mikroplasty

Opuštěná podmořská potrubí a kabelové systémy po těžbě ropy a plynu se i desítky let po vyřazení rozpadají a znečišťují moře mikroplasty. Studie z britského kontinentálního šelfu odhaduje jejich roční emise na 4,5 až 500 tun, přičemž v mořském prostředí tam může zůstávat asi 121 tisíc tun plastů z této infrastruktury. Analýza vzorků vyzvednutých po 22 letech ukázala praskliny a fragmentaci plastových povrchů vlivem písku, proudění a organismů. Betonová ochrana opotřebení omezuje, nezabraňuje mu však úplně. Autoři varují, že podobný problém se týká i dalších zemí a měl by ovlivnit pravidla pro vyřazování těžebních zařízení z provozu.

Výzkum na myších naznačuje, že mikroplasty z polyetylenu mohou zhoršovat ukládání tuku v játrech a známky jejich poškození. Zvířata vystavená částicím měla vyšší hladiny jaterních triglyceridů i enzymu ALT, více zánětu a steatózy, a to i při běžné stravě. Nejhorší dopady se objevily v kombinaci s tučnou stravou s vysokým obsahem cukru a cholesterolu. Polyetylen se široce používá například v obalech potravin, fóliích či jednorázových kelímcích. Studie je však malá a provedená pouze na myších, takže její závěry nelze bez dalších výzkumů přímo vztáhnout na lidi.

Německá pilotní studie naznačuje, že terapeutická aferéza určená k odstraňování lipoproteinů z krve může současně snížit hladiny některých PFAS, známých jako „věčné chemikálie“. U 14 pacientů klesly po zákroku koncentrace vybraných PFAS až o čtvrtinu, jiná analýza malé části vzorků zaznamenala i vyšší průměrné poklesy. Výsledky pro mikroplasty byly nejednotné: některé typy plastů se snížily, jiné naopak po proceduře přibyly, mimo jiné kvůli možné kontaminaci přístroji. Výzkumníci našli mikroplasty ve filtrech po použití, což podporuje možnost jejich zachycení. Studie však neprokazuje dlouhodobé snížení zátěže organismu ani zdravotní přínos a aferéza není doporučována jako detoxikační léčba.

Čínští vědci zjistili mikroplasty ve všech 17 vzorcích koronárních, krčních a aortálních tepen odebraných při operacích. V tepnách s tukovými pláty byly naměřené koncentrace zhruba dvojnásobné oproti vzorkům bez těchto změn, což může naznačovat souvislost s kardiovaskulárními nemocemi. Přímou příčinnou vazbu však studie nepotvrdila, protože výsledky mohou ovlivňovat i rozdíly mezi jednotlivými typy tepen. Nejčastěji zachyceným materiálem byl PET, používaný například v lahvích, obalech potravin a textilu. Další výzkum má objasnit cesty, jimiž se mikroplasty dostávají do těla, i jejich možné účinky na cévy a srdce.

Vědci nalezli mikroplasty v plžích a mušlích žijících u hydrotermálních průduchů zhruba dva kilometry pod hladinou oceánu. Částice se objevily u 11 z 12 zkoumaných živočichů ve vzorcích z jihozápadního Pacifiku a Indického oceánu, nejčastěji šlo o polystyren. Průměrně připadalo na jednoho živočicha 3,42 plastové částice. U plžů se plast hromadil hlavně v trávicích orgánech, zatímco u filtrujících mušlí byl rozložen rovnoměrněji. Vyšší koncentrace vědci naměřili v Indickém oceánu; roli mohou hrát rozdíly v znečištění, mořském proudění i lidské činnosti. Studie zdůrazňuje, že ochrana těchto těžko dostupných ekosystémů vyžaduje především omezení plastového odpadu u zdroje.

Nová laboratorní studie nizozemských vědců naznačuje, že některé mikro- a nanoplasty dokážou projít modelem lidské placentární bariéry. Výzkumníci použili třívrstvý model z živých lidských buněk, který napodobuje bariéru placenty i hormonální funkce související s plodem. Během 72 hodin prošla většina zkoumaných polymerů všemi vrstvami; výjimkou byl polyamid, jenž na druhé straně nebyl naměřen v zjistitelném množství. Expozice částicím také změnila produkci některých steroidních hormonů, přičemž polystyren ovlivnil hladiny estrogenů. Autoři zdůrazňují, že výsledky samy o sobě nedokazují poškození lidského plodu, ale podporují potřebu dalšího výzkumu možných dopadů plastových částic v těhotenství.

Výzkum odhalil přítomnost mikroplastů ve výkalech ježků a značnou část z nich tvoří jejich potrava. Tým vědců analyzoval vzorky z 51 míst ve Velké Británii a zjistil, že 19 % obsahovalo plasty. Zkoumané krmivo pro domácí mazlíčky také vykazovalo vysokou úroveň kontaminace, zejména levnější varianty. Mikroplasty byly přítomné v 29 z 38 otestovaných produktů. Tento problém může mít dopad na zdraví divokých zvířat a domácích mazlíčků, ale zdravotní důsledky zatím nejsou plně prozkoumány.

Vědci v Číně objevili v roce 2024 efektivní metodu, jak odstranit mikroplasty z vody. Proces zahrnuje vaření a následnou filtraci vody, což může výrazně snížit množství plastů, které konzumujeme. Studie ukázaly, že až 90 procent mikroplastů lze tímto způsobem odstranit, přičemž účinnost závisí na tvrdosti vody. V tvrdé vodě je tvorba vápencového povlaku účinnější při zachycování plastů. Tento jednoduchý postup je snadno dostupný a může pomoci snížit zdraví škodlivou kontaminaci mikroplasty v pitné vodě.

Vědci zjistili, že plastové varné konvice mohou uvolnit miliardy částic mikroplastů do vody při varu. Studie od University of Queensland doporučuje jasnější označení na varných konvicích, které by varovalo před rizikem absorpce plastů. I při opakovaném varu se počet plastových částic snižuje, nicméně stále zůstávají. Tvrdá voda může uvolňování plastů snižovat, protože vytváří vápenný povlak. Před prvním použitím konvice se doporučuje několikrát povařit vodu a poté ji vylít. Zdravotní dopady mikroplastů jsou stále předmětem zkoumání.

Nová studie od vědců z University of Michigan odhalila, že laboratorní rukavice mohou nechtěně kontaminovat vzorky a přispívat k přeceňování množství mikroplastů v životním prostředí. Při používání specifických rukavic zůstávají na vzorcích částečky, které se chybně identifikují jako mikroplasty. Zjistilo se, že až 7 000 částeček na milimetr čtvereční může být chybně přičteno k mikroplastům, což zkresluje výzkumné výsledky. Tento objev vyzývá k revizi laboratorních metod a doporučení týkajících se ochranných rukavic. Přesnější měření jsou klíčová, neboť i malé množství mikroplastů ohrožuje lidské zdraví a ekosystémy.