teorie

Nový teoretický výzkum naznačuje, že hmota základních částic, jako jsou Z a W bosony, může vznikat z geometrie skrytých dimenzí, nikoli z Higgsova pole. Vědci zkoumali sedmirozměrný prostor známý jako G2 rozvar, který mohl poskytnout čistě geometrické vysvětlení jevů jako spontánní porušení symetrie. Podle výzkumu se tyto struktury mohou vyvinout do stabilních konfigurací zvaných solitony, které by mohly mít podobný účinek na částice jako Higgsův mechanismus. Navíc by zkroucení v G2 rozvaru mohlo souviset s rychlou expanzí vesmíru. Hypotetická částice nazvaná Torstone by mohla být detekována v kolizích částic či anomáliích kosmického mikrovlnného záření.

Fyzici z Univerzity Britské Kolumbie zpochybnili možnost, že by vesmír mohl být simulací. Vedeni Mirem Faizalem dospěli k závěru, že žádná algoritmická teorie nedokáže plně popsat univerzální fyzikální realitu. Tím eliminovali ideu, že vesmír lze simulovat pomocí výpočetní teorie kvantové gravitace. Výzkum využil matematické věty o neúplnosti a nedefinovatelnosti, které ukazují limity našeho pochopení univerza a naznačují potřebu nad-algoritmického přístupu k jeho pochopení. Tímto se pokusili přidat nad vrstvu algoritmického chápání metateorii jako nový způsob, jak zkoumat fyzikální fenomény.

Podle nových výpočtů založených na nedávných objevech by se vesmír mohl zhroutit za méně než 20 miliard let. Model naznačuje, že po dalších 11 miliardách let se rozpínání vesmíru zastaví a začne se smršťovat k hypotetickému Velkému křachu. Tým vědců zkoumal možnost, že kosmologická konstanta λ je negativní, což by znamenalo, že rozšiřování vesmíru jednou skončí. Navíc ultralightní axiové pole, připodobněné k temné energii, by také mohlo hrát roli v tomto scénáři. I přesto, že současné důkazy naznačují rozpínání, tento model nabízí nový pohled na potenciální konec vesmíru.