historie

Za posledních 12 000 let byly na útesu v severní Arábii objeveny rytiny velbloudů, které kdysi značily důležité vodní zdroje. Tato skalní díla dokazují odolnost a inovativnost dávných obyvatel, kteří obývali suché a nehostinné oblasti. Mezinárodní tým vědců našel více než 170 těchto rytin, které ukazují životní velikosti zvířat jako velbloudy, divoké osly a gazely. Objevy naznačují, že tato umění byla součástí rozšířené komunity, která byla propojena s oblastmi Levantu. Rytiny a nalezené artefakty poskytují důkazy o existenci sezónních jezer v této oblasti před 15 000 lety, což umožnilo lidem osídlit pouštní podmínky.

Irský matematik William Rowan Hamilton objevil v 19. století paralelu mezi dráhami světla a pohybem částic, což později inspirovalo vývoj kvantové mechaniky. Jeho práce poskytla vhled do skutečné povahy fyzikálního světa dlouho před tím, než byla kvantová fyzika formálně uznána. Slavným vývojem, který předcházel proniknutí do této problematiky, byl Youngův dvojštěrbinový experiment a Einsteinovy objevy ohledně fotonů a kvantové povahy energie. V roce 1925, kdy Schrödinger formuloval svoji vlnovou rovnici, byla Hamiltonova analógie významně uznána. Tato práce se podílela na ustanovení kvantové mechaniky jako klíčové oblasti fyziky. Hamilton by pravděpodobně nikdy nepředpokládal, jak zásadní roli jeho analogie v tomto oboru sehrají.

Vědci ze Stanfordské univerzity učinili průlom ve 77leté záhadě kolem slavného obrazu Jacksona Pollocka s názvem Number 1A, 1948. Tento obraz je známý svým působivým tyrkysovým odstínem, který byl nyní identifikován jako manganová modrá, pigment dnes zakázaný kvůli zdravotním a ekologickým rizikům. Techniky como Ramanova spektroskopie hrály klíčovou roli při potvrzení, že byl ve skutečnosti použit tento pigment dříve označený jako barium manganát síran (PB33). Výzkum přispívá k hlubšímu porozumění umělecké tvorbě a otevírá cestu k vývoji bezpečných alternativ tohoto pigmentu.

Vědci z projektu Leonardo DNA jsou na pokraji rekonstruování pět set let staré DNA slavného renesančního umělce Leonarda da Vinciho. Po téměř deseti letech bádání byla geneticky potvrzena jeho mužská krevní linie sahající až do roku 1331. Tato práce by mohla umožnit sekvenování jeho genomu a objasnit jeho výjimečné schopnosti a vizuální vnímání. Vědci vysledovali 15 generací da Vinciho potomků a zahájili vykopávky v rodinné hrobce, aby potvrdili totožnost Leonardových ostatků. Tento projekt by mohl přinést nové poznatky o biologickém základě da Vinciho talentu a zdravotního stavu.