astronomie

Astronomové objevili složky života ve formě ledu mimo naši galaxii. V okolí hvězdy v Malém Magellanově mračnu identifikovali komplexní organické molekuly jako ethanol, acetaldehyd a methylformát. Tyto molekuly, důležité pro vznik základních stavebních prvků živé hmoty, byly nalezeny v prostředí s nižším obsahem kovů a vysokým radiace. Objev naznačuje, že složitá chemie potřebná k vytvoření života může vznikat i v extrémních podmínkách vesmíru. Výzkum pokračuje, aby zjistil rozšíření této chemie v celé galaxii.

Astronomové objevili novou exoplanetu GJ 251c, super-Zemi vzdálenou 18 světelných let, která se nachází v obyvatelné zóně své hvězdy. Tato oblast umožňuje přítomnost kapalné vody, což z ní činí potenciálního kandidáta pro hledání mimozemského života. GJ 251c má hmotnost přibližně 3,84násobku Země a obíhá kolem červeného trpaslíka GJ 251. Přestože o ní zatím máme omezené informace, je ideálním cílem pro budoucí přímé pozorování, které může pomoci odhalit její atmosféru a jiné vlastnosti. Tento objev představuje významný krok k hledání obyvatelných světů v blízkosti naší sluneční soustavy.

Orionidy, jeden z nejpůsobivějších meteorických rojů, právě vrcholí za ideálních podmínek pro pozorování. V noci 21. října, kdy je novoluní, může být vidět až 20 meteorů za hodinu. Tyto meteory pocházejí z prachových částic uvolněných Halleyovou kometou, které Země každoročně protíná na své dráze. Orionidy jsou známé svou jasností díky vysoké rychlosti, s jakou vstupují do naší atmosféry, což způsobuje výraznou světelnou dráhu. Nejlepší doba pro jejich pozorování je po půlnoci, a přestože vrcholí v říjnu, lze je sledovat až do poloviny listopadu.

Astronomové odhalili neviditelnou hustou hmotu, která byla nalezena v galaxii, jejíž světlo k nám putovalo 7,3 miliardy let. Identita tohoto objektu zatím není jasná, ale jeho hmotnost je asi milionkrát větší než hmotnost Slunce, což z něj činí nejmenší objekt zjištěný na tak kosmické vzdálenosti. Výzkum využívá gravitačního čočkování k mapování hmoty ve vzdáleném vesmíru. Hmota by mohla být buď částí temné hmoty nebo trpasličí galaxií s příliš nízkou jasností. Objev podporuje teorie o studené temné hmotě a otevírá otázky ohledně možných dalších podobných objektů.

Vnější část naší Sluneční soustavy vykazuje neočekávanou deformaci, která by mohla být důsledkem přítomnosti malé, skalnaté planety, blíže než hypotetická Planeta Devět. Nové měření roviny Kuiperova pásu ukázalo naklonění o 15 stupňů, což naznačuje vliv neviditelné planety. Astrofyzik Amir Siraj a jeho kolegové navrhují, že by zde mohl existovat objekt mezi velikostí Merkur a Země. Pokud se tato planeta skutečně nachází mezi 80 a 200 astronomickými jednotkami od Slunce, znamenalo by to velký pokrok v našem chápání vnější části Sluneční soustavy.

Gravitační interakce Země a Měsíce způsobila, že jedna strana Měsíce je stále odvrácena od Země. Tato strana obsahuje obří kráter zvaný South Pole-Aitken basin, který odhaluje nové informace o vzniku Měsíce. Nový výzkum naznačuje, že asteroid zasáhl Měsíc ze severu, což má významné důsledky pro nadcházející mise Artemis. Vědce zajímá rozložení prvků jako draslík, vzácné zeminy a fosfor, které jsou uvězněny v krustě Měsíce a mohou vysvětlit jeho geologickou evoluci. Astronauti plánují odebrat vzorky z tohoto místa, aby pomohli objasnit vznik odlišných vlastností obou hemisfér Měsíce.

Průvodce jasnou hvězdou Betelgeuse je místo očekávaného bílého trpaslíka mladá hvězda podobná našemu Slunci. Toto nečekané zjištění přináší nové poznatky o historii systému Betelgeuse. S pomocí observatoře Chandra neobjevili astronomové známky rentgenového záření, což vyloučilo přítomnost bílého trpaslíka či neutronové hvězdy. Průvodce, nazývaný Siwarha, pravděpodobně vznikl společně s Betelgeuse před 10 miliony lety, což je překvapivé vzhledem k jejich rozdílné velikosti. Tento objev otevírá nové možnosti ve studiu binárních systémů s extrémním poměrem hmotností.

Teleskop JWST mohl objevit důkazy o teoretickém objektu známém jako temná hvězda. Pokud se to potvrdí, mohlo by to vyřešit několik fyzikálních záhad. Temné hvězdy, poháněné interakcemi temné hmoty, by mohly vypadat podobně jako galaxie. V jednom z pozorovaných objektů byl také zaznamenán specifický znak vlnové délky, charakteristický pro temné hvězdy. Ačkoli jsou všechny objekty kandidáty na temné hvězdy, stále je možné, že se jedná o galaxie. Pokud jsou temné hvězdy skutečné, mohly by objasnit vznik supermasivních černých děr v raném vesmíru.

Astronomové vytvořili první přímý snímek dvou černých děr v orbitální spirále pomocí radioteleskopu. Tyto černé díry se nacházejí v galaxii OJ 287, která je od Země vzdálena 3,5 miliardy světelných let. Galaxie OJ 287 je známá svou dvanáctiletou periodicitou jasnosti, naznačující existenci dvojice černých děr. První snímek zachycuje i výtrysky částic obou černých děr, což potvrzuje teoretické modely jejich chování. Výzkum ještě čeká na potvrzení, další pozorování mohou být dostupná až ve 30. letech 21. století.

Vědci pomocí nástroje GRAVITY+ na teleskopu VLT přehodnotili hmotnost kvasaru J0529, který je nejjasnějším známým kvasarem ve vesmíru. Díky detailnímu mapování oblasti kolem supermasivní černé díry zjistili, že je desetkrát menší, než původně odhadoval starý model. Výzkum odhalil, že hmotnost černé díry je ovlivněna masivním výronem plynu, který zkresloval měření rychlosti plynu v okolním disku. Tento objev mění náš pohled na růst černých děr v raném vesmíru a ukazuje na důležitost technologického pokroku v astrofyzice.