výzkum

Italští vědci testovali u geneticky upravených myší nosní sprej s extracelulárními váčky získanými z buněk lidské placenty. Po šesti měsících léčby měly myši lepší výsledky v testech paměti a rozpoznávání objektů, méně amyloidu beta v hipokampu a slabší známky zánětu mozku. Částice se dostaly do oblastí hipokampu a působily na neurony i mikroglie; léčba zároveň podpořila bílkoviny spojené s neuroplasticitou. V laboratorně vytvořených neuronech od pacientů se sporadickou Alzheimerovou chorobou se snížilo poškození buněk. Jde však o předklinický výzkum na zvířatech a buněčných modelech, takže účinnost ani bezpečnost pro lidi zatím nejsou prokázány.

Vědci poprvé získali přímé biochemické důkazy o výskytu složených struktur zvaných G-kvadruplexy v nukleových kyselinách zachycených z lidské krevní plazmy. Tyto útvary tvořené čtyřmi vlákny se liší od známé dvojšroubovice DNA a mohou vznikat z úseků bohatých na guanin. Výzkumníci použili šetrný postup odběru materiálu a dva nezávislé způsoby detekce, aby vyloučili, že se struktury vytvořily až při laboratorním zpracování. Zatím není jasné, zda zachycené G-kvadruplexy pocházejí z DNA, nebo RNA, ani z jakých tkání se do krve uvolňují. Objev by do budoucna mohl rozšířit využití krevních genetických stop například ve výzkumu rakoviny, nejde však o hotový diagnostický test. Studie je zveřejněna jako preprint a vyžaduje další ověření.

Studie amerických vědců zkoumala mozky 701 zemřelých dárců, z nichž 229 mělo totální kloubní náhradu. U lidí po náhradě kyčle naměřili vědci v průměru o 8,9 procenta více kobaltu ve čtyřech sledovaných oblastech mozku; nalezené částice svým složením odpovídaly materiálu implantátů. Výsledky naznačují, že otěr a koroze náhrad mohou u části pacientů překonat hematoencefalickou bariéru, přesný mechanismus ale není znám. Vyšší koncentrace kobaltu souvisela s většími známkami Alzheimerovy patologie, studie však neprokázala příčinnou souvislost ani spojení s úbytkem kognitivních funkcí. Autoři zdůrazňují, že přínosy kloubních náhrad převažují, zároveň doporučují další sledování možných dopadů kovových částic na mozek.

Vědci z čínské univerzity Yunnan otestovali perovskitové solární články v Jihočínském moři až v hloubce deset metrů. Moduly dokázaly za dvě hodiny nabít lithium-iontové baterie a při testech v hloubce 2, 6 a 10 metrů získaly postupně 1 416, 752 a 324 miliwatthodin energie. Články jsou upraveny pro využití modrozeleného světla, které mořská voda propouští lépe než jiné části slunečního spektra. Laboratorně dosáhly účinnosti přeměny energie téměř 35 procent a odhadovaná životnost činí asi pět a půl roku. Technologie by mohla doplňovat napájení podvodních senzorů, kamer, komunikačních zařízení či monitorovacích stanic.

Studie sledující více než 64 000 lidí ve středním věku po dobu průměrně osmi let spojuje chůzi s nižším rizikem úmrtí, a to podle kombinace počtu kroků a jejich tempa. Hranice 10 000 kroků denně není nezbytná: podobný přínos měli lidé s méně než 5 000 kroky při svižné chůzi kolem 80 kroků za minutu i ti, kteří ušli 5 000 až 7 500 kroků pomaleji. Za vhodný cíl se ukázalo nejrychlejší půlhodinové tempo dne v průměru 90 až 100 kroků za minutu. Bez ohledu na rychlost byla nejnižší úmrtnost spojena se 7 500 až 10 000 kroky denně. Jde o observační výzkum, který neprokazuje přímou příčinu, výsledky však mohou pomoci při tvorbě doporučení pro pohyb.

Nová studie naznačuje, že populace se při dosažení stejně výhodných evolučních stavů nepohybují zcela náhodně. Matematický model a simulace ukázaly takzvaný směrový drift k plošším oblastem fitness krajiny, kde jsou vlastnosti organismů odolnější vůči mutacím a dalším narušením. Tento posun může podporovat robustnost populace, aniž by existoval přímý selekční tlak na konkrétní znak. Závěry by mohly změnit výklad zdánlivě neutrálních biologických rozdílů a časem najít uplatnění i při studiu systémů umělé inteligence.

Studie s 50 chilskými dětmi ve věku 10 až 12 let zjistila, že neléčené děti s ADHD vykazovaly při paměťovém úkolu zhruba o 23 % větší rozdíly v reakcích zornic mezi jednotlivými pokusy než kontrolní skupina. Vyšší proměnlivost souvisela také s nižší přesností odpovědí, což může odrážet kolísání soustředění či zapojení do úkolu. Po užití methylfenidátu byly reakce zornic výraznější a mezi pokusy stabilnější, nelze však oddělit přímý fyziologický účinek léku od změn pozornosti. Autoři zdůrazňují, že měření zornic není diagnostickým testem ADHD a výsledky je nutné ověřit ve větších studiích i v běžném prostředí.

Fyzici analyzovali měření magnetického pole Země z let 2012 až 2022 a využili prostor mezi zemským povrchem a ionosférou jako přirozený elektromagnetický rezonátor. Hledali stopy axionů, hypotetických částic, které by mohly tvořit temnou hmotu, a po zpřísnění kritérií označili 25 možných signálů. Stejný postup přinesl také 31 výraznějších kandidátů na takzvané temné fotony. Dosavadní data z jediné britské observatoře však neumožňují určit, zda jde o skutečné projevy těchto částic, nebo o jiné jevy. Rozhodnout by mohla měření z více míst světa: signál axionů by se měl měnit podle síly magnetického pole, zatímco temné fotony by měly působit podobně všude.

Randomizovaná americká studie Baby’s First Years sledovala dopad pravidelných finančních příspěvků na rodiny s nízkými příjmy. Děti matek, které dostávaly 333 dolarů měsíčně místo 20 dolarů, měly kolem čtvrtého roku života podle epigenetických ukazatelů pomalejší tempo biologického stárnutí. Rozdíl byl sice malý, ale díky náhodnému rozdělení rodin studie poskytuje silnější důkaz příčinného vlivu než dřívější pozorování. Vědci nezjistili jasný přínos v dalších zkoumaných ukazatelích DNA ani ve stárnutí matek. Není zatím známo, zda se efekt udrží a projeví v budoucím zdraví dětí.

Australská observační studie sledovala souvislost mezi odhadovanou expozicí ftalátu DEHP během těhotenství a behaviorálními projevy dětí ve věku dvou a čtyř let. Vyšší expozice byla spojena se změnami metylace DNA v pupečníkové krvi a s častějšími symptomy souvisejícími s ADHD a autismem, výrazněji u chlapců. Výzkum pracoval s údaji až 589 dvojic matek a dětí, přičemž odhad expozice vycházel z jediného vzorku moči matky. Nešlo však o klinické diagnózy ani o experiment, takže výsledky nedokazují, že DEHP tyto poruchy způsobuje. Autoři i nezávislý odborník zdůrazňují, že neurovývojové obtíže mají více genetických i environmentálních příčin.