Studie britských vědců naznačuje, že lidé s těžkou hluchotou od raného dětství vyčleňují více mozkových zdrojů na okraje zorného pole. Změny se projevily už v laterálním kolínkatém tělese thalamu, které přeposílá zrakové informace ze sítnice, i v primární zrakové kůře. Celkový objem těchto oblastí se mezi neslyšícími a slyšícími účastníky nelišil, lišilo se však rozložení jejich aktivity a povrchové reprezentace. Výsledek může souviset s tím, že zrak u neslyšících častěji funguje jako včasné varování před děním na periferii. Neznamená to však lepší vidění ve všech situacích: větší zastoupení periferie může být vykoupeno menší reprezentací centrálního zorného pole.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit