evoluce

Rejsek obecný dokáže na zimu zmenšit svůj mozek o 30 %, aby šetřil energii. Na jaře pak mozek znovu narůstá, což umožňuje specifická genetická úprava. Tento jev, známý jako Dehnelův fenomén, byl poprvé popsán polským zoologem Augustem Dehnelem. Fenomén je vzácný, ale vyskytuje se i u jiných savců, kteří se nehibernují. Vědci zkoumají genetické základny této adaptace, které mohou nabídnout nové pohledy na lidské neurodegenerativní choroby. Výzkum má význam i pro pochopení vztahu mezi ztrátou objemu mozku a vodou, protože rejskové ztrácí mozek především ztrátou vody.

Nová studie publikovaná v PLOS Biology odhaluje, že velikost lidského penisu má kromě přenosu spermií také další dva účely: přilákat partnerky a zastrašit soupeře. Výzkum ukázal, že ženy preferují muže s větším penisem, vyšší postavou a V-tvarovaným tělem. Muži naopak vnímají větší penis jako znak silnějšího sexuálního a fyzického konkurenta. Podle autorů tato evoluční výhoda vznikla spíše kvůli sexuální atraktivitě než jako znak fyzické převahy, ačkoli slouží oběma účelům. Studie rovněž odhalila, že lidé rychleji hodnotí postavy s menšími tělesnými rysy jako méně atraktivní či ohrožující.

Prototaxites, masivní fosilní struktury objevené před více než 165 lety, zůstávají záhadou pro vědce. Nedávný výzkum z Velké Británie naznačuje, že tyto organismy patří do zcela vlastní evoluční větve bez moderního ekvivalentu. Tyto až 8 metrů vysoké formace, původně považované za staré stromy nebo houby, nemají žádnou přímou spojitost s dnešními organismy. Studium jejich mikroskopické anatomie a chemického složení vyloučilo příbuznost s houbami, rostlinami nebo lišejníky. Výzkumníci tak navrhují, že Prototaxites představují zcela novou, vyhynulou skupinu eukaryot.

Mezinárodní výzkumný tým objevil nejkompletnější fosilii Homo habilis, která je stará zhruba 2 miliony let. Tato částečná kostra obsahuje téměř kompletní sadu zubů a různé kosterní části, včetně lopatek a pánve. Fosilie byla nalezena v severní Keni a je považována za jednu z nejstarších známých fosilií tohoto druhu. Homo habilis je známý svou schopností vytvářet kamenné nástroje a je považován za přechodový článek mezi Australopitékem a lidským rodem Homo. Tento objev nám přináší nový pohled na naši evoluční historii a ukazuje na složitost lidského vývoje.

Homosexuální chování u primátů má hluboké evoluční kořeny, častěji se objevuje u druhů žijících v drsných podmínkách nebo ve složitých společnostech. Vědci zkoumali 491 druhů primátů a identifikovali tento jev u 59 druhů, včetně lemurů a lidoopů. Výzkum ukazuje, že toto chování může pomoci snižovat stres a posilovat sociální vazby mezi jedinci. Samec samci se mohou spojovat, což přináší výhodu při přístupu k samicím. Studie naznačuje, že podobné faktory mohly ovlivnit i lidské předky, ale současná komplexita lidské sexuální orientace je jedinečná.

V marocké jeskyni Grotte à Hominidés byly objeveny starobylé kosti, které by mohly odhalit důležité informace o lidské evoluci. Fosilie čelisti, zubů a obratlů, staré 773 000 let, ukazují na směs vlastností moderních lidí a neandertálců. Tento nález potvrzuje africký původ lidského druhu, zatímco evropské fosilie homininů, jako je Homo antecessor, vrhají na evoluci lidstva určité nejasnosti. Analýza těchto nálezů umožňuje nahlédnout do období, kdy se lidská evoluční linie začala odchylovat. Studie posunuje porozumění historie lidské evoluce blíže africkému kořeni rodu Homo sapiens.

Nejstarší zkameněliny složitých zvířat se objevují náhle ve fosilním záznamu, což bylo vždy záhadou pro vědce. Nedávný výzkum naznačuje, že molekulární hodiny, které měří genetické změny, nemusí tikat pravidelně. Podle této teorie může evoluce v určitých obdobích zrychlovat, což by vysvětlovalo nečekané časové nesrovnalosti mezi fosilními záznamy a molekulárními hodinami. Tento přístup pomáhá lépe sladit věkové odhady předků složitých zvířat s jejich fosilními relikty.

V Peru a na Filipínách byly objeveny pavouci, kteří z hedvábí, těl kořisti a úlomků tvoří obří repliky sebe samých. Tento behaviorální jev byl poprvé formálně zdokumentován. Pavouci z rodiny Cyclosa longicauda vytvářejí stabilimenta, která zastrašují predátory jako vrtulníkovité vážky. Repliky mohou být více než třikrát delší než samotní pavouci. Výzkum naznačuje, že tato strategie by mohla odvracet pozornost predátorů i od vajíček a mláďat skrytých mezi úlomky.

Studie izraelských vědců naznačuje, že medúzy tráví třetinu dne spánkem, podobně jako lidé. Tento objev naznačuje, že spánek je velmi starý fyziologický proces, který možná vznikl již v době rozdělení našich předků od žahavců, před zhruba miliardou let. Výzkum ukázal, že i jednoduché nervové systémy potřebují odpočinek ke snižování DNA poškození, které vzniká během bdění. Medúzy a sasanky prokazují zvýšené poškození DNA při nedostatku spánku, což potvrzuje, že spánek má ochrannou roli. Evoluce spánku mohla být řízena potřebou ochrany buněčné integrity.

Nová studie naznačuje, že kontroverzní prapředek Sahelanthropus tchadensis možná chodil po dvou nohách. Tento hominid žil před 7 miliony let a je považován za jednoho z nejstarších lidských předků. Výzkumníci z New York University provedli analýzy jeho kostí a identifikovali tři znaky naznačující bipedii. Mezi jinými zjistili zvrásnění stehenní kosti a přítomnost stehenního tuberkulu, což je důkaz bipedie. Přestože Sahelanthropus trávil čas i ve větvích stromů, jeho schopnost chůze po zemi byla významná.