mor

Nová studie ukazuje, že mor po hlavní vlně černé smrti v letech 1347 až 1353 z Evropy nezmizel, ale v různých oblastech se vracel až do 18. století. Vědci analyzovali DNA bakterie Yersinia pestis z archeologických nálezů a zpřesnili datování 75 genomů pomocí radiokarbonových metod, historických záznamů i genetických souvislostí. Výsledky odhalily výrazné větvení linií moru mezi roky 1450 a 1500, které mohlo souviset se vznikem nových rezervoárů nákazy mezi hlodavci a s dobovým suchem. Šíření jednotlivých větví se pojilo také s válečnými konflikty, zejména třicetiletou a severní válkou, kdy se bakterie mohla šířit s vojsky, uprchlíky a obchodníky. Studie má přispět k lepšímu pochopení dlouhodobého vývoje nemocí přenášených ze zvířat na člověka.

Výzkumníci objevili v Britské knihovně pergamen, který poskytuje nové poznatky o lidech, kteří přežili Černou smrt v polovině 14. století. Dokument zmiňuje seznam 22 nájemníků z Ramseyského opatství, kteří onemocněli morem a uzdravili se. Průměrná délka jejich nemoci byla tři až čtyři týdny. Výzkum naznačuje, že vyšší životní standard mohl přispět k rychlejšímu zotavení bohatších nájemníků. Objev mění pohled na dopad pandemie, která byla dosud vnímána hlavně přes prizma obrovských ztrát na životech.

Vědci objevili DNA bakterie Yersinia pestis ve zbytcích domestikované ovce z doby bronzové. Tento nález v Arkaimu, archeologickém nalezišti v Rusku, je prvním důkazem přítomnosti morové bakterie v zvířeti mimo člověka. Studie naznačuje, že ovce mohla přenášet mor společně se stády napříč Eurasijskou stepí. Výzkum může osvětlit, jak se mor během doby bronzové šířil, přičemž roli sehrály možná i přenosy mezi lidmi a zvířaty. Nálezy podporují teorii, že bakterie měla složitý životní cyklus zahrnující různé zvířecí hostitele.