zdraví

Třicetiletá žena v Etiopii po nekomplikovaném porodu postupně upadla do kritického stavu kvůli vzácné neprůchodnosti střev. Část tenkého střeva se ovinula kolem tlustého střeva a vytvořila uzel, který zablokoval trávení i přívod krve. Chirurgové při urgentní operaci odstranili odumřelou část tlustého střeva a asi 60 centimetrů tenkého střeva. Pacientka se po zákroku zotavila a později podstoupila operaci k obnovení běžného vyvádění střeva. Autoři upozorňují, že jde o mimořádně vzácný stav, avšak sílící bolest břicha, otok, zvracení a nemožnost odejít na stolici či plyn po porodu vyžadují rychlé lékařské vyšetření.

Analýza údajů téměř 5 000 amerických mužů ve věku 20 až 59 let naznačuje, že nízkou hladinu testosteronu silněji než samotný věk ovlivňuje viscerální tuk. Tento hluboko uložený tuk v oblasti břicha obklopuje orgány a je metabolicky aktivní. Po zohlednění rozložení tuku byl vztah mezi věkem a testosteronem v dané věkové skupině jen mírný. Viscerální tuk může hormonální produkci narušovat přes inzulinovou rezistenci, zánět a vyšší přeměnu testosteronu na estradiol. Autoři proto doporučují před zahájením substituční léčby testosteronem posoudit a řešit ovlivnitelné metabolické příčiny, zejména snížení nitrobřišního tuku.

Mezinárodní studie sledovala 450 112 lidí v průměru 14,1 roku a zkoumala vztah konzumace masa k nádorům žaludku a adenokarcinomu jícnu. Každých dalších 30 gramů zpracovaného masa denně bylo spojeno s devítiprocentním vyšším rizikem rakoviny žaludku a třináctiprocentním vyšším rizikem adenokarcinomu jícnu. U nezpracovaného červeného masa se statisticky významná souvislost s těmito nádory neprokázala. Vyšší příjem bílého masa byl u žen spojen s vyšším rizikem nádorů ve střední a dolní části žaludku, nikoli však u mužů. Výzkum neprokazuje příčinnou souvislost, mimo jiné proto, že jídelníček účastníků byl zaznamenán pouze na začátku sledování.

Malá kontrolovaná studie sledovala lidi s nadváhou či obezitou po výrazném zhubnutí na velmi nízkosacharidové dietě. Po následném přechodu na jídelníček s vyšším podílem sacharidů vykazovala skupina konzumující více škrobu z rafinovaných obilovin více ukazatelů imunitní aktivace a zánětu. V krvi se objevily například vyšší hodnoty adipsinu a známky aktivace některých imunitních buněk. Naproti tomu skupina s vysokým podílem přidaného cukru měla nižší imunitní aktivaci, autoři však zdůrazňují, že to neznamená zdravotní prospěšnost cukru. Výsledky naznačují, že po nízkosacharidové dietě záleží nejen na množství sacharidů, ale i na jejich zdroji; závěry je třeba ověřit ve větších a delších studiích.

Studie sledující vytrvalostní běžce ukázala, že při maratonu i ultramaratonu stoupá hladina endokanabinoidů, tedy přirozených signálních látek důležitých pro regulaci bolesti, stresu, nálady a energetického metabolismu. Anandamid během maratonu narůstal průběžně a zůstával zvýšený i po doběhu, zatímco 2-AG se zvyšoval hlavně ke konci výkonu a během zotavení. Běžci při maratonu uváděli více štěstí a méně úzkosti, avšak po 28 kilometrech také výraznější bolest. Vyšší hladiny těchto látek samy o sobě nezaručovaly takzvanou běžeckou euforii, zejména u ultramaratonců. Výzkum navíc neprokazuje přímou příčinu psychických změn, protože látky byly měřeny v krvi, nikoli v mozku.

Randomizovaná studie mezi 60 lidmi v Austrálii ukázala, že týdenní omezení kontaktu potravin s plasty může snížit množství některých ftalátů a bisfenolů v moči. Nejlepší výsledky měli účastníci, kteří dostávali potraviny s minimálním kontaktem s plasty a používali kuchyňské vybavení ze skla, oceli či dřeva. Hladina BPA u nich byla oproti kontrolní skupině nižší až o 60 procent, u dvou sledovaných metabolitů ftalátů klesla o 38 a 54 procent. Omezení plastů v kosmetice mělo naopak malý účinek. Vědci zatím nevědí, jaký dopad mají tyto látky v běžných koncentracích na dlouhodobé zdraví, upozorňují však na souvislosti z dřívějších studií s metabolickými, kardiovaskulárními a reprodukčními potížemi.

Světová zdravotnická organizace vydala aktualizovaná doporučení pro prevenci či oddálení demence. Navazuje na analýzu zveřejněnou v roce 2024, podle níž lze na populační úrovni spojit až 45 procent případů se 14 ovlivnitelnými rizikovými faktory; nejde však o zaručené snížení rizika u jednotlivce. WHO doporučuje pohyb, společenskou aktivitu, nekouření, omezení alkoholu, zdravou stravu a kontrolu tlaku, cholesterolu, cukru v krvi i hmotnosti. Důležité je také řešit ztrátu sluchu a pokud možno omezovat expozici znečištěnému ovzduší. Organizace naopak nedoporučuje užívat vitaminy B a E, omega-3 ani multivitaminy výhradně kvůli prevenci demence bez prokázaného nedostatku živin.

Studie sledující více než 91 tisíc účastníků britského projektu UK Biobank naznačuje, že vedle celkového času vsedě záleží i na délce jednotlivých úseků nehybnosti. Každá další hodina sezení trvajícího nejméně 30 minut byla spojena s o 9 % vyšším rizikem úmrtí na rakovinu a o 3 % vyšší pravděpodobností jejího výskytu. Naopak přerušované sezení, například krátkou chůzí, souviselo s příznivějšími výsledky. Nahrazení hodiny dlouhého sezení lehkou aktivitou bylo v modelu spojeno s nižším rizikem výskytu i úmrtí na rakovinu. Jde o observační výzkum, který prokazuje souvislosti, nikoli přímou příčinu a následek.

Analýza genetických a epigenetických dat naznačuje, že syndrom chronické únavy, long covid, posttraumatická stresová porucha, revmatoidní artritida a roztroušená skleróza mohou zasahovat do stejných biologických sítí. Přestože se u nemocí přímo nepřekrývá mnoho genů, jejich rizikové faktory se sbíhají kolem regulačních genů ovlivňujících imunitu, zánět, hormonální signalizaci a tvorbu energie v mitochondriích. Výzkum označil za možný společný prvek dlouhodobou aktivaci imunity následovanou vyčerpáním imunitních buněk. Závěry zatím vyžadují další laboratorní i klinické ověření, ale mohly by podpořit vývoj objektivních krevních testů a nových léčebných postupů.

Studie Stanfordovy univerzity spojila xantelasmata, tedy žlutavé tukové usazeniny v okolí očí, s vyšším výskytem infarktu, cévní mozkové příhody a přechodné ischemické ataky. Výzkumníci porovnali téměř 18 tisíc lidí s tímto nálezem se stejně početnou kontrolní skupinou. Během prvního roku prodělalo infarkt 1 procento pacientů s xantelasmaty oproti 0,35 procenta kontrol; vyšší byl i podíl mrtvic. Skvrny samy o sobě zdravotní příhody nezpůsobují, mohou však signalizovat dosud neodhalené či nedostatečně léčené kardiovaskulární rizikové faktory. Autoři doporučují u těchto pacientů včasné vyšetření a prevenci včetně úpravy životního stylu, kontroly tlaku a případné léčby vysokých tuků v krvi.