zvuk

Sonifikace převádí číselná data na zvuk a může pomoci tam, kde je zrak uživatele zaměstnán nebo kde jsou vizualizace nepřehledné. Podle výzkumníka Stephena Roddyho dokáže sluch souběžně zachytit jemné změny, více datových toků i signály skryté v šumu. Metody jako audifikace zrychlují nízkofrekvenční signály do slyšitelné oblasti, zatímco mapování parametrů přiřazuje proměnným výšku tónu, hlasitost či nástroj. Využití sahá od gravitačních vln a EEG přes genetiku až po dohled nad datovými sítěmi. Umělá inteligence může data předem třídit a sonifikace pak člověku zpřístupní výsledné vzorce. S nástupem sítí 6G by se zvuk mohl stát důležitým nástrojem pro řízení a diagnostiku rozsáhlých komunikačních systémů.

NASA vytvořila zvukovou stopu zvukových vln z černé díry vzdálené 250 milionů světelných let. Tato vlna byla navýšena o 57 a 58 oktáv, aby byla slyšitelná pro lidské ucho. Zvuky, které jsou nyní slyšitelné, pocházejí z centra klastru galaxií Perseus a zní velmi strašidelně. Vlny byly původně detekovány v roce 2003 a obsahují nejnižší tón ve vesmíru, který lidstvo kdy zaznamenalo. Tyto zvuky nejenže mají vědeckou hodnotu, ale mohou také hrát roli v evoluci galaktických klastrů tím, že přenášejí energii přes plazmu.