Tým z MIT zpochybnil dosavadní předpoklad, že spojovací molekuly mezi nanočásticemi musejí být pevné a strnulé. Použil naopak pružné polymerní ligandy na zlatých nanočásticích s opačnými elektrickými náboji. Pružné řetězce se v místech kontaktu shlukují, čímž omezují počet vazeb mezi částicemi a umožňují lépe řídit jejich uspořádání. Změnou velikosti nanočástic a délky polymerních řetězců lze ovlivnit počet i směr vazeb. Metoda vedla ke vzniku dříve nepozorovaných uspořádaných krystalových mřížek a do budoucna by mohla podpořit vývoj materiálů pro fotoniku, katalýzu, medicínu či zemědělství.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit