zemský plášť

Vědci v laboratorních podmínkách podobných hlubokému zemskému plášti objevili dvě dosud neznámé sloučeniny železa, které mohou vázat značné množství vody. Minerály typu oxyhydroxidů by mohly být stabilní v blízkosti rozhraní pláště a kapalného vnějšího jádra, až zhruba 2 900 kilometrů pod povrchem. Naznačuje to, že část vody Země není v podzemním oceánu, ale chemicky uzavřená v horninách. Husté minerály mohly po ochlazení raného magmatického oceánu klesnout do nejhlubší části pláště. Při pohybu materiálu vzhůru by se mohly rozpadat a voda by se následně mohla vracet k povrchu prostřednictvím plášťových proudů a vulkanismu. Přítomnost těchto fází uvnitř Země ani jejich celková kapacita zatím nebyly přímo potvrzeny.

Vědci z Čínské akademie věd vytvořili dosud nejpodrobnější globální mapu drobných struktur u rozhraní zemského pláště a kapalného vnějšího jádra, asi 2 900 kilometrů pod povrchem. Pomocí strojového učení analyzovali více než dva miliony záznamů zemětřesení z let 1990 až 2024 a rozpoznali téměř 175 tisíc slabých seismických signálů. Data ukázala šest dříve nepopsaných oblastí a naznačila, že některé anomálie tvoří rozsáhlejší souvislé pásy, nikoli jen izolované útvary. Struktury mohou obsahovat pozůstatky materiálu zataženého do hlubin při subdukci, částečně roztavené horniny či minerály změněné extrémním tlakem a teplotou. Lepší poznání těchto oblastí může upřesnit modely pohybu pláště, vulkanismu i vývoje nitra planety.