archeologie

Poklad z Villeny, objevený v roce 1963 ve Španělsku, obsahuje kromě převážně zlatých předmětů i dva artefakty vytvořené z meteorického železa. Jedná se o náramek a dutou polokouli, které nejspíš vznikly v období mezi lety 1400 a 1200 př. n. l. Odborníci potvrdili jejich mimozemský původ prostřednictvím analýzy obsahu niklu. Tyto předměty zpochybňují dosavadní představy o technologické úrovni zpracování kovů na Iberském poloostrově během pozdní doby bronzové.

Vědci objevili 5 500 let starou kostru v Kolumbii, která obsahuje DNA bakterie Treponema pallidum, související se syfilis. Tento nález posouvá historii treponemálních nemocí a naznačuje jejich původ v Americe, což zpochybňuje dřívější předpoklady o jejich evropském původu. Studie ukazuje, že tyto nemoci mohly existovat mezi lidskými společenstvími ještě před zemědělskou expanzí. Ačkoli nálezy zůstávají kontroverzní, vyzývají k přehodnocení geografických a historických úvah o přenosu těchto nemocí.

V jeskyni na ostrově Muna v Indonésii byla nalezena skalní kresba, jejíž minimální stáří dosahuje 67 800 let. Tento objev osvětluje migrační dráhy raných lidí napříč regionem a naznačuje existenci hluboké kulturní tradice. Kresby byly nalezeny pod minerální krustou a díky přesným datovacím metodám byl zjištěn jejich vysoký věk. Objev poukazuje na význam oblasti jako kulturního centra, kde raní lidé tvořili umění a vyjadřovali své myšlenky po tisíce let. Díky pokročilým metodám nyní vědci odhalují dříve nedostupné datování a význam indonéských lokalit pro pochopení lidské kreativity a migrace.

V severní Saúdské Arábii objevili vědci mumifikované ostatky gepardů v jeskyních. Tyto mumie, staré až 1 800 let, byly nalezeny poblíž města Arar a pocházejí z doby, kdy gepardi v této oblasti ještě žili. Proces mumifikace patrně umožnily suché podmínky v jeskyních. Objev je unikátní, protože gepardi dnes v této části světa již nežijí. Nově získané genetické informace by mohly pomoci při snahách o navrácení gepardů do oblastí jejich bývalého výskytu.

Archeologové objevili nejstarší důkaz použití otrávených šípů v jižní Africe, datovaný přibližně před 60 000 lety. Na starobylých hrotů šípů byly nalezeny zbytky toxických rostlinných alkaloidů. Studie ukazuje, že lovci v této době již používali sofistikované technologie k účinnějšímu lovu. Objev byl proveden díky analýze pomocí plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie. Hlavním zdrojem toxinů byla pravděpodobně rostlina Boophone disticha, která se historicky používala k lovu zvěře. Výzkum přináší nové poznatky o adaptaci a technickém myšlení starověkých sběračsko-lovců.

Římští vojáci na pevnosti Vindolanda poblíž Hadriánova valu trpěli těžkými parazitickými infekcemi, které oslabovaly jejich bojovou zdatnost. Studie od výzkumníků z Cambridge a Oxfordu ukazuje, že vojáci neustále čelili střevním infekcím způsobujícím průjmy a křeče. Analýza sedimentů z doby 3. století našeho letopočtu odhalila přítomnost vajíček parazitů, včetně škrkavek a možná i Giardia duodenalis. Navzdory existenci koupelí a toalet byla špatná hygiena příčinou šíření infekcí, jako jsou Salmonella a Shigella. Tato zjištění naznačují, že římské pojetí hygieny nebylo tak čisté, jak se často předpokládá.

V Malawi byla v prastarém skalním úkrytu objevena nejstarší svědectví o kremaci dospělé osoby na světě, stará 9 500 let. Nálezy ukazují, že šlo o ženu, jejíž tělo bylo pečlivě připraveno na velkou hranici. Tento rituál svědčí o komplexních pohřebních zvycích tehdejších lovců a sběračů. Použití místa pro pohřební obřady pokračovalo tisíce let, naznačujíc společenskou paměť a úctu k předkům. Kremace byla prováděna na místě opakovaně, což ukazuje na hluboce zakořeněnou tradici.

Při archeologických vykopávkách u kaple Svatého Petra ad Vincula, nacházející se na pozemcích Toweru v Londýně, bylo odkryto přes 20 nově nalezených pohřbů. Výzkum, který je prvním větším za tři desetiletí v této oblasti, začal po zřízení pokusného výkopu v roce 2019. Mezi nalezenými ostatky jsou i jednotlivci z 14. století, kteří mohli být pohřbeni v souvislosti s morovými událostmi. Navíc byly objeveny vzácné hrobové předměty a pozůstatky starší verze kaple ze 13. století. Archeologové pokračují ve výzkumu a očekávají, že najdou další důkazy o historii tohoto významného historického místa.

Pohřbené ostatky ženy z římské éry Británie, známé jako Beachy Head Woman, překvapily vědce novými poznatky. Původně se spekulovalo, že mohla být prvním černošským Britem, avšak důkladná analýza jejího DNA naznačuje, že pocházela z místní populace Británie. Výzkum, vedený vědci z Muzea přírodní historie v Londýně, ukazuje, že měla pravděpodobně světlejší pleť, modré oči a světlé vlasy. Tento objev vyvolal důležitou debatu o rozmanitosti a přesnosti dřívějších antropologických metod. Studie podtrhuje význam genetiky pro pochopení minulosti lidí.

Vědci objevili DNA bakterie Yersinia pestis ve zbytcích domestikované ovce z doby bronzové. Tento nález v Arkaimu, archeologickém nalezišti v Rusku, je prvním důkazem přítomnosti morové bakterie v zvířeti mimo člověka. Studie naznačuje, že ovce mohla přenášet mor společně se stády napříč Eurasijskou stepí. Výzkum může osvětlit, jak se mor během doby bronzové šířil, přičemž roli sehrály možná i přenosy mezi lidmi a zvířaty. Nálezy podporují teorii, že bakterie měla složitý životní cyklus zahrnující různé zvířecí hostitele.