NASA

Marsovské vozítko NASA Perseverance ujelo 11. října celkem 45,22 kilometru a překonalo dosavadní rekord roveru Opportunity, který během let 2004 až 2018 zvládl 45,16 kilometru. Více než 90 procent své trasy Perseverance absolvovalo s využitím autonomního systému AutoNav, jenž vyhodnocuje terén mezi body zadanými týmem na Zemi. Rover při průzkumu analyzuje až 200 000 bodů okolního terénu a za jeden marsovský den může ujet až 412 metrů. Nyní zkoumá západní okraj kráteru Jezero, kde se nacházejí horniny starší než čtyři miliardy let a možné pozůstatky dávných vodních či hydrotermálních prostředí. Jeho vzorky by mohly pomoci objasnit, zda na Marsu kdysi existoval život, avšak budoucnost jejich dopravy na Zemi zůstává po omezení financování programu Mars Sample Return nejistá.

Vozítko NASA Perseverance ujelo na Marsu 45,22 kilometru a překonalo dosavadní rekord roveru Opportunity o několik desítek metrů. K úspěchu výrazně přispívá pokročilý systém AutoNav, díky němuž se rover pohybuje autonomně přibližně 90 procent času a může dosáhnout rychlosti až 120 metrů za hodinu. Lidé stále určují dlouhodobé trasy a vyznačují rizikové oblasti, zatímco rover na místě rozpoznává překážky a volí bezpečný průjezd. V náročnějším terénu musel tým software upravovat, aby Perseverance zvládala svahy až 24 stupňů. NASA také testovala využití umělé inteligence pro návrh tras a novou lokalizační technologii, která by mohla umožnit delší samostatné operace.

NASA plánuje do konce desetiletí zahájit budování základny na Měsíci a během deseti let uskutečnit zhruba 70 přistání, z nichž 45 má připadnout do roku 2032. První fáze do roku 2029 se má soustředit na pravidelné a spolehlivé robotické přistávání, druhá na výstavbu energetické a komunikační infrastruktury a třetí na delší pobyty astronautů programu Artemis. Agentura sází na zakázky soukromým firmám, jako jsou Firefly, Intuitive Machines, Astrobotic či Blue Origin, místo financování jediného dodavatele. Plán ale provázejí technické neúspěchy, bankroty i nejistota kolem dostupnosti nosných raket. NASA zároveň spěchá kvůli konkurenci Číny, která míří k vlastní základně u měsíčního jižního pólu ve 30. letech.

NASA zvažuje využití měsíčních jeskyní a lávových tunelů jako možných bezpečných míst pro budoucí dlouhodobé mise astronautů. Navrhovaná mise GIMLI se zaměří na otvor Marius Hills Pit, který může vést do podzemního systému vzniklého při dávné sopečné činnosti. Přístroje na landeru a roveru mají využít pozemní radar, seismická měření, gravimetr i kamery k průzkumu podloží a stěn otvoru. Projekt vede Planetary Science Institute ve spolupráci s norskou kosmickou agenturou, firmou Honeybee Robotics a programy NASA. I kdyby se rozsáhlý tunel nepotvrdil, data mohou objasnit vznik útvaru i sopečnou historii Měsíce.

Vozítko Curiosity objevilo při průjezdu údolím Valle Grande v kráteru Gale drobné, široké a mělké jamky v povrchu hornin. Jedna z nich má průměr zhruba jeden centimetr a jejich původ zatím vědci nedokážou vysvětlit. Nejde zřejmě o běžné dutiny po zvětralých oblázcích či minerálních uzlech, protože v okolí nejsou patrné jejich pozůstatky. NASA pořídila detailní snímky kamerou MAHLI a stereoskopická data, z nichž lze vytvářet trojrozměrné modely tvaru a hloubky jamek. Curiosity současně zkoumá sulfátové vrstvy na úbočí hory Mount Sharp, které mohou zachycovat proměnu dávného vlhčího Marsu v dnešní suchou planetu.

Na snímku marsovské krajiny z roveru Curiosity se objevil tmavý útvar připomínající medúzu nebo mimozemský stroj. Ve dvou fotografiích stejné scény pořízených o několik sekund dříve však není vidět, což naznačuje, že nešlo o objekt v terénu ani v atmosféře. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je zásah nabité částice z kosmu do obrazového senzoru kamery. Mars má velmi řídkou atmosféru a nemá globální magnetické pole, takže jeho přístroje jsou vůči kosmickému záření výrazně méně chráněné než zařízení na Zemi. Definitivní závěr by vyžadoval analýzu týmu mise, nelze proto zcela vyloučit jiný typ obrazového či zpracovatelského artefaktu.

Autoři navrhují dvourežimovou jadernou raketu, která by v jediném systému spojila silný jaderný tepelný pohon a úsporný jaderný elektrický pohon. Tepelný režim by používal reaktor k ohřevu vodíku a poskytoval vysoký tah pro klíčové manévry, zatímco elektrický režim by vyráběl energii pro iontové motory i palubní systémy. Cílem je zkrátit dobu pobytu posádek ve vesmíru při marsovských misích ze zhruba 620 na 335 dní či méně. Dosavadní návrhy narážely hlavně na ventily, které by musely dlouhodobě odolávat radiaci a zároveň spolehlivě přepínat oba režimy. Nová koncepce pracuje s odlišnými palivovými prvky pro nízkoteplotní výrobu elektřiny a vysokoteplotní ohřev pohonné látky, což má některé konstrukční potíže omezit.

Rover Perseverance objevil ve třech volně ležících horninách na okraji kráteru Jezero stopy korundu s příměsí chromu. Jde o první identifikaci tohoto minerálu na Marsu; na Zemi korund tvoří mimo jiné rubíny a safíry. Signály naměřené laserovým přístrojem SuperCam odpovídaly drobným zrnům chromového korundu uvnitř hornin bohatých na plagioklas, nikoli viditelným drahokamům. Nález vědce překvapil, protože vznik korundu obvykle vyžaduje chemické složení bohaté na hliník a chudé na křemík. Za možný původ považují extrémní tlak a teplo při dávném dopadu, který vytvořil kráter Jezero, případně působení horkých tekutin. Definitivní vysvětlení by mohly přinést až vzorky dopravené z Marsu na Zemi.

NASA zveřejnila působivý časosběrný záznam průletu sondy Psyche kolem Marsu. Tato sonda, která míří k asteroidu Psyche v pásu mezi Marsem a Jupiterem, nedávno proletěla kolem Marsu ve vzdálenosti pouhých 4 600 kilometrů. Při průletu sonda kalibrovala své přístroje a získala důležitý nárůst rychlosti pomocí gravitačního manévru. Konečného cíle k asteroidu, jenž může být železným jádrem praplanety, má dosáhnout v roce 2029. Mise má potenciál přinést důležité poznatky o složení asteroidu a jeho magnetickém poli.

Voyager 1 je první lidský objekt, který vstoupil do mezihvězdného prostoru, a k Zemi se již nenávratně vzdaluje. V roce 2026 dosáhne vzdálenosti jednoho světelného dne, což je 25,9 miliard kilometrů. Sonda, která odstartovala v roce 1977, stále komunikuje s NASA, i když postupně dochází energie a přístroje jsou vypínány. Nese zlatou desku s informacemi o Zemi, kterou mohou v budoucnu objevit mimozemské civilizace. Tato cesta je důležitým milníkem nejen pro technologii, ale i pro lidskou kulturu.