fosílie

Paleontologové popsali nový druh vyhynulého hlavonožce Wyoteuthis linsterorum, jehož fosilie byly nalezeny ve Wyomingu v usazeninách někdejšího vnitrozemského moře. Živočich žil před zhruba 160 miliony let a patřil mezi belemnity, příbuzné dnešních olihní a chobotnic. Jeho vnitřní vápenitá schránka dosahovala v přední části průměru až 60 milimetrů, což z něj činí dosud nejrobustnějšího známého zástupce této skupiny. Odhadovaná délka celého těla včetně ramen činila 55 až 60 centimetrů. Vědci soudí, že vzácnost nálezů může souviset s úzkou potravní nebo habitatovou specializací druhu.

Analýza fosilie DNH 127 z naleziště Drimolen v Jihoafrické republice podporuje závěr, že Homo erectus žil v jižní Africe už před dvěma miliony let. Jde o zhruba 200 tisíc let dřívější datum, než se dříve předpokládalo, přičemž dosavadní důkazy vycházely hlavně z ostatků dítěte. Vědci prozkoumali 18 fosilií, z nichž 14 přiřadili druhu Paranthropus robustus. Ten ve stejné oblasti početně výrazně převyšoval Homo erectus, ale jeho vývojová větev později zanikla. Nálezy také ukazují proměny čelistí a zubů obou současně žijících homininů.

Vědci na základě fosilií z marockého naleziště Džebel Irhúd vytvořili digitální rekonstrukci obličeje člověka starého přibližně 315 000 let. Nález je považován za dosud nejstarší známé pozůstatky druhu Homo sapiens a posunul známou historii našeho druhu asi o 100 000 let do minulosti. Model vychází z digitálně složené lebky z ostatků více jedinců, nejde tedy o přesný portrét konkrétní osoby. Rekonstruovaná tvář působí překvapivě moderně, zároveň však má robustnější rysy a vystupující čelist. Barva pleti, vlasy a vousy jsou uměleckou interpretací, protože je z fosilií nelze spolehlivě určit.

Paleontologové v Severní Dakotě popsali první známou souvislou stopní dráhu, kterou podle nich zanechal dospělý Tyrannosaurus rex před asi 66,5 milionu lety. Sedm metrů dlouhý úsek obsahuje čtyři silně zvětralé otisky dlouhé zhruba jeden metr a široké až 80 centimetrů. Rozestupy stop naznačují délku kroku kolem čtyř metrů a klidnou chůzi rychlostí asi 1,5 až 2 metry za sekundu. Nález je cenný, protože stopy zachycují pohyb zvířete v konkrétním okamžiku, zatímco kosterní fosilie takové údaje neposkytují. Tři otisky mají být převezeny do Denver Museum of Nature & Science.

Paleontologové v Austrálii objevili výjimečnou fosilii dokazující složitou potravní síť před více než 100 miliony let. V tomto případě byl ptakoještěr uloven mořským predátorem Platypterygius australis, který sám padl za oběť většímu pliosaurovi Kronosaurus queenslandicus. Tento nález je prvním přímým důkazem, že ptakoještěři byli součástí jídelníčku ichthyosaurů. Také ukazuje na brutální způsob lovu, kdy byly kosti Platypterygiuse silně poškozeny kousnutím po útoku větším predátorem. Fosilie tak poskytuje jedinečný pohled do prehistorické potravní řetězce v křídovém období Austrálie.

V Číně byly nalezeny mikroskopické úlomky jantaru staré 385 milionů let, což je o 65 milionů let více než dosavadní rekord. Tento objev mění pohled na evoluci rostlin, protože jantar pochází z období před vznikem semenných rostlin. Dříve než hmyz začal významně poškozovat rostliny, byly už v ekosystémech přítomné další hrozby, které mohly podporovat vývoj pryskyřice. Tento jantar byl nalezen v uhelné vrstvě, což naznačuje, že původní prostředí bylo vlhké a bohaté na organické látky. Vědci použili různé chemické testy k potvrzení, že jde o pravý jantar. Přesto může být objeveno ještě starší jantarové nálezy, pokud budou podrobeny správným analýzám.

Mezinárodní tým vědců objevil 125 milionů let starou fosilii sladkovodního mlže s uchovanými měkkými tkáněmi a mláďaty uvnitř. Tento objev poskytuje vzácný pohled na reprodukční strategii těchto tvorů, která se podobá té u současných druhů. Studie prokázala, že komplexní reprodukční metody se vyvinuly již v období rané křídy. Výsledky také objasnily původ neznámého materiálu 'molluskite', který se ukázal být fosilizovanými měkkými tkáněmi. Tento výzkum přispívá k pochopení, jak se tyto mlži přizpůsobili životu ve sladkovodních prostředích.

Fosilie, která byla přes 40 let uložena v archivu, se ukázala jako první důkaz existence dinosaurů v Antarktidě. Původně nalezená v roce 1985 britským geologem Michaelem Thomsonem, byla nedávno identifikována jako kost dinosaura z horní části ocasu sauropoda. Tento nález je považován za mimořádně vzácný a pochází z konce křídového období. Výzkum naznačuje, že by mohl poskytovat informace o šíření živočichů mezi dávnými pevninami Gondwana.

Fosilie křídla pterosaura z Brazílie poskytuje pohled do jeho života před více než 100 miliony let. Křídlo obsahuje mikrostruktury a molekulární stopy, které naznačují, že pterosaurus se živil rybami a olihněmi. Výjimečné uchování je výsledkem interakce s mikroorganismy, které stabilizovaly kost pomocí minerálů. Analýzy odhalily přítomnost biomarkerů ze steroidních lipidů a kolagenová vlákna, která se podobají strukturám moderních ptáků. Tyto nálezy mění způsob, jakým se nyní studují fosilie, a umožňují objevování chemických a molekulárních stop minulého života.

V čínské oblasti Changma Basin objevili paleontologové nový druh dravého dinosaura, Jian changmaensis, který lovil starověké ptáky. Fosílie těchto ptáků byly často nalezeny jako rozbité fragmenty, což naznačovalo přítomnost dravce. Jian, patřící do skupiny mikroraptorů, měl peří a křídla, ale také dinosauří tlamu a zahnuté drápy. Ačkoli nedokázal plně létat, pravděpodobně klouzal a lovil létající ptáky. Tento nález poskytuje nový pohled na prehistorickou ekologii Changmy a evoluci dnešních ptáků.