životní prostředí

Nová studie odhaduje, že suché oblasti by v letech 2071–2100 mohly zabírat 39,31 až 40,28 procenta zemské souše bez Antarktidy. Ve srovnání s obdobím 1994–2023 by to znamenalo rozšíření až o 2,37 milionu kilometrů čtverečních. Autoři upozorňují, že postup sucha může zhoršovat nedostatek vody, degradaci ekosystémů i desertifikaci. Model zohlednil vliv vyšší koncentrace oxidu uhličitého na omezení výparu vody rostlinami, což vedlo k nižším odhadům než některé dřívější práce. Nejvýraznější změny se podle projekcí čekají v Austrálii, následované Brazílií a částmi Afriky.

Týdenní přehled upozorňuje na výpravu do Mexického zálivu, která místo očekávaného vraku odhalila v hloubce přes 1,5 kilometru pole rezavých bílých krychlí a odpadu. Výzkum na myších a mozkových organoidech naznačil možnost obnovy neuronů a zlepšení kognitivních funkcí při Alzheimerově chorobě, zatím však nejde o léčbu ověřenou u lidí. Další studie srovnávala odolnost různých zemí vůči globálním katastrofám a jiná spojila čas snídaně a posledního jídla dne s délkou života, bez prokázání příčiny. V přehledu se objevují také experimentální jedlé sušenky z recyklovaného plastového materiálu a srovnání keto, středomořské a nízkotučné diety z hlediska metabolického zdraví.

Polybromované difenylétery (PBDE), dříve používané jako zpomalovače hoření, zůstávají v evropské půdě, sedimentech, ovzduší i vnitřním prostředí budov navzdory zákazům z počátku tisíciletí. Přehled 181 odborných studií ukazuje, že největší zátěž se soustřeďuje ve městech, průmyslových oblastech, na skládkách a ve vnitřních prostorech. Látky se mohou dále uvolňovat ze starého nábytku, elektroniky, recyklovaných materiálů, odpadních toků a kontaminovaných míst. Některé koncentrace v půdě a ovzduší sice klesají, PBDE však přetrvávají v potravních řetězcích a mohou se vracet do oběhu při recyklaci či renovacích. Studie upozorňuje, že oběhové hospodářství musí zahrnovat důslednou kontrolu starých chemických zátěží.

Rozsáhlá americká studie spojila bydlení v blízkosti čistíren oděvů s vyšším odhadovaným rizikem Parkinsonovy nemoci. Analýza údajů více než 19 milionů lidí ve věku nad 67 let ukázala, že obyvatelé do 150 metrů od provozovny měli oproti lidem žijícím 6,4 až 8 kilometrů daleko o 14 procent vyšší odhadované riziko. U případů provázených potížemi s chůzí a pohyblivostí činil rozdíl až 23 procent. Autoři upozorňují zejména na možnou kontaminaci okolí rozpouštědly, jako je trichlorethylen. Studie však prokazuje pouze souvislost, nikoli přímou příčinu, a její výsledky omezuje nedostatek údajů o skutečném používání chemikálií v jednotlivých provozovnách.

Hejna medúz 11. srpna 2025 ucpala čerpací stanice chladicí vody ve francouzské jaderné elektrárně Gravelines, která kvůli tomu preventivně odstavila čtyři bloky. Podobná událost se v areálu stala už o rok dříve ve stejný den, přestože provozovatel EDF investoval do ochranných opatření statisíce eur. Návrat k plnému výkonu se očekává v následujících dnech a lodě mají v okolí elektrárny nepřetržitě sledovat výskyt medúz. Článek upozorňuje, že oteplování vody může podporovat růst populací medúz prodlužováním jejich rozmnožovací sezony a zvýšením množství potravy. Připomíná také jiné případy, kdy zvířata narušila energetickou či vědeckou infrastrukturu.

Globální těžba říčního písku a štěrku převyšuje schopnost přírody tyto usazeniny doplňovat, upozorňuje přehled 411 studií. Materiál je klíčový pro výrobu betonu, silnic i další infrastruktury, ale jeho odběr mění koryta, urychluje erozi břehů a poškozuje říční ekosystémy. Ve vietnamské části Mekongu se písek těží zhruba 11,8krát rychleji, než se obnovuje; mezi lety 2015 a 2022 se dno řeky průměrně prohloubilo o 0,48 metru. Eroze tam přispěla ke zřícení více než 1 800 domů a umožňuje pronikání slané vody dále proti proudu. Autoři volají po lepším monitoringu, potírání nelegální těžby, sezonních limitech a vymezení udržitelných těžebních zón.

Vědci nalezli mikroplasty v plžích a mušlích žijících u hydrotermálních průduchů zhruba dva kilometry pod hladinou oceánu. Částice se objevily u 11 z 12 zkoumaných živočichů ve vzorcích z jihozápadního Pacifiku a Indického oceánu, nejčastěji šlo o polystyren. Průměrně připadalo na jednoho živočicha 3,42 plastové částice. U plžů se plast hromadil hlavně v trávicích orgánech, zatímco u filtrujících mušlí byl rozložen rovnoměrněji. Vyšší koncentrace vědci naměřili v Indickém oceánu; roli mohou hrát rozdíly v znečištění, mořském proudění i lidské činnosti. Studie zdůrazňuje, že ochrana těchto těžko dostupných ekosystémů vyžaduje především omezení plastového odpadu u zdroje.

Vysychající Aralské jezero, bývalý čtvrtý největší na světě, od jeho vysušení v 60. letech vypustilo do ovzduší 204 megatun oxidu uhličitého. Studie naznačuje, že navrácení vody do jezera by mohlo zásadně snížit další emisní výpustky. Při opětovném zavodnění by sedimenty mohly přejít z emitence uhlíku na klimatu prospěšné úložiště. Výzkum také odhalil, že vítr, který přenáší sedimenty z vyschlého jezera, přispívá k emisím, což nebylo dříve zohledněno. Problém není jen ekologický, ale i klimatický, když odhaluje skryté uhlíkové zásoby pod jezerem.

Podle studie jsou nejbohatší lidé světa zodpovědní za nepřiměřené ekologické škody v hodnotě bilionů dolarů. Výzkumníci z univerzity v Leidenu odhadli, že top 10 % konzumentů po celém světě způsobuje ekologické škody v hodnotě 1,7 až 5,7 bilionu dolarů ročně. Největší části těchto škod tvoří ztráta biodiverzity a změny klimatu. Podle výsledků by ekologické zdanění této skupiny mohlo významně přispět k financování ochrany přírodních zdrojů. Odhady ukazují, že finanční příspěvky nejbohatších nejenže převyšují mezinárodní ekologické potřeby, ale také by pomohly zlepšit životní podmínky méně majetných vrstev.

Podle zprávy OSN může do roku 2030 spotřeba energie umělé inteligence (AI) dosáhnout 3 % globálního množství a převýšit potřebu pitné vody pro světovou populaci. I při technologických zlepšeních by účinnost nemusela snížit celkovou spotřebu, což je jev známý jako Jevonsův paradox. Zpráva vyzývá k odpovědnému využívání AI s důrazem na transparentnost a udržitelný rozvoj. Nerovnoměrné rozdělení AI infrastruktury může prohlubovat digitální propast mezi národy. Odpovědné řízení hodnotového řetězce AI je nezbytné pro minimalizaci ekologické zátěže.