historie

Pohřbené ostatky ženy z římské éry Británie, známé jako Beachy Head Woman, překvapily vědce novými poznatky. Původně se spekulovalo, že mohla být prvním černošským Britem, avšak důkladná analýza jejího DNA naznačuje, že pocházela z místní populace Británie. Výzkum, vedený vědci z Muzea přírodní historie v Londýně, ukazuje, že měla pravděpodobně světlejší pleť, modré oči a světlé vlasy. Tento objev vyvolal důležitou debatu o rozmanitosti a přesnosti dřívějších antropologických metod. Studie podtrhuje význam genetiky pro pochopení minulosti lidí.

Výzkum genetické analýzy více než 1 000 jedinců ukazuje, že mimořádná dlouhověkost některých dnešních italských stoletých lidí by mohla být spojena s geny prastarých evropských lovců-sběračů. Tito lidé, jejichž kořeny sahají více než 10 000 let zpět, přinesli do evropské populace geny, které dnes mohou přispívat k dlouhověkosti. Studie z univerzity v Boloni odhalila, že DNA spojené s těmito lovci-sběrači zvyšuje šanci dožít se 100 let o 38 %. Tento jev naznačuje, že biodemografická historie a genetické dědictví hrají významnou roli v současné variabilitě lidských vlastností, včetně dlouhověkosti. Zatímco mechanismus tohoto vlivu zůstává nejasný, je to první studie propojující dlouhověkost s dávnými genetickými složkami v Evropě.

V Norsku byl objeven vikingský hrob s neobvyklými prvky, které zaujaly archeology. Žena v něm byla pohřbena se dvěma lasturami umístěnými u úst, což je neznámá praxe pro předkřesťanské vikingské pohřby. Objev pochází z oblasti Trøndelag a byl odhalen poté, co byla nalezena bronzová brož z doby Vikingů. Pohřební výbava ženy naznačuje, že byla svobodná a pravděpodobně vdaná. Symbolika lastur v tomto kontextu zůstává tajemstvím, ale jejich pečlivé uspořádání naznačuje určitou významnost pro tehdejší obyvatele.

Archeologové objevili v Číně kosti koček staré 5 400 let a zjistili, že tyto kočky nebyly domácí, ale patřily k druhu leopardí kočka. Tento kočičí druh žil v čínských zemědělsko-obchodních společenstvích tisíce let před příchodem domácích koček v 7. století n. l. Výzkum odhalil, že leopardí kočky nebyly předky domácích koček a neexistují mezi nimi genetické stopy. Dobové umění a texty naznačují, že leopardí kočky mohly být částečně domestikované, ale existovaly paralelně vedle původních koček. Domácí kočky se do Číny dostaly pravděpodobně po Hedvábné stezce a následně nahradily leopardí kočky v jejich ekologické roli.

Nové archeologické nálezy z Pompejí objasnily tajemství odolnosti starověkého římského betonu. Použití techniky zvané 'horké míchání' umožnilo vytvořit beton se schopností samoléčení, díky přímému míchání sopečného pozzolanu s rychle se tavícím vápnem. Tato metoda vedla nejen k rychlejšímu stavění, ale také k tvorbě pevných chemických vazeb. Navzdory názorům Vitruvia, který popsal odlišný postup, se ukázalo, že horké míchání bylo klíčové pro přežití římských staveb. Výzkumníci nyní zkoumají, jak toto poznání využít ke zlepšení moderního betonu, čímž by se jeho udržitelnost značně zvýšila.

Tým archeologů objevil v egyptské Táně poklad 225 funerárních figurín v královské hrobce, což vyřešilo dlouhodobou záhadu. Nález ushabti, které měly sloužit jako služebníci pro posmrtný život, je výjimečný, protože většina míst byla vypleněna. Identifikace faraona Shoshenqa III pomocí královského symbolu na figurínách rozluštila, kdo byl v hrobce pohřben. Přesto zůstává otázkou, proč nebyl pohřben v plánované hrobce, přičemž možné vysvětlení nabízí krutá občanská válka nebo pozdější přesunutí ostatků. Figury budou po prozkoumání vystaveny v egyptském muzeu.

Neolitičtí lidé mohli použít lastury nalezené na archeologických lokalitách v Katalánsku k vytváření velmi hlasitého zvuku, který umožnil komunikaci na dlouhé vzdálenosti. Vědci Miquel López-Garcia a Margarita Díaz-Andreu z Barcelonské univerzity vyzkoušeli foukání do lastur a zaznamenali zvuk o hlasitosti až 111,5 decibelů. Lastury, staré asi 6 000 let, měly odstraněné vrcholy, což naznačuje jejich použití jako rohů. Některé lastury dosahovaly různých výšek tónů, i když hlavním účelem mohla být komunikace. Výzkum naznačuje, že lastury mohly být používány i k hudebnímu vyjádření.

Nová studie naznačuje, že vznik složitých eukaryotických organismů na Zemi mohl začít téměř před 3 miliardami let, tedy o miliardu let dříve, než se dříve předpokládalo. Tento objev naznačuje, že vývoj složitých buněk mohl být dlouhodobým procesem spíše než rychlou evoluční změnou. Vědci použili molekulární hodiny a dáta od stovek druhů k rekonstrukci evoluční časové osy. Mitochondrie, základní součást eukaryotických buněk, se objevily až po vzestupu kyslíku na Zemi, což mohlo urychlit další vývoj. Výsledky této studie byly publikovány v časopise Nature.

Nová studie naznačuje, že rozsáhlá vulkanická erupce mohla být klíčovým faktorem pro šíření Černé smrti v Evropě v 1340. letech. Vědci zkoumali vzorky ledu z Antarktidy a Grónska a údaje z letokruhů stromů, aby prokázali ochlazení klimatu následkem výbuchu v roce 1345. Následné neúrody vedly k hladomoru, který ovlivnil obchod s obilím, jež bylo infikováno bakteriemi moru. Šíření moru bylo zaznamenáno především ve středomořských přístavech a postupně se rozšířilo po Evropě, což vedlo k jedné z nejhorších pandemií v dějinách. Tato událost zdůrazňuje, jak přírodní katastrofy mohou ovlivnit dějinné události a šíření nemocí.

Nová genomová studie odhalila, že první lidé dorazili na pevninskou masu dnes zvanou Austrálie před 60,000 lety dvěma různými trasami. Analýza mitochondrialní DNA z téměř 2,500 vzorků ukázala, že tito lidé pocházeli z regionu Sunda. Jedna skupina se dostala na jih přes Malajsii, Jávu a Timor, zatímco druhá skrze Filipíny až na severní Queensland. Studie podporuje delší časovou osu osídlení, které začalo přibližně před 60,000 lety. Zatímco přibližně 36 % populace dorazilo severní trasou, větších 64 % zamířilo jižní cestou.