oceány

Indie na ostrově Kavaratti v souostroví Lakadivy buduje zařízení využívající rozdíl teplot mezi teplou povrchovou a studenou hlubinnou mořskou vodou. Projekt Národního institutu oceánských technologií má vyrábět 65 kilowattů elektřiny a až 100 000 litrů pitné vody denně. Technologie OTEC může dodávat obnovitelnou energii nepřetržitě, její širšímu využití však brání vysoké náklady, technická náročnost a potřeba mnohem větších demonstračních elektráren. Pro ostrovy závislé na dovážené naftě může kombinace výroby elektřiny a odsolování snížit náklady i nedostatek pitné vody.

Populace hlavonožců, zejména olihní, v posledních desetiletích rostou, příčiny tohoto vývoje však nejsou jednoznačné. Nová modelová studie naznačuje, že úbytek vrcholových predátorů může olihním nepřímo prospívat díky většímu množství drobných ryb, ale nemohou nahradit ztracenou biomasu predátorských ryb. Vyšší teplota vody v modelu naopak snižovala biomasu olihní, protože jim zvyšuje energetické nároky. Jejich úspěch může souviset hlavně s rychlým růstem, krátkým životem a schopností osidlovat narušené ekosystémy. Autoři zároveň upozorňují, že při nedostatku potravy může oteplování jejich růst populace nakonec omezit; studie zatím neprošla odborným recenzním řízením.

Vědci vybavili šest narvalů satelitními senzory, aby získali měření z těžko dostupných fjordů východního Grónska. Data z jejich hlubokých ponorů ukázala, že teplá a slaná voda z Atlantiku proniká asi 300 kilometrů od pobřeží až k ledovcům. Model založený na nových i historických měřeních naznačuje, že vrstva atlantské vody sílí, zatímco chladnější polární vrstva u hladiny se ztenčuje. Teplá voda může urychlovat ústup ledovců, a zjištění proto může zpřesnit klimatické modely i odhady budoucího tání grónského ledového štítu.

Opuštěná podmořská potrubí a kabelové systémy po těžbě ropy a plynu se i desítky let po vyřazení rozpadají a znečišťují moře mikroplasty. Studie z britského kontinentálního šelfu odhaduje jejich roční emise na 4,5 až 500 tun, přičemž v mořském prostředí tam může zůstávat asi 121 tisíc tun plastů z této infrastruktury. Analýza vzorků vyzvednutých po 22 letech ukázala praskliny a fragmentaci plastových povrchů vlivem písku, proudění a organismů. Betonová ochrana opotřebení omezuje, nezabraňuje mu však úplně. Autoři varují, že podobný problém se týká i dalších zemí a měl by ovlivnit pravidla pro vyřazování těžebních zařízení z provozu.

Studie v časopise Nature Communications uvádí, že se v posledních desetiletích výrazně změnil vztah mezi atmosférickou cirkulací nad Pacifikem a teplotami tropického Indického oceánu. Zatímco dříve se oba systémy většinou vyvíjely souběžně, moderní korelace se podle vědců dokonce obrátila. Hlavní příčinou má být oteplování Indického oceánu spojené s lidskými emisemi skleníkových plynů, které převažuje nad přirozeným vlivem Pacifiku. Rekonstrukce založená na korálech, letokruzích a krápnících sahající do 17. století ukázala podobné, avšak dočasné narušení po silných sopečných erupcích kolem roku 1815. Změna může zkomplikovat sezónní až víceleté předpovědi srážek a klimatu v Africe, Asii i Austrálii a ovlivnit plánování vodních zdrojů.

Společnost WindBorne Systems využívá dlouhověké meteorologické balóny pro sběr dat z oceánů, polárních oblastí a dalších málo sledovaných míst. Některé prototypy po přistání na mořské hladině pokračují jako vodotěsné bóje a měří mimo jiné vlnění, tlak a teplotu oceánu. Firma chce během roku nasadit tisíce těchto bójí; její rekordní balón Elder vydržel ve vzduchu 345 dní. Naměřené údaje putují přes satelity do vlastního modelu WeatherMesh, který je kombinuje s daty ze satelitů, pozemních stanic a dalších zdrojů. Podle firmy současná síť zvyšuje přesnost předpovědí v některých případech o 10 až 20 procent, například při sledování drah hurikánů.

Vědci nalezli mikroplasty v plžích a mušlích žijících u hydrotermálních průduchů zhruba dva kilometry pod hladinou oceánu. Částice se objevily u 11 z 12 zkoumaných živočichů ve vzorcích z jihozápadního Pacifiku a Indického oceánu, nejčastěji šlo o polystyren. Průměrně připadalo na jednoho živočicha 3,42 plastové částice. U plžů se plast hromadil hlavně v trávicích orgánech, zatímco u filtrujících mušlí byl rozložen rovnoměrněji. Vyšší koncentrace vědci naměřili v Indickém oceánu; roli mohou hrát rozdíly v znečištění, mořském proudění i lidské činnosti. Studie zdůrazňuje, že ochrana těchto těžko dostupných ekosystémů vyžaduje především omezení plastového odpadu u zdroje.

Nová studie naznačuje, že na Venuši mohly v dávné minulosti existovat rozsáhlé oceány, které pokrývaly asi 90 procent jejího povrchu. Autoři opírají hypotézu o polygonální pukliny podobné strukturám v mořských sedimentech, mimořádně dlouhé kanály a nížinné hřbety, jež by mohly souviset s usazeninami soli po vyschnutí oceánů. Odhadují, že planeta mohla mít množství vody odpovídající zhruba 40 procentům objemu pozemských oceánů. Jednotlivé útvary lze stále vysvětlit také sopečnou či tektonickou aktivitou, proto důkaz není definitivní. Budoucí mise ESA EnVision a NASA VERITAS by mohly hypotézu ověřit podrobnějším radarovým průzkumem.

Nová studie spojila největší hromadné vymírání na konci permu s kombinací vysokých teplot a úbytku kyslíku v oceánech. Tehdejší oteplení vyvolaly rozsáhlé sopečné emise skleníkových plynů a zvlášť těžce postihlo pomalu žijící mořské živočichy, například ramenonožce a lilijice. Vědci porovnali odolnost 38 druhů a zjistili, že prvohorní fauna byla při růstu teplot citlivější na omezení dostupnosti kyslíku než dnešní skupiny, jako jsou měkkýši, ryby či ostnokožci. Autoři upozorňují, že nejhorší scénáře současného oteplování mohou dosáhnout rozsahu podobného permu, avšak dnešní emise lze na rozdíl od tehdejší sopečné činnosti omezit.

Vědci vedení Andreou Verolinou z Univerzity Paris-Saclay identifikovali 73 dosud neznámých podmořských kalder za pomoci algoritmu původně určeného pro detekci kráterů na Marsu. Tento objev více než ztrojnásobuje počet známých podmořských kalder a otevírá nové možnosti pro sledování vulkanické aktivity pod mořem. Nově objevené kaldery se nacházejí především v interiérových tektonických oblastech. Studie nehodnotila aktuální aktivitu těchto kalder, avšak poukazuje na důležitost jejich měření pro pochopení možných podmořských vulkanických hrozeb. Výzkum také ukazuje na nezbytnost rozsáhlejšího monitorování potencionálně aktivních podmořských vulkánů.