oceán

V roce 2023 objevili vědci tajemnou zlatou kouli na dně moře, kterou po důkladném zkoumání identifikovali jako úlomek pokožky mořské sasanky Relicanthus daphneae. Tento nález byl původně považován za opuštěné vejce nebo mrtvou houbu. Výzkum potvrdil, že jde o zbytky kožního obalu, které sasanka zanechává při pohybu nebo reprodukci. Zkoumání prokázalo přítomnost chitinových vláken a pavoučích buněk, typických pro koraly a sasanky. Tento objev umožnil lepší porozumění těmto hlubokomořským organismům a jejich životním cyklům ve tmavém a chladném prostředí. Navíc mikrobiální aktivita na této zanechané pokožce hraje důležitou roli v oceánských ekosystémech.

Antarktický cirkumpolární proud (ACC), nejsilnější prouď na Zemi, nezačal proudit náhle. Nové simulace ukazují, že pro jeho vznik bylo nezbytné, aby se Austrálie posunula na sever a aby v oblasti Tasmanova průlivu vanuly silné západní větry. Tento proud sehrává zásadní roli ve stabilizaci zemského klimatu. Nedávný výzkum však varuje před tím, že současné oteplování tento proud posouvá jižněji, což by mohlo vést ke ztrátě ledu v Antarktidě a oslabení biodiverzity v oceánech. Studie byla publikována v Proceedings of the National Academy of Sciences.

V roce 2022 byla při expedici na hřebenu nedaleko Havajských ostrovů odhalena formace připomínající 'žlutou cihlovou cestu'. Tento jev byl objeven výzkumníky na palubě plavidla Nautilus při průzkumu chráněné oblasti Papahānaumokuākea. Formace sestává z hyaloklastitové horniny rozdrcené při vulkanických erupcích a vytváří iluzi cihlové cesty. Vědci z Ocean Exploration Trust považují tento nález za neobvyklý, protože je podobný cihelnému chodníku. Záběry z expedice ukazují, že průzkum těchto neprozkoumaných oblastí může odhalit více o geologii Země.

Sovětská ponorka K-278 Komsomolets, jež se potopila v roce 1989, uniká radioaktivní materiály do Norského moře. Hlavním zdrojem úniků je degradující reaktor, který v nepravidelných intervalech vypouští plumes radioaktivního materiálu. Úniky zatím neprokázaly akumulaci radiace v okolním prostředí, protože izotopy se rychle ředí v mořské vodě. Navzdory snahám o utěsnění zůstává ponorka potenciální hrozbou, vyžadující pokračující monitorování. Výzkumníci zaznamenali vysoké hladiny izotopů stroncia, cesia a plutonia, což naznačuje aktivní korozi jaderného paliva.

Vědci objevili nahrávku zpěvu keporkaka z března 1949 na Bermudách, jedná se o nejstarší známou nahrávku tohoto druhu. Záznam byl pořízen během testování sonarových systémů a experimentů akustiky. Oceán tehdejší doby byl mnohem tišší, což poskytuje unikátní historický kontext pro studium vlivu moderního hluku na komunikaci velryb. Nahrávka byla uchována na plastovém disku a nedávno digitálně převedena, což může přinést nový pohled na způsob, jakým velryby reagují na různé zvuky. Tato objevená nahrávka má potenciál inspirovat další výzkum oceánského života.

Komplex King's Trough, přezdívaný 'Grand Canyon Atlantiku', leží 1000 km od pobřeží Portugalska a byl předmětem nového výzkumu. Studie odhalila, že jeho vznik ovlivnila kombinace tepla z mantlového plamene a tlak dočasné desky. Tým z GEOMAR využil sonarové mapování a analýzu vzorků ke stanovení stáří a původu hornin. Výsledky ukazují na přítomnost desky, která protnula region mezi 37 a 24 miliony let zpět, řízená pravděpodobně mantlovým plamenem. Tento objev může poskytnout další informace o vzniku podobných formací, jako je Terceira Rift v Azorech.

V lednu 2025 byl v antarktických vodách u Jižních Shetlandských ostrovů nečekaně zaznamenán žralok. Tento exemplář, měřící tři až čtyři metry, byl nalezen v hloubce 490 metrů, kde teplota vody dosahuje téměř bodu mrazu. Žraloci byli v této oblasti považováni za neexistující kvůli extrémním podmínkám. Výzkumník Alan Jamieson naznačuje, že změny klimatu by mohly přispívat k objevování žraloků v chladnějších oblastech. Tato pozorování jsou vzácná kvůli odlehlosti a nedostatečnému sledování těchto hlubin. Spolupráce mezi teplotními změnami a podmínkami moře může vysvětlit přítomnost tohoto mořského predátora.

Vědci poblíž kalifornského pobřeží zaznamenali vzácný výskyt albatrosa vlnitého, což je teprve druhé hlášení tohoto druhu severně od Střední Ameriky. Albatros obvykle hnízdí na Galapágách, ale nyní byl spatřen více než 3 000 mil daleko. Vysvětlení jeho migrace není jasné, ale může souviset s bouří nebo hledáním potravy. Také je možné, že prostě jde o ojedinělý výlet jedince. Tento druh je považován za kriticky ohrožený podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN).

Ztracené město, objevené v roce 2000, se nachází více než 700 metrů pod mořskou hladinou nedaleko Středoatlantského hřbetu. Toto hydrotermální pole je nejdéle známým ventilačním prostředím v oceánu. Zdejší komíny, vyzařující plyny až o teplotě 40 °C, hostí rozmanité mikrobiální komunity, i když velcí živočichové jsou vzácní. V roce 2024 vědci ohlásili zisk rekordního jádra z horniny, které by mohlo poskytnout důkazy o vzniku života na Zemi. Ekosystém se liší od jiných podobných míst, což vede k obavám o jeho ochranu před případnou těžbou. Někteří odborníci navrhují zařadit Ztracené město na seznam světového dědictví. Vzhledem k jeho unikátní povaze by mohlo připomínat prostředí na jiných planetách, jako jsou měsíce Enceladus a Europa.

Nová studie zkoumá důležitou roli virů v oceánských ekosystémech, konkrétně v kyslíkem bohaté vrstvě Atlantiku. Vědci odhalili, že viry infikují mikroorganismy, jako jsou bakterie a řasy, což uvolňuje živiny do vody. Tento proces podporuje růst fytoplanktonu, který je základní potravou pro další mořské organismy, a tím posiluje celkovou potravní síť. Infekce viry má výrazný vliv na fungování oceánských ekosystémů a může mít dopad na globální rybolov a akvakulturu. Studie podtrhuje význam dalšího zkoumání mikroskopického světa, který má vliv na globální ekologické procesy.