šimpanzi

Studie sledovala rizikové chování šimpanzů a jeho souvislost s lidskou adolescencí. Zjistilo se, že šimpanzi vykazují nejnáročnější pohyby během pozdního dětství, nikoliv v pubertě, jako lidé. Věk a pokles dohledu jsou klíčové, protože šimpanzí matky nemohou účinně omezovat chování potomků po dvou letech. U lidí dohled rodičů a dalších opatrovníků zpomaluje přístup k rizikovému chování, což se může projevit v juvenilním věku. Výsledky naznačují, že dozor a kultura hrají významnou roli v rozvoji tohoto chování.

Studie ukazuje, že šimpanzi dokáží změnit svá rozhodnutí, když se objeví nové, přesvědčivější důkazy. V sérii experimentů bylo zjištěno, že prioritizují silnější vizuální důkazy nad slabšími. Překvapivě byli schopni ignorovat klamavé informace, což naznačuje, že jejich racionální myšlení není čistě lidskou vlastností. Toto zjištění naznačuje, že schopnost zpracovávat druhotné důkazy by mohla být přítomna u společného předka primátů a jej možné, že se objevuje i u jiných druhů.

Jane Goodall zásadně změnila vnímání lidskosti pozorováním šimpanzů používat nástroje. Svými objevy rozšířila pojetí kultury a vzdělávání i na primáty, čímž zpochybnila lidskou jedinečnost v těchto oblastech. Výzkum, který vedla, odhalil, že šimpanzi mají složité komunikační systémy a schopnosti podobné morálce. Její práce otevřela nový pohled na interakce mezi živočišnými druhy a přispěla ke změně paradigmatu ve studiu zvířecí inteligence.