archeologie

Vědci zkoumali ostatky muže označovaného jako Skeleton 150, který zemřel u hradu Stirling patrně mezi lety 1255 a 1405. Na jeho téměř kompletní kostře našli přes 160 zlomenin způsobených mimořádně silným úderem zezadu. Trojrozměrné rekonstrukce, snímkování a srovnání s moderními forenzními případy ukázaly, že šlo o vysokorychlostní náraz podobný střetu s vlakem či autem. Badatelé soudí, že nejpravděpodobnějším zdrojem byl velký projektil vržený středověkým obléhacím strojem, nejspíš trebuchetem. Přesné obléhání ani konkrétní zbraň nelze určit, ačkoli jednou z možností je rok 1304, kdy Angličané proti Stirlingu nasadili slavný trebuchet War Wolf.

Zloději 27. srpna odcizili z muzea ve španělské Villeně většinu mimořádného bronzového pokladu, který obsahoval téměř deset kilogramů zlata. Soubor 66 předmětů starých asi 3 000 let byl objeven roku 1963 a patří k nejvýznamnějším archeologickým nálezům v zemi. Pachatelé ponechali mimo jiné nenápadný železný náramek, jenž byl podle výzkumu z roku 2023 vyroben z meteoritického železa. Odnesli však druhý podobně cenný předmět – železnou hemisféru zdobenou zlatem. Odborníci se obávají, že ukradené zlaté artefakty budou roztaveny a hemisféra po odstranění zlata vyhozena, což by zničilo možnosti dalšího vědeckého výzkumu. Případ vyšetřuje španělská Civilní garda.

Archeologové pomocí moderního 3D skenování objasnili zvláštní kovovou konstrukci v ústech Anne d’Alègre, francouzské aristokratky zemřelé roku 1619. Trpěla těžkým onemocněním dásní, které uvolňovalo zuby, a několik z nich si nechala zpevnit zlatým drátem. Měla také náhradní zub vyřezaný ze slonoviny. Zákrok měl zřejmě zdravotní, estetický i společenský význam, protože chrup tehdy ovlivňoval vzhled, řeč a společenské postavení. Opakované utahování drátu však mohlo okolní zuby dále poškozovat. Vědci spojují silné obrušování jejích zubů také s možným stresem po rodinných ztrátách a náboženských konfliktech.

Archeologové v polském Pieńu prozkoumali hrob mladé ženy ze 17. století, u níž našli dvě neobvyklá opatření proti návratu mezi živé: visací zámek na palci u nohy a srp položený přes krk. Žena ve věku asi 17 až 19 let byla pohřbena na nezdokumentovaném hřbitově mimo posvěcenou půdu, kde se ukládali lidé vnímaní jako společensky problematičtí či zemřelí za neobvyklých okolností. Zbytky hedvábné čepice se zlatými a stříbrnými nitěmi naznačují její vyšší společenské postavení, příčina smrti však zůstává neznámá. Badatelé soudí, že ji místní mohli spojovat s nemocemi, neúrodou nebo jinými pohromami a považovat ji za hrozbu po smrti. Kombinace zámku a srpu u jediné osoby je v polských nálezech vzácná.

Analýza více než stovky kovových předmětů z řecké doby bronzové naznačuje, že část elitních šperků vznikla z železa pocházejícího z meteoritů. Vědci našli nikl, typický znak meteoritického původu, ve 13 předmětech, vesměs zdobných prstenech se zlatem či stříbrem. Mnohé pocházely z bohatých hrobů minojských a mykénských elit, takže mohly sloužit jako symboly postavení a moci. Meteoritické železo patrně přicházelo dovozem z Egypta, kde se kosmické horniny lépe zachovávají. Studie zároveň uvádí, že tavné železo se v Řecku objevovalo nejpozději kolem roku 1400 př. n. l., jeho širší využití však bylo opožděné.

Archeologové v jeskyni Suder Vagnhus na ostrově Lilla Karlsö objevili ostatky mladé ženy a plodu, který byl podle kostí ve 32. až 34. týdnu vývoje. Nález může být starý přibližně 8 000 až 9 500 let a patřit mezi vzácné prehistorické pohřby, v nichž plod zůstal v těle matky. Ženě bylo pravděpodobně 14 až 19 let a zřejmě byla pohřbena schoulená na boku, což odpovídá tehdejším zvyklostem. V jeskyni se našly i úlomky kostí nejméně jednoho dítěte, takže místo mohlo sloužit k pohřbívání. Přesnější stáří mají určit radiokarbonové testy, analýza DNA by pak mohla potvrdit příbuznost ženy a plodu.

Nová analýza 309 domů v asi 4 000 let starém městě Mohenžodaro v dnešním Pákistánu naznačuje, že majetkové rozdíly se tam s růstem prosperity zmenšovaly. Archeologové použili velikost obydlí jako ukazatel bohatství a vypočetli Giniho koeficient 0,44, výrazně nižší než u srovnatelných měst starověkého Řecka či Mayů. V pozdějším období se rozdíl mezi největšími a nejmenšími domy přiblížil úrovni raných zemědělských vesnic. Město postrádalo okázalé paláce a hrobky, zato mělo rozvinutou kanalizaci, plánované ulice a široce dostupné veřejné vybavení. Studie zpochybňuje představu, že hospodářský rozvoj nutně vyžaduje soustředění moci a bohatství do rukou malé elity.

Analýza nákladu lodi Batavia, která ztroskotala u západního pobřeží Austrálie v roce 1629, přinesla nové poznatky o obchodu nizozemské Východoindické společnosti. Vědci zkoumali pískovcové stavební bloky metodou datování detritických zirkonů uranem a olovem. Zjistili, že na pohled podobné kameny pocházely nejméně ze dvou německých lomů, Bentheim a Obernkirchen, vzdálených asi 140 kilometrů. Materiál byl následně soustředěn do jedné zásilky a přepraven přes půl světa pro výstavbu v tehdejší Batavii, dnešní Jakartě. Nález dokládá, že firma již před čtyřmi stoletími řídila složitou a koordinovanou logistickou síť pro koloniální infrastrukturu.

Asyriologové Alexander Johannes Edmonds a Eckart Frahm rozpoznali ve starých klínopisných dokumentech tři dosud neznámé novoasyrské krále. Tiglatpilesar vládl patrně v letech 763–762 př. n. l., Šalmaneser v letech 747–745 př. n. l. a Aššur-uballit krátce v letech 913–912 př. n. l. Všichni se zřejmě ujali moci v Aššuru během politických otřesů, ale po svržení byli zčásti vymazáni z oficiálních záznamů. Nálezy ukazují, že Asyrský seznam králů líčí nástupnictví idealizovaně a potlačuje zprávy o povstáních, uzurpacích a dynastických konfliktech. Studie vyšla v časopise Journal of Cuneiform Studies.

Analýza dvou terakotových kadidelnic z Pompejí a nedalekého Boscoreale ukázala, jaké vůně provázely domácí náboženské obřady ve starověkém Římě. V nádobách se zachovaly stopy dřevin a rostlin, patrně dubu, vavřínu, peckovin a trav, které sloužily jako palivo i vonné obětiny. V jedné kadidelnici vědci objevili také zbytky pryskyřice pravděpodobně typu elemi, dovážené z oblastí napojených na rozsáhlé římské obchodní sítě. Nález je prvním přímým archeologickým dokladem používání dovezených aromatických pryskyřic při domácím kultu v Pompejích. Možné stopy vinných produktů by mohly souviset s rituálním naléváním vína, jejich původ však nelze zcela oddělit od moderní kontaminace.