astronomie

Astronomové zaznamenali kolem jižního pólu Saturnu rozsáhlou desetibokou atmosférickou vlnu, která doplňuje dlouho známý šestiúhelník na severu planety. Útvar se objevil nejpozději v roce 2023, potvrzen byl snímky Hubbleova teleskopu a leží přibližně na 60. stupni jižní šířky. Je vázán na silný východní proud, zatímco samotný desetiúhelník se posouvá výrazně pomaleji. Vědci zkoumají, zda jeho vznik souvisí s nedalekým vysokotlakým vírem, avšak simulace zatím přesnou podobu struktury nevysvětlily. Další pozorování během jižního jara a léta Saturnu mají ukázat, zda se útvar rozpadne, nebo se naopak ustálí.

Astronomové pomocí dosud nejhlubších snímků určili hlavní hvězdné těleso galaxie IC 1101 na průměr asi 1,7 milionu světelných let. Objekt v kupě Abell 2029 je tak podle autorů studie největší dosud známou galaxií; disk Mléčné dráhy je přibližně dvacetkrát menší. Přesné vymezení bylo obtížné, protože řídké hvězdy na okraji splývají se světlem celé kupy galaxií. Po odstranění rušivého rozptýleného světla tým nalezl kolem IC 1101 slabá vláknitá a asymetrická uskupení, jež svědčí o pohlcování menších galaxií. Galaxie tedy má rozpoznatelnou hranici svého hlavního tělesa, zároveň však na okrajích stále nabírá další hvězdy a materiál. Vědci chtějí stejnou metodou hledat další podobně obří systémy.

Astronomové popsali hvězdu S301, která oběhne supermasivní černou díru Sagittarius A* ve středu Mléčné dráhy za 8,7 roku. Při nejbližším průletu dosahuje rychlosti přes 25 000 kilometrů za sekundu, tedy asi 8,5 procenta rychlosti světla. Ke černé díře se přiblíží zhruba desetkrát více než dříve sledovaná hvězda S2, což z ní činí mimořádně cennou sondu pro studium extrémní gravitace. Její dráha by mohla umožnit změřit rotaci Sagittarius A* prostřednictvím efektu strhávání časoprostoru a později otestovat teorii, podle níž černé díry popisují především hmotnost a spin. Další těsný průlet se očekává koncem roku 2031.

Vesmírný teleskop Jamese Webba zachytil vodu, prach a další sloučeniny bohaté na kyslík v okolí hvězdy IRS 3, vzdálené jen 0,55 světelného roku od supermasivní černé díry Sagittarius A*. Hvězda je ve fázi asymptotického obra, při níž silným hvězdným větrem odvrhuje své vnější vrstvy do okolí. Pozorování ukazují, že tvorba prachu a přežívání molekulárního materiálu jsou možné i v extrémním prostředí galaktického centra s intenzivním zářením. IRS 3 může mít asi šestinásobek hmotnosti Slunce, stáří zhruba 72 milionů let a svítivost až 60 tisíckrát vyšší než Slunce. Zjištění naznačuje, že i hvězdy v bezprostředním sousedství supermasivních černých děr dál obohacují okolní prostor o materiál potřebný pro složitější chemii.

Nejvýkonnější pozemní sluneční teleskop Daniel K. Inouye zachytil dosud nejdetailnější snímky povrchu Slunce. Ukazují četné Kelvinovy–Helmholtzovy nestability, tedy vířivé útvary vznikající tam, kde se rychlejší plazma míjí s pomalejším podél magnetických hranic. Tyto jevy byly teoreticky předpovězeny, ale na Slunci zatím nebyly přímo pozorovány. Měření z dubna 2025 a počítačové simulace naznačují, že nejde o vzácné poruchy, nýbrž o běžný rys magnetických struktur. Poznání těchto drobných procesů může pomoci vysvětlit přenos energie ve sluneční atmosféře, její vysokou teplotu i vznik erupcí ovlivňujících vesmírné počasí.

Astronomové pomocí simulací vývoje Mléčné dráhy odhadli, že v galaxii může být zhruba 170 milionů černých děr hvězdné hmotnosti. Tyto objekty jsou většinou neviditelné, protože nevyzařují světlo, pokud nepohlcují okolní hmotu. Model předpovídá, že černé díry vytvářejí disk výrazně silnější než disk hvězd, protože je po výbuchu supernovy odnášejí takzvané porodní rychlostní impulzy. Lehčí černé díry by měly dostávat silnější impulzy a pohybovat se dál od galaktické roviny. Budoucí pozorování jejich hmotností a pohybů by mohla pomoci objasnit průběh supernov i vznik černých děr; studie zatím čeká na recenzní řízení.

Mezinárodní tým vědců navrhuje vysvětlení dlouhodobého rozporu mezi množstvím stříbra ve Slunci a ve starých meteoritech. Díky podrobnějšímu trojrozměrnému modelu sluneční atmosféry a spektrálních čar odhadl, že Slunce obsahuje o 55 procent více stříbra, než uváděly dřívější výpočty. Nový odhad téměř srovnává obsah stříbra ve Slunci s meteority vzniklými ze stejného materiálu před 4,6 miliardy let. Výsledek může zpřesnit poznání chemického vývoje Mléčné dráhy i vzniku prvků ve hvězdách. Největší nejistota zatím souvisí s údaji o srážkách atomů stříbra s vodíkem.

Vědci využívající Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) zkoumali atmosféru exoplanety WASP-39b, která se nachází téměř 700 světelných let od Země. Zjistili přítomnost tzv. polo-těžké vody, což může být ukazatel potenciální obyvatelnosti. Tento typ vody obsahuje izotop deuterium. Výzkum se zaměřil na poměr deuteria k vodíku, což má pomoct pochopit chemické podmínky na planetě a způsob její vzniku. WASP-39b byla vybrána díky její rozsáhlé studii pomocí JWST. I když je planeta extrémně horká a plynatá, tato zjištění mohou pomoci lépe pochopit vznik exoplanet.

Astronomové zkoumali dvě hvězdy podezřelé z existence Dysonových sfér pomocí teleskopu JWST. Očekávali, že naleznou přebytečné infračervené záření, které by naznačovalo přítomnost těchto struktur. Výsledky však ukázaly, že světlo nebylo způsobeno Dysonovými sférami, ale vzdálenými galaxiemi, které byly téměř dokonale zarovnány za hvězdami. Tyto galaxie, jako Hot DOG a hvězdná bouře, produkují přirozený infračervený zářivý efekt, který astronomové hledali. Tento objev pomůže v budoucnu lépe identifikovat falešné pozitivy při hledání mimozemských technologií.

V roce 2010 byly během krátkého pozorování objeveny v atmosféře Venuše obří soustředné kruhy viditelné pouze v polarizovaném světle. Tým vědců strávil roky zkoumáním těchto neobvyklých signálů, které nakonec vedly k publikaci výzkumu. Hypotéza naznačuje, že kruhy by mohly být výsledkem atmosférických gravitačních vln. Potvrzení tohoto jevu by mohlo odhalit novou perspektivu ve studiu atmosférické dynamiky na Venuši. Výzkum vyzývá k dalším pozorováním pomocí moderních polarimetrů.