adaptace

Lidé v Tibetu se adaptovali na nízký obsah kyslíku ve vysokých nadmořských výškách. Výzkum odhalil, že tibetské komunity rozvinuly fyziologické úpravy, které zlepšují dodávku kyslíku do tkání bez zvyšování stresu na srdce. Ženy s větším počtem živých porodů mají obvykle průměrnou hladinu hemoglobinu, ale vysokou saturaci kyslíkem. Tyto adaptace zahrnují také širší levé srdeční komory a vysoký průtok krve do plic, což maximalizuje využití dostupného kyslíku. Kromě fyzických aspektů může na reprodukční úspěšnost působit i dlouhá doba plodnosti.