výzkum

Americký kontrolní úřad GAO upozornil, že zákon CHIPS and Science Act přináší pokrok hlavně ve výstavbě výrobních kapacit, zatímco podpora výzkumu a vývoje výrazně zaostává. Ministerstvo obchodu dosud vyplatilo přibližně 507 milionů z 11 miliard dolarů určených na výzkum a podle GAO nezveřejnilo dostatečný plán pro naplnění zákonných cílů. Nová administrativa zároveň zrušila většinu prostředků plánovaných pro konsorcium Natcast a Národní centrum polovodičových technologií. Výrobní projekty naproti tomu čerpají peníze podle splněných milníků a většina z nich má být dokončena do roku 2028. Odborníci varují, že dlouhé odklady mohou oslabit americké technologické vedení ve prospěch Asie a Evropy.

Tým vedený Yanshengem Zhangem z Cambridgeské univerzity poprvé přímo sledoval kvantové fluktuace v uměle vytvořeném kvantovém poli. Využil k tomu dvourozměrný Bose-Einsteinův kondenzát atomů draslíku, v němž změny spinů napodobují chování pole. Vědci nejprve nepatrné fluktuace zesílili náhlou změnou vazby mezi atomovými stavy a následně je odlišili od tepelného šumu podle jejich frekvenčního rozložení. Systém lze nastavit jako relativistické sine-Gordonovo pole a mohl by sloužit ke studiu vzniku částic, rozpadu falešného vakua či topologických defektů. Studie zatím vyšla pouze jako preprint a neprošla recenzním řízením.

Výzkum německého Institutu Maxe Plancka ukazuje, že elektricky nabité kapky vody mohou poškodit ochranné povlaky kovů dosud přehlíženým mechanismem. Při dielektrickém průrazu vznikají v povlaku otvory, které následně vystaví kov korozi. V laboratorních testech se po působení nabitých kapek objevilo poškození povlaků na mědi i zlatě, zatímco elektricky neutrální voda škody nezpůsobila. Náboj se může na kapkách vytvářet například při pohybu po různých površích, v bouřkových mracích, u mořských vln či vodopádů. Autoři upozorňují, že význam tohoto jevu v běžném dešti zatím není znám, ale poznatky mohou vést k odolnějším antikorozním nátěrům.

Vědci z Univerzity Jižní Karolíny otestovali injekční nanogelový systém Nano-ERASER na myších modelech Alzheimerovy nemoci. Technologie cílí na protein PTBP1 v podpůrných mozkových buňkách zvaných astrocyty, čímž je má přeměňovat na nové neurony. Po dvou injekcích se u léčených myší zlepšila schopnost stavět hnízda i výsledky v testech paměti a orientace ve vodním bludišti. V jejich mozku se zároveň zvýšila hustota neuronů a příznivě se změnily některé ukazatele zánětu a hromadění škodlivých proteinů. Výsledky z buněčných kultur, organoidů a myší však zatím neznamenají, že metoda bude fungovat u lidí; další výzkum se má zaměřit na dlouhodobé testy a primáty.

Laboratoř Goodfire zpřístupnila platformu Silico, která má pomáhat odhalovat, jak jazykové a jiné modely AI dospívají ke svým výstupům. Systém využívá mechanistickou interpretovatelnost: analyzuje váhy, aktivace, pozornost neuronových sítí i změny po tréninku a umožňuje testovat zásahy do jejich částí. Uživatelé mohou běžným jazykem zadat otázku, například kdy model halucinuje, zatímco agenti připraví a paralelně provedou potřebné experimenty. Goodfire zároveň nabízí grantový program v hodnotě jednoho milionu dolarů pro akademické a neziskové výzkumníky. Při analýze modelu pro rozpoznávání Alzheimerovy choroby platforma podle firmy odhalila dosud nevyužívaný signál založený na délce fragmentů DNA.

Studie publikovaná v časopise Nature Structural & Molecular Biology přinesla strukturální důkaz, že ketamin se přímo váže na lidské opioidní receptory mu a kappa. V laboratorních testech je částečně aktivoval, přičemž kryoelektronová mikroskopie zachytila látku v jejich hlavním vazebném místě. U myší blokování opioidních receptorů odstranilo analgetický účinek ketaminu, což naznačuje jejich význam pro tlumení bolesti. Ketamin nadále působí také přes NMDA receptory a jeho účinky proto nejspíš vyplývají ze souběhu více mechanismů. Není zatím jasné, zda opioidní aktivita vysvětluje i antidepresivní působení; poznatky by však mohly pomoci vyvinout bezpečnější varianty léku s nižším rizikem zneužívání.

Experimentální sloučenina TOFA vedla u obézních samců myší během čtyř týdnů k průměrnému úbytku hmotnosti o 18 procent, aniž by méně jedli nebo byli aktivnější. Většinu ztracené hmotnosti tvořil tuk, zatímco svalová a další netuková tkáň zůstaly převážně zachovány. Látka podle vědců omezuje tvorbu nového tuku a současně podporuje jeho využívání jako zdroje energie; přesný důvod vyššího energetického výdeje ale není objasněn. U myší se zlepšily také hodnoty krevního cukru, inzulinu a známky ztučnění jater. Kombinace TOFA se semaglutidem či tirzepatidem přinesla v krátkých pokusech ještě výraznější účinky. Látka však nebyla testována na lidech a před případnými klinickými zkouškami musí projít bezpečnostními studiemi.

Lékaři v experimentálním zákroku odebrali mitochondrie z biopsie stehenního svalu mladé ženy a vstříkli je do obou očí. Pacientka téměř oslepla po krvácení do mozku, které poškodilo zrakové nervy nedostatkem kyslíku. Zákrok nezpůsobil vážné nežádoucí účinky ani nebezpečnou imunitní reakci; krátce po něm se objevily přechodné normální reakce zornic na světlo a aktivita zrakové kůry. Zraková ostrost se však neobnovila a není prokázáno, že změny způsobily právě transplantované mitochondrie. Jde o jediný případ bez kontrolní skupiny, který má především otevřít cestu k dalším klinickým studiím a případně opakovanému podávání mitochondrií.

Japonští vědci zjistili, že neurony v hypotalamu produkující orexin hrají u potkanů důležitou roli při snaze získat potravu jako odměnu. Jejich aktivita rostla před očekávanou odměnou a tím více, čím větší úsilí musela zvířata vynaložit. Umělé utlumení těchto neuronů vedlo k rychlejšímu vzdávání úkolů, zatímco jejich aktivace podporovala ochotu pracovat pro potravu. Výsledky naznačují, že orexin pomáhá převádět očekávání odměny do vytrvalého jednání, spíše než aby fungoval jako jednoduchý regulátor intenzity motivace. Závěry zatím platí pro potkany, ale mohou být podnětem pro budoucí výzkum poruch motivace, například deprese či závislostí, u lidí.

Malá observační studie se 54 lidmi staršími 50 let naznačila souvislost mezi pravidelným užíváním vitaminu D a lepšími výsledky kognitivních testů u osob s mírnou kognitivní poruchou a potížemi se spánkem. Účastníci užívající alespoň 5 000 IU denně dosáhli v testu MoCA zhruba o 13 procent, tedy 3,78 bodu, vyššího skóre než lidé bez doplňků. Nižší dávky vykázaly jen nevýznamné zlepšení. Výzkum však neprokazuje, že vitamin D přímo zlepšuje kognitivní schopnosti, a vyšší uvedená dávka přesahuje obvykle doporučovaný bezpečný horní limit 4 000 IU denně. Autoři proto žádají větší studie a nedoporučují měnit dávkování bez konzultace s lékařem.