léky

Průřezová studie mezi 1 904 lidmi ve čtyřech zemích zjistila, že uživatelé léků ze skupiny GLP-1 častěji uváděli změny nehtů než srovnávací skupina. Odlupování nehtu od nehtového lůžka popsalo 39 % uživatelů oproti 9 % lidí, kteří tyto léky neužívali, přičemž asi polovina uživatelů měla potíže s nehty už před léčbou. Výsledky ukazují souvislost, nikoli prokázanou příčinu, protože vycházejí ze subjektivních hlášení a studie nesledovala pacienty v čase. Není také jasné, jak závažné odlupování bylo ani jaké konkrétní přípravky účastníci užívali. Autoři doporučují potíže s nehty, vlasy či pokožkou hlavy konzultovat s lékařem a léčbu samostatně nevysazovat.

Přehled dosavadních studií naznačuje, že léky napodobující hormon GLP-1, včetně semaglutidu známého z přípravku Ozempic, mohou některým lidem s poruchou užívání alkoholu pomoci snížit množství vypitého alkoholu a počet dnů s nadměrným pitím. Nejpřesvědčivější výsledky přinesla studie u lidí s obezitou, kteří vedle psychoterapie dostávali semaglutid. Účinek na samotnou touhu po alkoholu je však méně jednotný: některé výzkumy jej zaznamenaly, jiné nikoli. Není také jasné, zda výsledky souvisejí s hmotností či úbytkem váhy a jaký je přesný mechanismus působení. Léky mohou vyvolávat nevolnost a další zažívací potíže, proto jsou nutné větší a delší studie i srovnání se zavedenou léčbou závislosti na alkoholu.

Britská studie s více než 47 000 pacienty naznačuje, že užívání léků ze skupiny GLP-1, mezi něž patří Ozempic, Wegovy či Mounjaro, souvisí s výrazně vyšším rizikem návratu obsahu žaludku při zákrocích v anestezii. U uživatelů těchto přípravků připadal výskyt aspirace nebo regurgitace na jednoho ze 71 pacientů, zatímco u ostatních na jednoho z 802. Riziko je sice absolutně nízké, vdechnutí žaludečního obsahu však může poškodit plíce nebo ucpat dýchací cesty. Autoři upozorňují, že výsledky mohou částečně ovlivňovat také obezita a cukrovka. Vysazení léků krátce před výkonem nemusí kvůli jejich dlouhému účinku problém vyřešit a může zhoršit kontrolu hladiny cukru v krvi. Pacienti by proto měli o jejich užívání vždy informovat anesteziologa.

Rozsáhlá observační studie zjistila souvislost mezi pravidelným užíváním tadalafilu a mírně vyšším rizikem glaukomu u mužů nad 40 let léčených kvůli močovým potížím. Během pěti let byl glaukom diagnostikován u 3,93 % uživatelů oproti 3,16 % srovnávaných mužů bez léků ze stejné skupiny, což odpovídá relativnímu nárůstu o 22 %, ale rozdílu menšímu než jeden procentní bod. Výzkum neprokazuje, že lék glaukom způsobuje, mimo jiné kvůli omezením zdravotnických záznamů a možnému častějšímu vyšetřování uživatelů. Autoři nedoporučují léčbu bez porady s lékařem ukončovat; lidé s glaukomem, zvýšeným nitroočním tlakem, silnou krátkozrakostí či rodinnou zátěží mohou zvážit pravidelné oční kontroly.

Nová genetická studie naznačuje, že aktivace dráhy receptoru GLP-1, na kterou cílí léky jako Ozempic a Wegovy, může u mužů souviset s mírně vyšším rizikem androgenetické alopecie. V databázi více než 205 tisíc lidí vědci zjistili přibližně o 7 procent vyšší výskyt genetických variant podporujících aktivitu receptoru GLP-1 u mužů s dědičným typem plešatění. Výzkum nesledoval přímo uživatele těchto léků, takže neprokazuje jejich přímý účinek ani příčinnou souvislost. Autoři označují klinický význam zjištění za nejistý a upozorňují, že případné riziko je malé. Budoucí výzkum by mohl pomoci určit, zda má smysl před léčbou hodnotit náchylnost k vypadávání vlasů nebo kombinovat terapii s preventivní péčí o vlasy.

Observační studie mezi více než 157 tisíci lidmi s obezitou ve věku nad 60 let bez diabetu zjistila souvislost mezi užíváním léků GLP-1 a nižším výskytem věkem podmíněné makulární degenerace. U uživatelů liraglutidu, semaglutidu či tirzepatidu bylo riziko tohoto onemocnění podle analýzy asi o 18 procent nižší než u lidí užívajících jiné přípravky na hubnutí. Výsledek neprokázal souvislost u vlhké formy degenerace a pokles rizika u častější suché formy nebyl statisticky průkazný. Autoři nevědí, zda případný přínos souvisí s přímým protizánětlivým působením léků na sítnici, nebo spíše s větším úbytkem hmotnosti. Kvůli krátkému sledování a observační povaze dat jsou zapotřebí další dlouhodobé studie.

Vědci z Northeastern University a Harvard Medical School vyvinuli nový rámec pro identifikaci léků, které mohou zpomalit biologické stárnutí. Pomocí mapování genů a proteinů spojených s procesy stárnutí objevili některé zajímavé kandidáty, jako je oxymetazolin, běžně prodávaný jako nosní sprej. Studie ukazuje, že léky dostupné v lékárnách mohou být přehodnoceny pro účely dlouhověkosti. Rámec umožňuje zaměřit se na konkrétní oblasti biochemických interakcí souvisejících s geny stárnutí. I když zatím nelze hovořit o léčbě stárnutí, výzkum nabízí akční plán pro další experimenty.

Léky GLP-1, určené k léčbě obezity a diabetu 2. typu, jsou spojovány s vyšším rizikem vypadávání vlasů. Studie z University of Pennsylvania zjistila, že existuje až 68% vyšší riziko této komplikace ve srovnání s některými jinými léky na diabetes. Ztráta vlasů je nejčastěji ne-jizvová, což znamená, že by mohlo dojít k opětovnému růstu. Pravděpodobně s ní souvisí rychlá ztráta hmotnosti a změny v hladinách živin, jako je železo a zinek. Přestože riziko je relativně nízké, tento vedlejší účinek by měl být zvážen při rozhodování o léčbě. Další výzkum je nutný k pochopení možných mechanických vazeb mezi ztrátou hmotnosti a vypadáváním vlasů.

Pitva mozku pacienta, který dostával léčbu aducanumabem, odhalila, proč lék nemusí být účinný. Lék neprostoupil všechny části mozku, což vedlo k nerovnoměrnému odstranění amyloidových plaků a tanglí tau. I když v některých oblastech mozku došlo ke snížení plaků, hlubší vrstvy zůstaly ovlivněny. Výsledky naznačují, že odstraněním amyloidu lze omezit hromadění tau a poškozování neuronů. Přesto někteří vědci zpochybňují souvislost mezi odstraněním amyloidu a zlepšením kognice. Výzkum naznačuje, že problémy mohou být složitější a léčba bude možná potřebovat nový přístup.

Výzkum ukázal, že mnohé ženy při menstruačních bolestech volí paracetamol, i když je méně účinný než ibuprofen. Ibuprofen je součástí skupiny NSAID, které snižují produkci prostaglandinů, což pomáhá léčit příčinu bolesti. Paracetamol naopak působí hlavně v mozku a míše, a proto je méně efektivní. Přesto je populárnější kvůli své pověsti šetrnosti a dostupnosti. NSAID jsou celkově účinnější, ale mohou být nevhodné pro některé skupiny pacientů kvůli vedlejším účinkům.