úzkost

Studie na myších popsala nervový okruh, kterým signály z nosní dutiny ovlivňují mozkové oblasti spojené s úzkostí. Vzdušné proudění zachycené čichovými neurony putovalo přes čichový bulbus a perirhinální kůru až do amygdaly. Pomalejší stimulace nosního dýchání snižovala projevy úzkosti, zatímco rychlejší je mohla zesilovat. Dvou týdenní režim pomalého proudění vzduchu nosem u myší obnovil nervovou aktivitu a zmírnil úzkostné chování. Autoři upozorňují, že výsledky nelze bez dalšího výzkumu přenést na lidi, protože experiment zahrnoval pouze samce myší.

Studie na myších naznačuje, že neurony citlivé na oxytocin v paraventrikulárním thalamu ovlivňují zájem o kontakt s neznámými jedinci i učení, že dřívější hrozba pominula. Po utlumení těchto buněk byly myši méně společenské a déle setrvávaly ve strnulé reakci strachu i v bezpečném prostředí. Jejich aktivace krátkodobě zmírnila strach během nácviku vyhasínání, nezlepšila však sociálnost ani nepřinesla trvalý efekt. Malá doplňková analýza u japonských dospívajících našla souvislosti mezi oxytocinem, vlastnostmi thalamu a některými projevy autismu, její závěry jsou ale předběžné. Výsledky zatím nelze přímo přenést na lidi a ukazují hlavně to, že účinek oxytocinu závisí na konkrétním mozkovém okruhu a situaci.

Podle výzkumu Cornellovy univerzity se laboratorní myši, po týdnu stráveném ve volném výběhu, vracejí k normální úrovni úzkosti. Tento jev naznačuje, že přirozené prostředí může blokovat nebo resetovat obavy způsobené životem v laboratoři. Výzkum zpochybňuje klasické metody testování úzkosti u zvířat v laboratorních podmínkách a naznačuje, že úzkosti mohou pramenit z omezeného spektra zkušeností. Podobně jako u myší, i u lidí by rozmanitější a rizikovější zážitky mohly pomoci snížit míru úzkosti. Tato studie byla publikována v časopise Current Biology.

Parcopresis, známý jako syndrom stydlivého střeva, představuje úzkost z defekace mimo domov. Tato úzkost může vést k fyzickým příznakům jako závodní srdeční tep či třes. Lidé s tímto problémem se vyhýbají veřejným toaletám, což může vést k chronické zácpě a souvisejícím zdravotním komplikacím. Pro zmírnění těchto problémů je důležitá správná edukace o toileetním chování a dostatečný příjem vlákniny. Léčba často zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii a včasná konzultace s odborníkem může předejít závažnějším následkům.

Nová studie na myších naznačuje, že úzkost může mít kořeny ještě před narozením. Výzkum ukázal, že stres nebo infekce během těhotenství mohou u potomků zvýšit riziko rozvoje úzkosti v dospělosti. Vědci sledovali změny na neuronální úrovni v části mozku, které přispívají k úzkostnému chování. Modifikace DNA v této oblasti zvyšují citlivost na stres a vedou k nadměrné aktivitě neuronů. Tyto poznatky mohou přispět k budoucí diagnostice a léčbě úzkosti, přičemž zdůrazňují důležitost zdravého těhotenství.