zemské jádro

Seismické vlny procházející vnitřním jádrem Země naznačují, že jádro není homogenní, ale vrstvené. Vědci z Německa zkoumali, jak kombinace křemíku a uhlíku ovlivňuje chování železa, které tvoří podstatnou část jádra. Výzkum ukázal, že přítomnost těchto prvků mění krystalickou strukturu železa, což vysvětluje variace v rychlosti šíření seismických vln. Tyto objevy potvrzují hypotézu o vrstveném charakteru zemského jádra, kde vnější vrstvy mají vyšší koncentraci lehkých prvků. Studie přispívá k lepšímu pochopení složení a struktury zemského jádra.

V nitru Země se nacházejí dva obří 'bloby', jejichž původ zůstával dlouho neznámý. Nové modely naznačují, že tyto struktury mohly vzniknout z unikajícího materiálu z jádra Země v době jejího vzniku. Výzkum ukazuje, že tyto útvary, nazývané velké provincie s nízkou rychlostí střihu (LLSVPs), se mohou podílet na vzniku tektonických desek. Tento objev nejen odhaluje více o vývoji Země, ale může také přinést poznatky o tom, jak se vyvíjely jiné planety. Studie publikovaná v Nature Geoscience tak přináší nové pochopení o historii naší planety.

Výzkum týmu vědců naznačuje, že jádro Země může obsahovat významné množství uhlíku, což by mohlo vysvětlit, proč a jak začalo tuhnout. V zemi pokrytí bylo zjištěno, že pokud 2,4 % objemu jádra tvoří uhlík, je třeba superchlazení o 420 °C, aby se jádro začalo tuhnout. Pokud by uhlík tvořil 3,8 %, vyžadoval by jen 266 °C superchlad. Seismologie a meteoritické analýzy dosud naznačovaly přítomnost kromě železa a niklu i dalších prvků jako křemík a síra. Nový výzkum tak naznačuje, že kromě těchto prvků může být uvnitř jádra přítomen také kyslík, což důležitě doplňuje náš obraz o složení a vývoji zemského jádra.