mravenci

Nový matematický model naznačuje, že mravenčí kolonie začnou vytvářet společné záchvaty aktivity po překročení kritické hranice rychlosti, hustoty či četnosti kontaktů. Aktivní jedinec pak může rychle podnítit pohyb dalších mravenců, aniž by skupinu řídil vůdce. Model rozlišuje aktivní, neaktivní a dočasně nereagující mravence, což pomáhá vysvětlit střídání rušných a klidových období. Klíčové je, aby se aktivita šířila mezi jedinci rychleji než probíhá jejich širší cyklus přechodů mezi stavy. Model neurčuje okamžik příští vlny, ale ukazuje podmínky, za nichž mohou synchronizované vlny vůbec přetrvávat. Vědci nyní výsledky ověřují na skutečných koloniích.

Výzkum odhalil, jak pásomnice Anomotaenia brevis ovlivňuje život mravenců Temnothorax nylanderi. Infikované mravence zbarví, změní jejich velikost a způsobí, že se ostatní mravenci k nim chovají jako ke královnám. Tyto mravenci tak přestávají pracovat a prodlužuje se jejich životnost, zatímco parazit čeká na svého finálního hostitele, datla. Studie ukazuje, že genová exprese infikovaných mravenců má mnoho společného s královnami, přičemž hlavní změny jsou v jejich metabolismu a imunitním systému.

Studie z Max-Planck Institute odhaluje, že lidské znečištění ovzduší narušuje strukturu mravenčích kolonií tím, že mění jejich charakteristické pachy. Výzkum ukázal, že ozon reaguje s alkeny vyskytujícími se na tělech mravenců, což může vést k agresi mezi členy stejné kolonie. V experimentu se ozon úrovně městského znečištění ukázal jako natolik škodlivý, že zasahuje do rozpoznání soukmenovců. Důsledky zahrnují i narušení péče o larvy, což může způsobit jejich smrt. Tento výzkum poukazuje na širší dopady oxidantů na hmyz, které jsme dosud mohli přehlížet.

Nový výzkum ukazuje, že nemocní mladí mravenci vylučují chemický signál, který upozorňuje ostatní mravence, aby je zničili a zabránili šíření infekce v kolonii. Tato oběť je považována za altruistický akt, protože pomáhá přežít genům v kolonii. Dospělí mravenci v případě onemocnění opouští hnízdo, ale mladí mravenci, kteří jsou ještě v kokoně, nemohou sami odejít. Královské larvy tento signál nevysílají díky jejich silnější imunitě. Studie byla publikována v časopise Nature Communications.

Vědci zaznamenali, jak parazitický mravenec přiměje kolonii zabít vlastní královnu. Parazitická královna z druhu Lasius orientalis či L. umbratus infiltrovala kolonie L. flavus nebo L. japonicus a způsobila chaos. Maskuje se tak, že si osvojuje pachové stopy kolonie, aby nebyla rozpoznána jako nepřítel. Vstříkne do kolonky kyselinu mravenčí, která mění vnímání vůně původní královny a vyvolává u dělnic agresi vůči ní. Poté, co je královna zabita, parazitická královna přebírá moc a začíná klást vlastní vajíčka, zatímco dělnice přijímají novou vládkyni.