středověk

Vědci upozorňují, že radiokarbonové datování lidských ostatků může u lidí s vysokým podílem sladkovodních ryb ve stravě vykazovat výrazně vyšší stáří, než odpovídá skutečnosti. Analýza 27 koster z dánských středověkých klášterů odhalila šest nápadně starších vzorků, některé datované dokonce před vznikem samotných klášterů. Příčinou je takzvaný rezervoárový efekt: sladkovodní prostředí může obsahovat méně uhlíku-14 než atmosféra. Zvýšený podíl izotopu dusíku-15 v kostech podpořil závěr, že dotyční jedli více ryb. Autoři doporučují tento vliv při datování, zejména středověkých ostatků, systematicky ověřovat a výsledky následně kalibrovat.

Vědci zkoumali ostatky muže označovaného jako Skeleton 150, který zemřel u hradu Stirling patrně mezi lety 1255 a 1405. Na jeho téměř kompletní kostře našli přes 160 zlomenin způsobených mimořádně silným úderem zezadu. Trojrozměrné rekonstrukce, snímkování a srovnání s moderními forenzními případy ukázaly, že šlo o vysokorychlostní náraz podobný střetu s vlakem či autem. Badatelé soudí, že nejpravděpodobnějším zdrojem byl velký projektil vržený středověkým obléhacím strojem, nejspíš trebuchetem. Přesné obléhání ani konkrétní zbraň nelze určit, ačkoli jednou z možností je rok 1304, kdy Angličané proti Stirlingu nasadili slavný trebuchet War Wolf.

Archeologové objevili ve středověké německé latríně malý zápisník, který zůstal po staletí neporušený. Tento zápisník, datovaný do 13. nebo 14. století, obsahuje stránky z voskem potaženého dřeva, na kterých je stále čitelný text. Předpokládá se, že patřil obchodníkovi z Paderbornu. Kniha je důkazem, že i na nevábných místech, jako jsou latríny, se mohou zachovat historicky cenné nálezy. Text je napsán latinsky a jeho dešifrování bude vyžadovat úsilí odborníků. Nález obsahuje také stopy hedvábí, které snad sloužilo jako toaletní papír.

Výzkumníci objevili v Britské knihovně pergamen, který poskytuje nové poznatky o lidech, kteří přežili Černou smrt v polovině 14. století. Dokument zmiňuje seznam 22 nájemníků z Ramseyského opatství, kteří onemocněli morem a uzdravili se. Průměrná délka jejich nemoci byla tři až čtyři týdny. Výzkum naznačuje, že vyšší životní standard mohl přispět k rychlejšímu zotavení bohatších nájemníků. Objev mění pohled na dopad pandemie, která byla dosud vnímána hlavně přes prizma obrovských ztrát na životech.

Bayeuxská tapisérie, zobrazující události vedoucí k bitvě u Hastingsu v roce 1066, zůstává záhadou. Historik Benjamin Pohl navrhuje, že tapisérie sloužila jako četba při jídle pro mnichy v klášteře sv. Augustina. Podle jeho teorie byla tapisérie ideální pro refektář, kde by mohla být vystavena na zdech. Ačkoli chybí konkrétní důkazy o jejím umístění v tomto klášteře, existují různé náznaky, že zde mohla být využita. Tapisérie je velkých rozměrů a obsahuje latinské nápisy vyžadující úroveň gramotnosti, jakou mniši měli. Tato teorie by mohla vysvětlit, proč tapisérie přežila staletí bez významného poškození.