volbu. Vztahy a kompetence souvisely se spokojeností hlavně proto, že podporovaly pozitivní pocity, zatímco autonomie zůstala významná i po zohlednění emocí. Lidé tak při hodnocení života nevnímají jen to, zda se cítí dobře, ale i to, zda je jejich život skutečně jejich vlastním rozhodnutím. Autoři upozorňují, že výsledky je třeba ověřit i v kulturně rozmanitějších populacích.

Dosud největší genetická studie vlastností osobnosti spojila s takzvanou velkou pětkou 1 260 genetických variant, z nichž 824 dosud známo nebylo. Jednotlivé varianty však mají zanedbatelné účinky a nelze z nich spolehlivě určit osobnost konkrétního člověka. Zachycené genetické rozdíly vysvětlují podle výzkumu přibližně 7,4 až 10,6 procenta rozdílů mezi lidmi, zatímco predikce z DNA objasní méně než čtyři procenta variability. Většinu vlivu tak zřejmě představují prostředí, kultura, zkušenosti a další negenetické faktory. Studie zahrnula data ze 46 souborů a až 1,14 milionu lidí; výsledky vyšly v časopise Nature.