Mars

Marsovské vozítko NASA Perseverance ujelo 11. října celkem 45,22 kilometru a překonalo dosavadní rekord roveru Opportunity, který během let 2004 až 2018 zvládl 45,16 kilometru. Více než 90 procent své trasy Perseverance absolvovalo s využitím autonomního systému AutoNav, jenž vyhodnocuje terén mezi body zadanými týmem na Zemi. Rover při průzkumu analyzuje až 200 000 bodů okolního terénu a za jeden marsovský den může ujet až 412 metrů. Nyní zkoumá západní okraj kráteru Jezero, kde se nacházejí horniny starší než čtyři miliardy let a možné pozůstatky dávných vodních či hydrotermálních prostředí. Jeho vzorky by mohly pomoci objasnit, zda na Marsu kdysi existoval život, avšak budoucnost jejich dopravy na Zemi zůstává po omezení financování programu Mars Sample Return nejistá.

Vozítko NASA Perseverance ujelo na Marsu 45,22 kilometru a překonalo dosavadní rekord roveru Opportunity o několik desítek metrů. K úspěchu výrazně přispívá pokročilý systém AutoNav, díky němuž se rover pohybuje autonomně přibližně 90 procent času a může dosáhnout rychlosti až 120 metrů za hodinu. Lidé stále určují dlouhodobé trasy a vyznačují rizikové oblasti, zatímco rover na místě rozpoznává překážky a volí bezpečný průjezd. V náročnějším terénu musel tým software upravovat, aby Perseverance zvládala svahy až 24 stupňů. NASA také testovala využití umělé inteligence pro návrh tras a novou lokalizační technologii, která by mohla umožnit delší samostatné operace.

Sonda Mars Reconnaissance Orbiter zachytila v prosinci 2022 v jižní vysočině Marsu útvar, který nápadně připomíná hlavu medvěda. Domnělé oči tvoří dva krátery, čenich je kolapsová struktura ve tvaru písmene V a obrys hlavy vytváří kruhová puklina. Vědci předpokládají, že puklina může souviset se sesedáním materiálu nad dávným zasypaným impaktním kráterem, zatímco středový útvar mohl vzniknout sopečnou či bahenní činností. Podoba zvířete je příkladem pareidolie, tedy lidské tendence rozpoznávat známé tvary a zejména obličeje v náhodných strukturách. Podobné optické dojmy už vyvolaly i dřívější snímky Marsu, včetně proslulé „tváře“ v oblasti Cydonia.

Vozítko Curiosity objevilo při průjezdu údolím Valle Grande v kráteru Gale drobné, široké a mělké jamky v povrchu hornin. Jedna z nich má průměr zhruba jeden centimetr a jejich původ zatím vědci nedokážou vysvětlit. Nejde zřejmě o běžné dutiny po zvětralých oblázcích či minerálních uzlech, protože v okolí nejsou patrné jejich pozůstatky. NASA pořídila detailní snímky kamerou MAHLI a stereoskopická data, z nichž lze vytvářet trojrozměrné modely tvaru a hloubky jamek. Curiosity současně zkoumá sulfátové vrstvy na úbočí hory Mount Sharp, které mohou zachycovat proměnu dávného vlhčího Marsu v dnešní suchou planetu.

Inženýři NASA Kurt Polzin a Robert Schleicher z General Atomics rozpracovali návrh synchronního bimodálního jaderného motoru pro kosmické lety. Systém by spojoval jaderný tepelný pohon s jaderně-elektrickým pohonem, takže by mohl loď zároveň pohánět i zásobovat energií. Autoři odhadují, že by tato koncepce mohla zkrátit dobu letu k Marsu přibližně na polovinu, a tím omezit vystavení posádky radiaci i dlouhodobému pobytu v mikrogravitaci. Návrh využívá převážně známé technologie, avšak jejich propojení do jednoho motoru přináší nové technické výzvy. Projekt je zatím ve fázi koncepčního návrhu a autoři hledají připomínky pro jeho další rozvoj.

Na snímku marsovské krajiny z roveru Curiosity se objevil tmavý útvar připomínající medúzu nebo mimozemský stroj. Ve dvou fotografiích stejné scény pořízených o několik sekund dříve však není vidět, což naznačuje, že nešlo o objekt v terénu ani v atmosféře. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je zásah nabité částice z kosmu do obrazového senzoru kamery. Mars má velmi řídkou atmosféru a nemá globální magnetické pole, takže jeho přístroje jsou vůči kosmickému záření výrazně méně chráněné než zařízení na Zemi. Definitivní závěr by vyžadoval analýzu týmu mise, nelze proto zcela vyloučit jiný typ obrazového či zpracovatelského artefaktu.

Rover Perseverance objevil ve třech volně ležících horninách na okraji kráteru Jezero stopy korundu s příměsí chromu. Jde o první identifikaci tohoto minerálu na Marsu; na Zemi korund tvoří mimo jiné rubíny a safíry. Signály naměřené laserovým přístrojem SuperCam odpovídaly drobným zrnům chromového korundu uvnitř hornin bohatých na plagioklas, nikoli viditelným drahokamům. Nález vědce překvapil, protože vznik korundu obvykle vyžaduje chemické složení bohaté na hliník a chudé na křemík. Za možný původ považují extrémní tlak a teplo při dávném dopadu, který vytvořil kráter Jezero, případně působení horkých tekutin. Definitivní vysvětlení by mohly přinést až vzorky dopravené z Marsu na Zemi.

Nová souhrnná analýza více než dvacet let starých měření roveru Spirit odhalila v půdě kráteru Gusev stopy minerálů spojovaných s kapalnou vodou. Vědec Paolo de Souza spojil údaje z 32 nenarušených míst a identifikoval zejména krystalický hematit a pozměněný magnetit, které jednotlivá měření zachycovala jen v malém množství. Jejich rozšíření naznačuje, že významné oblasti Marsu mohly být v minulosti pokryty vodou a planeta byla teplejší i vlhčí. Minerály se nacházejí v prachových vrstvách, jež se mohly po miliony let šířit po planetě vlivem větru, změn teplot a bouří. Podobný postup má být použit také pro data roveru Opportunity z oblasti Meridiani Planum.

IEEE Spectrum zveřejnil báseň Paula Jonese, která dává hlas marsovskému roveru Curiosity. Stroj v ní putuje pustou, prašnou krajinou bez známek běžného pozemského života a vzpomíná na déšť i Zemi. Text propojuje technický průzkum Marsu s motivy samoty, zvědavosti a hledání významu ve stínech a kamenech. Jones je počítačový odborník a autor dvou básnických sbírek; jeho poezie se už v minulosti dostala i na lunární mise.

Dlouho se věřilo, že Mars je mrtvá planeta bez výrazné magmatické aktivity. Nová studie však odhalila složitější podzemní magmatický systém, než se dříve myslelo. Seismická měření z Marsu ukázala na neobvyklou strukturu v nižší části kůry planety, naznačující přítomnost rozdílných horninových vrstev. To může znamenat, že Mars má komplexní magmatický systém, který by mohl mít vliv na habitalitu planety. Výzkum podporuje myšlenku, že i planety bez tektonických desek mohou mít podmínky podporující život. Tento objev by mohl změnit pohled na schopnost Marsu a jiných planet podporovat život.