ADHD

Přehled 19 studií zahrnujících téměř 15,9 milionu lidí potvrzuje, že osoby s ADHD mají ve srovnání s lidmi bez této diagnózy vyšší riziko úmrtí z různých příčin. Souhrnná analýza 12 studií zjistila o 70 % vyšší riziko úmrtí ze všech příčin, o 90 % vyšší riziko sebevraždy a o 50 % vyšší riziko smrti v důsledku zranění. Vyšší bylo také riziko úmrtí z přirozených příčin. Užívání léků předepisovaných na ADHD bylo v analyzovaných populacích spojeno s nižším rizikem úmrtí ze všech příčin. Autoři ale upozorňují, že jde o pozorované souvislosti, nikoli o důkaz příčinného účinku, a výsledky se mezi zeměmi a studiemi lišily.

Studie na potkanech a geneticky upravených zebřičkách naznačuje, že amlodipin, běžně užívaný lék na vysoký krevní tlak, by mohl tlumit některé projevy ADHD. U zvířat snížil hyperaktivitu a impulzivitu, přičemž v jednom srovnání měl na impulzivní chování podobný účinek jako methylfenidát. Analýza dat britské biobanky také ukázala souvislost mezi užíváním amlodipinu a nižším výskytem výkyvů nálady či rizikového chování, nelze z ní však vyvozovat příčinný vztah. Výsledky zatím neprokazují účinnost u lidí a vyžadují klinické studie. Amlodipin má známý bezpečnostní profil, ale může způsobovat například únavu, nevolnost nebo podráždění dásní.

Systematický přehled a metaanalýza více než 20 studií zahrnujících téměř dva miliony lidí zjistily souvislost mezi diagnózou ADHD a častějšími zažívacími obtížemi. Lidé s ADHD měli celkově o 48 % vyšší pravděpodobnost gastrointestinálních symptomů než neurotypická populace. Výrazněji se objevovaly například průjem, zácpa, bolesti břicha, syndrom dráždivého tračníku či poruchy udržení stolice. Autoři upozorňují, že výsledky nedokazují, že ADHD tyto potíže způsobuje; roli mohou hrát stravovací návyky, stres, spánek, léky i změny střevního mikrobiomu. Lékaři by se proto podle nich měli pacientů s ADHD na trávicí potíže aktivně ptát.

Studie s 50 chilskými dětmi ve věku 10 až 12 let zjistila, že neléčené děti s ADHD vykazovaly při paměťovém úkolu zhruba o 23 % větší rozdíly v reakcích zornic mezi jednotlivými pokusy než kontrolní skupina. Vyšší proměnlivost souvisela také s nižší přesností odpovědí, což může odrážet kolísání soustředění či zapojení do úkolu. Po užití methylfenidátu byly reakce zornic výraznější a mezi pokusy stabilnější, nelze však oddělit přímý fyziologický účinek léku od změn pozornosti. Autoři zdůrazňují, že měření zornic není diagnostickým testem ADHD a výsledky je nutné ověřit ve větších studiích i v běžném prostředí.

ADHD je běžná neurovývojová porucha, která postihuje různé etnické a socioekonomické skupiny. Výzkumy ukazují, že ženy bývají diagnostikovány asi o pět let později než muži, což může vést k vážnějším příznakům a komplikacím. Rozdíly v příznacích mezi pohlavími zvyšují poptávku po diagnóze a podpoře pro ženy. Geografické bariéry však komplikují přístup k péči, zejména v oblastech s omezenými specialisty. Nedostatečná dostupnost zdravotní péče má nejen osobní, ale i ekonomické dopady, přičemž ztráty spojené s ADHD se v Kanadě odhadují na miliardy dolarů ročně.

Malá studie ze Slovenska naznačuje, že děti s autismem, ADHD a anorexií mají podobně narušené střevní mikrobiomy, které se v některých aspektech více podobají sobě navzájem než zdravým dětem. Výzkum zkoumal vzorky stolice od 117 dětí a zjistil, že poměr mikrobů Bacteroidetes k Firmicutes je vyšší u dětí s těmito poruchami. U dětí s autismem a ADHD byla nižší druhová rozmanitost mikrobiomu. Zjištění naznačují, že mikrobiální složení může ovlivňovat chování u duševních poruch. Autoři studie upozorňují na omezení v důsledku pandemie COVID-19 a malé velikosti vzorku.

Studie zveřejněná v British Medical Journal odhaluje, že léky na ADHD, jako je methylfenidát, mohou významně snížit riziko impulsivního chování u nově diagnostikovaných pacientů. Výzkum vedený Karolinska Institutem sledoval 148 581 pacientů s ADHD a ukázal, že léčba snižuje rizika související s dopravními nehodami, zneužíváním látek a kriminálními činy. Užívání medikace navíc také snižuje riziko sebevražedného chování. Léky zvyšují hladiny neurotransmiterů, čímž zlepšují pozornost a kontrolu impulzů. Toto nové poznání poskytuje další důkazy o jejich rozsáhlých přínosech pro pacienty s ADHD.