fossilie

Studie zkoumající fosilie obřích klokanů ukázala, že tyto tvory, kteří žili během pleistocénu, mohly skákat navzdory své impozantní velikosti. Obří druh Procoptodon goliah, vážící až 250 kilogramů, měl kosterní stavbu podporující krátké skoky. Výzkumníci analyzovali kosterní pozůstatky moderních i vyhynulých druhů klokanů a zjistili, že starověcí klokani měli dostatečně velká kotní kostní spojení a silné metatarsály pro udržení skákání. Přestože skákání nebylo hlavním způsobem jejich pohybu, bylo součástí jejich pohybového repertoáru, což jim pomáhalo překonávat nerovný terén či unikat predátorům.

Paleontologové objevili prehistorického ptáka, který zemřel před 120 miliony lety s více než 800 kamínky v krku. Tento objev přináší nové otázky ohledně stravy a chování dávných ptáků, jelikož žádný současný druh nemá podobnou fyziologii. Vědci zatím spekulují, že pták mohl být nemocný a kamínky spolykal ve snaze zbavit se parazitů či získat chybějící živiny. Pokus o vyvrhnutí kamínků mohl vést k zadusení. Jediný fosilie nabízí vzácný pohled na život tohoto ptáka, což by mohlo pomoci v dnešních snahách o ochranu přírody.

Nalezené fosilie ruky vyhynulého lidského příbuzného Paranthropus boisei ohromily vědce svou směsicí lidských a gorilích znaků. Fosilie, objevené v Keni a staré 1,5 milionu let, představují první jasné důkazy kostí ruky tohoto druhu. Paranthropus boisei, známý také jako Louskáčkový člověk, se vyznačoval mohutnými čelistmi a zuby, což naznačuje konzumaci tvrdé vegetace. Nové nálezy ukazují, že se tento druh pohyboval efektivně po dvou nohách, a to v otevřených habitátech východní Afriky. Anatomie nohou a rukou naznačuje, že bipedální chůze byla sdílenou vlastností Paranthropa i Homo, ale každý z nich se vyvinul jinak. Tento objev mění dosavadní pohled na evoluční úspěch těchto druhů.