klimatické změny

Před 56 miliony let se Země rychle oteplila, což vedlo k poklesu schopnosti rostlin absorbovat uhlík. Během této doby se množství uhlíku v atmosféře dramaticky zvýšilo a teploty stouply o 6°C. Tento jev, známý jako Paleocén-eocén termální maximum, způsobil, že mnoho rostlin nemohlo prosperovat, jejich schopnost regulovat klima se snížila. Menší rostliny jako palmy a kapradiny přežívaly lépe v důsledku svého přizpůsobení suchu, ale jejich kapacita pro ukládání uhlíku byla omezená. Výzkumy ukazují, že následky této události mohly trvat až 100 000 let.

Tropické cyklóny patří mezi nejničivější klimatické jevy a způsobují značné škody na zdraví nejen okamžitě po úderu. Studie analyzující 14,8 milionu úmrtí v oblastech postižených 217 cyklóny zjistila, že riziko úmrtí různých nemocí se po cyklónech výrazně zvyšuje. Největší nárůsty byly zaznamenány u onemocnění ledvin a zranění. Výsledky ukazují, že silné srážky a jejich následky, jako jsou povodně, představují větší riziko než samotné větry. Nejvíce zasažené jsou chudší komunity, které nemají dostatečné zdravotní systémy. Změny klimatu navíc vedou ke změnám intenzity a oblastí výskytu cyklónů, což ohrožuje i regiony, kde se v minulosti cyklóny nevyskytovaly.

Tropické cyklóny mají ničivé dopady nejen přímo, ale i v týdnech po jejich přechodu. Studie analyzující 14,8 milionu úmrtí v oblastech zasažených cyklóny ukázala zvýšené riziko úmrtí na ledvinové nemoci, infekce a další zdravotní komplikace. Zejména deště spojené s cyklóny vykazují silnou korelaci s úmrtími. Chudší komunity jsou obzvlášť ohroženy kvůli horším zdravotním systémům. Výsledky zdůrazňují potřebu zaměřit se na prevenci a zlepšení pohotovostního plánování obzvláště v méně zasažených oblastech, které nyní čelí vyššímu riziku.

Použití aerosolů ke zchlazení Země má vážné logistické a politické limity. Simulace naznačují, že i když by mohlo docházet k ochlazení, není zaručena jeho úspěšnost v reálném světě. Metody jako stratosférické vstřikování aerosolů by mohly ovlivnit klimatické vzory a poškodit ozonovou vrstvu. Kromě toho nelze zaručit koordinovanou globální správu tohoto procesu, což by mohlo způsobit nerovnoměrné účinky. Navíc, požadované materiály by mohly být nedostupné či neefektivní, což staví tuto metodu daleko od teoreticky ideálních podmínek.

Vědci objevili mikroorganismy přežívající pod arktickým ledem, což bylo dříve považováno za nemožné. Tyto mikroby, které fixují dusík, mohou mít globální vliv na ekosystémy a případně na klima. Výzkum ukazuje, že okraje arktického ledu hostí více těchto bakterií, a jak led taje vlivem klimatických změn, může dojít k narušení potravního řetězce a změnám v absorpci CO2. Vědci doporučují tyto organismy zahrnout do budoucích klimatických modelů.

Jižní oceán absorbuje velké množství oxidu uhličitého a tepla, ale podle německých vědců může po ukončení emisí uvolnit obrovskou dávku tepla. Toto 'říhnutí' by mohlo znovu spustit globální oteplování na více než století. Rozsáhlé modely naznačují, že ochlazení planety po zastavení emisí nebude rovnoměrné a že jižní polokoule bude nejvíce postižena. Studie také zpochybňuje přímou souvislost mezi kumulativními emisemi CO2 a globálním oteplováním, což má dopady na politické rozhodování. Výsledky naznačují, že dopady klimatických opatření mohou být viditelné až po dlouhé době.