mravenci

Studie z Max-Planck Institute odhaluje, že lidské znečištění ovzduší narušuje strukturu mravenčích kolonií tím, že mění jejich charakteristické pachy. Výzkum ukázal, že ozon reaguje s alkeny vyskytujícími se na tělech mravenců, což může vést k agresi mezi členy stejné kolonie. V experimentu se ozon úrovně městského znečištění ukázal jako natolik škodlivý, že zasahuje do rozpoznání soukmenovců. Důsledky zahrnují i narušení péče o larvy, což může způsobit jejich smrt. Tento výzkum poukazuje na širší dopady oxidantů na hmyz, které jsme dosud mohli přehlížet.

Nový výzkum ukazuje, že nemocní mladí mravenci vylučují chemický signál, který upozorňuje ostatní mravence, aby je zničili a zabránili šíření infekce v kolonii. Tato oběť je považována za altruistický akt, protože pomáhá přežít genům v kolonii. Dospělí mravenci v případě onemocnění opouští hnízdo, ale mladí mravenci, kteří jsou ještě v kokoně, nemohou sami odejít. Královské larvy tento signál nevysílají díky jejich silnější imunitě. Studie byla publikována v časopise Nature Communications.

Vědci zaznamenali, jak parazitický mravenec přiměje kolonii zabít vlastní královnu. Parazitická královna z druhu Lasius orientalis či L. umbratus infiltrovala kolonie L. flavus nebo L. japonicus a způsobila chaos. Maskuje se tak, že si osvojuje pachové stopy kolonie, aby nebyla rozpoznána jako nepřítel. Vstříkne do kolonky kyselinu mravenčí, která mění vnímání vůně původní královny a vyvolává u dělnic agresi vůči ní. Poté, co je královna zabita, parazitická královna přebírá moc a začíná klást vlastní vajíčka, zatímco dělnice přijímají novou vládkyni.