vesmír

Měsíc je vystaven trvalému bombardování mikrometeoroidy, což představuje významné riziko pro budoucí lunární základny NASA. Podle nové analýzy může tento jev způsobit mezi 15 000 a 23 000 dopadů ročně. Úlomky, které dopadají rychlostí až 70 km/s, mohou prorazit vybavení i kovové povrchy. Nejnižší počet dopadů byl zjištěn u lunárních pólů, kde NASA plánuje svou první základnu v rámci programu Artemis. Ochranné systémy, jako jsou hliníkové Whipple štíty, budou klíčové pro minimalizaci rizika a ochranu astronautéů.

Nový výzkum zkoumá rizika dopadů mezihvězdných objektů (ISO) na Zemi. Simulace ukazují, že tyto objekty mají větší pravděpodobnost příchodu ze směru slunečního apexu a galaktické roviny. Oblasti v blízkosti rovníku a mírně i severní polokoule jsou vystaveny vyššímu riziku dopadů. Také sezóna hraje roli, přičemž nejvíce dopadů může nastat na jaře a v zimě. Práce se zaměřuje na ISO pocházející ze systémů s hvězdami M-dwarfy, což je zatím hypotetické, ale poskytuje důležité podklady pro budoucí pozorování.

Profesor Alex Ellery z Carleton University navrhuje, že v naší sluneční soustavě mohou již být přítomny self-replikující se sondy mimozemského původu. Tyto sondy by měly být schopny samy se množit a provádět průzkum díky pokročilým technologiím jako je 3D tisk a robotika. Studie doporučuje, aby budoucí průzkumy SETI hledaly technosignatury, které by tyto sondy mohly zanechat. Ellery se domnívá, že hledání takových sond by mělo být prioritou a že Měsíc a pásmu asteroidů by mohly být ideální místa k jejich objevu. Hlavní motivací pro jejich vyslání by mohlo být přežití mimozemských civilizací a hledání zdrojů.

Čínská kosmická loď Shenzhou-20 byla pravděpodobně zasažena drobným vesmírným odpadem, což oddálilo návrat tří astronautů. Návrat byl původně plánován na středu, ale byl odložen kvůli bezpečnosti posádky. Nový termín návratu zatím nebyl stanoven. Náhradní posádka již dorazila na vesmírnou stanici Tiangong a mise pokračuje v plánu. Čína má ambiciózní plány pro své vesmírné mise, včetně posádky na Měsíc do konce desetiletí.

V raném vesmíru existovaly supermasivní černé díry s hmotnostmi miliardy Sluncí, což zpochybňuje konvenční teorie o jejich vzniku. Vědci zkoumali, zda tyto objekty mohly růst rychleji než umožňuje tzv. Eddingtonův limit, který omezuje růst černých děr kvůli tlaku horké plazmy. Simulace ukázaly, že krátkodobé období super-Eddingtonova růstu je možné, avšak dlouhodobě nepřináší významné masové zisky. Možné vysvětlení přítomnosti tak masivních černých děr v raném vesmíru tkví v existenci základních hmotných černých děr, které mohly vzniknout během rané fáze vesmíru po velkém třesku.

Japonští vědci z Keio univerzity zjistili, že před 7 miliardami let byl vesmír dvakrát teplejší než dnes. Měřili teplotu kosmického mikrovlnného pozadí, což je pozůstatek Velkého třesku. Výsledkem bylo 5,13 stupně nad absolutní nulou, což je dvojnásobek oproti dnešním 2,7 K. Tento výzkum potvrzuje predikce teorie Velkého třesku, že by se vesmír měl ochladit s rozšiřováním. Využitím dat z Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) vědci dosáhli bezprecedentní přesnosti měření a posílili důvěru v kosmologické modely.

Kometa 3I/ATLAS, třetí známá interstelární návštěvnice, se nečekaně výrazně zjasňuje při přibližování ke Slunci. Kvůli své poloze za naším sluncem bylo obtížné ji pozorovat ze Země, což vyřešily kosmické observatoře zaměřené na sledování koróny. Zjistilo se, že kometa září modřeji než sluneční záření a je výrazně jasnější, což naznačuje aktivní uvolňování plynů. Překvapivé zjasnění komety může být způsobeno složením nebo zvláštními podmínkami během její cesty vesmírem. Vědci stále zkoumají detaily těchto neobvyklých jevů.

Fyzici z Univerzity Britské Kolumbie zpochybnili možnost, že by vesmír mohl být simulací. Vedeni Mirem Faizalem dospěli k závěru, že žádná algoritmická teorie nedokáže plně popsat univerzální fyzikální realitu. Tím eliminovali ideu, že vesmír lze simulovat pomocí výpočetní teorie kvantové gravitace. Výzkum využil matematické věty o neúplnosti a nedefinovatelnosti, které ukazují limity našeho pochopení univerza a naznačují potřebu nad-algoritmického přístupu k jeho pochopení. Tímto se pokusili přidat nad vrstvu algoritmického chápání metateorii jako nový způsob, jak zkoumat fyzikální fenomény.

Nové snímky z teleskopu James Webb ukázaly mlhovinu Červený pavouk v dosud nevídaných detailech. Mlhovina, známá jako NGC 6537, obsahuje zářící střed a možného skrytého společníka. Tvar mlhoviny naznačuje přítomnost binárního systému. Mlhovina vyniká svými modře zobrazenými 'nohami', které se táhnou po třech světelných letech a jsou tvořeny molekulárním vodíkem. V srdci mlhoviny se odehrávají dramatické procesy, kde proudy ionizovaného železa vytvářejí vlnité vzory. Tato zjištění pomáhají pochopit poslední fáze hvězdného vývoje a naznačit budoucí osud našeho Slunce.

Astronomové zaznamenali prstencový systém, který se vytvořil kolem objektu Chiron, pohybujícího se mezi Jupiterem a Uranem. Chiron, patřící mezi kentaury, je menší planetka s chováním podobným kometám i asteroidům. Pomocí pozorování z roku 2023 bylo zjištěno, že Chiron vykazuje změny v prstencích během krátkého období. Výsledky ukazují na dynamické prostředí, kde nově vzniklé materiály postupně formují prstence. Tento jev poskytuje jedinečný pohled na vývoj prstencových systémů kolem menších těles v naší Sluneční soustavě.