rozhodování

Neurovědec Tom James navrhuje, že běžná představa rozhodování jako posloupnosti vjem–myšlení–čin nemusí odpovídat fungování mozku. Pocit zvažování možností a následná fyzická volba podle něj mohou vznikat souběžně ze stejné nervové aktivity, nikoli jako oddělené fáze. Rozhodnutí by tak mohlo být užitečným popisem výsledného chování, ale ne samostatným řídicím procesem v mozku. James přirovnává tuto zkratku k tvrzení, že „univerzita rozhodla“, ačkoli za výsledkem stojí řada konkrétních lidí a událostí. Studie nepřináší nové experimenty ani snímkování mozku; autor předkládá teoretický rámec, který by měl být dále ověřován v realističtějších podmínkách.

Nová studie ukazuje, že skupiny nedosahují lepších odhadů pouhým zprůměrováním prvních názorů členů. Přesnější jsou tehdy, když společně rozloží složitý problém na dílčí otázky, ty samostatně odhadnou a následně složí výslednou odpověď. Výzkum se 900 účastníky zjistil, že tento postup lze skupiny naučit a že překonává jak prosté sdílení odhadů, tak práci jednotlivců používajících stejnou metodu. Úspěšné týmy během debat častěji používaly pojmy přímo související s řešeným problémem. Závěry zatím platí pro úlohy s číselnými odhady, jejich využitelnost pro jiné typy rozhodování je třeba dále ověřit.